Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 189/2020-132

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 32.154,89 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20.468,26 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 11.686,63 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 4.085 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20.468,26 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 11.686,63 Kč se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 4.085 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 28. 4. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 32.154,89 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o bankovních službách, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně jakožto banky zřídit a vést běžný účet č. bankovní účet. Současně byla mezi účastníky dne datum uzavřena smlouva o povoleném debetu, kterým se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku (povolený nezajištěný debet) ve výši 30.000 Kč na běžném účtu. Vzhledem k tomu, že i po opakovaných urgencích byl na účtu žalovaného evidován nepovolený debet, zaslala žalobkyně žalovanému dne 5. 6. 2019 výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu (ke dni 5. 6. 2019 ve výši 30.921,98 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný ničeho neuhradil, žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu. Oznámení o odstoupení zaslala žalovanému dne 15. 7. 2019, přičemž účinností odstoupení zanikl celý závazek založený smlouvou, a to ke dni 31. 7. 2019. Nesplacené závazky žalovaného se staly splatnými dnem následujícím po dni doručení oznámení o odstoupení. Konečný zůstatek na účtu - 32.154,89 Kč byl ke dni 5. 8. 2019 převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo bankovní účet. Veškeré splatné úroky a poplatky byly ze strany žalovaného uhrazeny a žalovaná částka je představována pouze jistinou pohledávky z nepovoleného debetu. Žalovanému byla dne 4. 3. 2020 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 7 dnů od odeslání této upomínky.

2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.

3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle Soud pak podle , příp. , považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti ( ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o povoleném debetu soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne datum k č. účtu bankovní účet Smlouvou byla dohodnuta výše úvěrového limitu 30.000 Kč s dobou čerpání 360 dnů a úrokovou sazbou 29,10 %. Rovněž byly upraveny některé další podmínky smlouvy vč. příkladu splátkového kalendáře.

5. K charakteru smlouvy nutno dodat, že má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Již na tomto místě je potom potřeba poukázat na ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č , podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

6. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 19. 5. 2021. Žalobkyně pak kromě dokladů z bankovních či nebankovních registrů v průběhu řízení doložila žádost žalovaného o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu ze dne 29. 1. 2016, v níž žalovaný uvedl, že je svobodný, výdaje na bydlení má 2.000 Kč (bytové poměry„ ostatní“), ostatní výdaje a výdaje na spoření vždy 500 Kč, nemá žádné vyživovací povinnosti a je zaměstnán s příjmy 12.000 Kč měsíčně. K tomu byla ještě doložena pracovní smlouva žalovaného uzavřená dne datum na dobu určitou s dohodnutou výší hrubé mzdy 16.200 Kč a dodatek k pracovní smlouvě ze dne datum, v němž došlo k navýšení mzdy na částku 17.700 Kč měsíčně od datum. Na základě takto zjištěných informací byl žalovanému debet poskytnut, jak je patrné z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu (č. l. 114 spisu). Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení i přes poučení podle nenabídla.

7. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet však soud považuje za neprůkazný, neboť ve vztahu k poměrům žalovaného jej žalobkyně s výjimkou jednostranného prohlášení žalovaného ve formě žádosti o poskytnutí debetu a pracovněprávních dokumentů nedoložila prakticky žádnými dalšími důkazy. To se týká jak příjmů, tak prezentovaných výdajů. Žalovaným deklarované příjmy 12.000 Kč měsíčně nebyly podle obsahu spisu žádným způsobem ověřeny, přičemž dohodnutá výše mzdy v pracovní smlouvě ještě neznamená, že žalovaný skutečně takových příjmů pravidelně dosahoval. U výdajů žalovaného na bydlení pak není vůbec zřejmé, o jaký typ bydlení se jedná (označení typu bydlení„ ostatní“ je zcela nevypovídající) a tyto opět nebyly žalobkyní nijak ověřovány (např. lze uvažovat o předložení nájemní nebo jiné smlouvy, dokladů o platbách za bydlení apod.). Přitom výdaje na bydlení představují zpravidla podstatnou složku měsíčních nákladů a významně ovlivňují celkovou finanční situaci klienta. Ostatní výdaje 500 Kč měsíčně se jeví jako podhodnocené (nehledě na to, že není uvedeno, o jaké výdaje se jedná) a ani tyto nebyly nijak blíže specifikovány a případně ověřovány. Rovněž soud tak neměl možnost zjistit, zda údaje uváděné žalovaným odpovídaly skutečnosti či nikoliv.

8. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalovaného („ na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ).

9. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 /2014).

10. Lze dodat, že z citovaných ustanovení, v nichž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice kladen důraz i na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

11. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

12. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údajů, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

13. V daném případě nebyl žalovaný podle obsahu spisu a předložených dokladů v potřebné kvalitě dotazován na pravidelné výdaje, které nepochybně mohou mít zásadní vliv na schopnosti a možnosti spotřebitele dluhy splácet. Nebylo zejména zřejmé, zda a jaké měl žalovaný v době uzavření smlouvy výdaje spojené s bydlením či jaké měl další pravidelné měsíční výdaje. Jen prezentované výdaje na bydlení částkou 2.000 Kč a ostatní výdaje ve výši 500 Kč soud nepovažuje za dostatečně vypovídající a ani reálné. Žalobkyně dále nepředložila jakékoliv doklady, jimiž měly být ověřovány příjmy a výdaje žalovaného a nemohlo tak být posouzeno, zda deklarované poměry žalovaného vůbec odpovídaly skutečnosti či nikoliv. Pouhé potvrzení údajů ze strany žalovaného na žádosti o poskytnutí debetu soud proto považuje z výše uvedených důvodů za nedostačující. Samo o sobě to totiž nevylučuje uvedení nepravdivých nebo zkreslených skutečností za účelem poskytnutí nebo získání spotřebitelského úvěru (ať už by pro to byly důvody jakékoliv). Přitom nic obecně nebrání, aby úvěrující společnost poskytnutí úvěru podmínila uvedením všech relevantních údajů a předložením potřebných dokladů od úvěrovaného a pokud tyto údaje a doklady poskytnuty nebudou, úvěr neschválila.

14. Na uvedeném základě proto soud dovodil, že žalobkyně v postavení věřitele nedostála řádně povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou) a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

15. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat.

16. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pak bylo lze žalobou uplatněný nárok podřadit pod ustanovení o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že k obohacení žalovaného došlo za účinnosti , (dále o. z.), vycházel soud v dalším z ustanovení a násl. o. z.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily.

18. Z hlediska vymezení výše dlužné částky soud vycházel z tvrzení žalobkyně v doplňujícím podání a výpisů z účtu, z nichž soud zjistil, že za období od 16. 5. 2018 do 30. 6. 2019 žalovaný z titulu uzavřené smlouvy postupně načerpal částku 230.783 Kč a celkem uhradil částku 210.314,74 Kč (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázala zaplacení jiné částky). Vzhledem k uvedenému pak činí ke dni rozhodnutí soudu neuhrazený zůstatek úvěru částku 20.468,26 Kč a v tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit.

19. V otázce vzájemného zúčtování plateb dospěl soud k přesvědčení, že soud ve smyslu § 2993 o. z. provede zúčtování všech tvrzených a prokázaných plateb, kdy od jistiny úvěru se odečtou veškeré platby dlužníka z uvedeného vztahu; a případný kladný rozdíl tvoří existující dluh). Ačkoliv dikce zákona upouští od důrazu na vyjádření podmíněnosti vzájemných plnění, nepopírá zcela synallagmatičnost závazků takto vzniklých. Lze pak usuzovat, že i nadále budou aplikovatelné závěry soudní praxe, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Jelikož v tomto případě bylo bezdůvodné obohacení v podstatě představováno právě zmíněným rozdílem peněžitých plnění, nebylo třeba se zabývat podmíněností vzájemných závazků stran neplatné smlouvy.

20. Ve zbytku předmětu řízení ve výši 11.686,63 Kč soud žalobu zamítnul. S ohledem na neplatnost smlouvy, jak ji soud dovodil, nelze ani zohlednit požadované poplatky, úroky či jiná dohodnutá plnění.

21. K zaplacení přiznané částky byla žalovanému stanovena obecná třídenní lhůta ( ), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

22. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal ve věci úspěšnější žalobkyni, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 27,32 % (žalobkyně byla úspěšná ve věci v rozsahu 63,66 % předmětu řízení a žalovaný v rozsahu 36,34 %). Náklady žalobkyně v částce 14.952,80 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.287 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32.154,89 Kč sestávající z částky 2.420 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v  a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum cestovní náklady 138 Kč podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11.180 Kč ve výši 2.347,80 Kč. Z toho bylo přiznáno 27,32 %, tj. částka 4.085 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.