Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 219/2020-48
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 30 586 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 685 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 3 850 Kč od 25. 11. 2016 do zaplacení, z částky 50 Kč od 6. 2. 2017 do zaplacení a z částky 5 785 Kč od 1. 4. 2017 do zaplacení to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v celém zbývajícím rozsahu zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 685 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 3 850 Kč od 25. 11. 2016 do zaplacení, z částky 50 Kč od 6. 2. 2017 do zaplacení a z částky 5 785 Kč od 1. 4. 2017 do zaplacení to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v celém zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Předmětem řízení v této věci je zaplacení tří částek, a to 1/ částky 13 883 Kč představující nesplacenou část zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) dne 24. 9. 2015. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému částku 12 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit žalobci tuto částku navýšenou o 10 033 Kč úroků a poplatků. Žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a předchůdce žalobce zesplatnil nesplacenou část zápůjčky. Zároveň se zesplatněnou pohledávkou ve výši 13 883 Kč žalobce žádal přiznání i zákonného úroku z prodlení do zaplacení. 2/ Druhou žalobcem uplatněnou částkou je 5 066 Kč představující nesplacenou část zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) dne 6. 12. 2015. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému částku 6 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit žalobci tuto částku navýšenou o 5 016 Kč úroků a poplatků. Žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a předchůdce žalobce zesplatnil nesplacenou část zápůjčky. Zároveň se zesplatněnou pohledávkou ve výši 5 066 Kč žalobce žádal přiznání i zákonného úroku z prodlení do zaplacení. 3/ Třetí žalobcem uplatněnou částkou je 11 637 Kč představující nesplacenou část zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) dne 29. 1. 2016. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému částku 7 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit žalobci tuto částku navýšenou o 5 852 Kč úroků a poplatků. Žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a předchůdce žalobce zesplatnil nesplacenou část zápůjčky. Zároveň se zesplatněnou pohledávkou ve výši 11 637 Kč žalobce žádal přiznání i zákonného úroku z prodlení do zaplacení.
Žalovaný se k žalobě ve věci samé nevyjádřil.
Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 9. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný (jako zákazník) a žalobce označený jako zkrácený název žalobce) se dohodli na tom, že zkrácený název žalobce poskytne zákazníkovi zápůjčku 12 000 Kč kterou včetně poplatků a úroků v celkové výši 22 033 Kč zákazník splatí v 60 týdenních splátkách ve výši splátky 368 Kč (poslední splátka 321 Kč). Žalovaný potvrdil převzetí částky 12 000 Kč v hotovosti od žalobce.
Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 12. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný (jako zákazník) a žalobce (označený jako zkrácený název žalobce) se dohodli na tom, že zkrácený název žalobce poskytne zákazníkovi zápůjčku 6 000 Kč, kterou včetně poplatků a úroků v celkové výši 11 016 Kč zákazník splatí v 60 týdenních splátkách ve výši splátky 184 Kč (poslední splátka 160 Kč). Žalovaný potvrdil převzetí částky 6 000 Kč v hotovosti od žalobce.
Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 1. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný (jako zákazník) a žalobce (označený jako zkrácený název žalobce) se dohodli na tom, že zkrácený název žalobce poskytne zákazníkovi zápůjčku 7 000 Kč, kterou včetně poplatků a úroků v celkové výši 12 852 Kč zákazník splatí v 60 týdenních splátkách ve výši splátky 215 Kč (poslední splátka 167 Kč). Žalovaný potvrdil převzetí částky 7 000 Kč v hotovosti od žalobce.
Dále soud vycházel z tvrzení žalobce o tom, že žalovaný řádně nesplácel předmětné zápůjčky a neuhradil na první smlouvu částku 13 883 Kč, na druhou smlouvu částku 5 066 Kč a na třetí smlouvu částku 11 637 Kč (důkazní břemeno o opaku tíží žalovaného, který však o svých úhradách nic netvrdil).
Po skutkové stránce má soud žalobcem tvrzené skutečnosti za prokázané, zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že žalobce, jako věřitel, se žalovaným, jako dlužníkem, uzavřel smlouvy o zápůjčkách, na základě kterých žalovanému poskytl hotovost v dohodnuté výši (12 000, 6 000 Kč a 7 000 Kč), kterou se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení, žalobci zaplatit vždy v 60 týdenních splátkách. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas a dostal se tak do prodlení s placením splátek.
Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník ) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smluv o půjčkách věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku , ve znění účinném od 1. 1. 2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k 23. 5. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
S ohledem na výše uvedená ustanovení zákona a rozsáhlou judikaturu stanovící povinnost soudu z moci úřední zkoumat platnost smluv se soud z moci úřední zabýval předloženými smlouvami o půjčkách se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , který stanovil, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dle § 1 tohoto zákona i půjčka), je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dle ustálené judikatury (usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1742/15 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) je sankcí absolutní neplatnosti stíháno porušení této povinnosti věřitele, a to i pro období předcházející datu 24. 2. 2013 (viz výslovně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 1 As 30/2015 , v němž byla řešena smlouva ze září 2011).
Soud při jednání zjistil, že žalobce netvrdí nic konkrétního a také ničím neprokazuje splnění své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalované zápůjčky ve výši v součtu přesahující 45 000 Kč s úroky přesahujícími 20 % p. a. (kromě vyplnění neověřených údajů v zákaznické kartě). Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovaným uzavřené smlouvy o zápůjčkách jsou absolutně neplatné pro rozpor se zákonem. Obdobně také srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015 . V uvedených judikátech je dovozena absolutní neplatnost smluv uzavřených v rozporu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a to již od účinnosti tohoto zákona, tedy 1. 1. 2011. Obdobně také v judikatuře Nejvyššího soudu ČR, např. 33 Cdo 201/2018 či 33 Cdo 2178/2018 byla konstatována absolutní neplatnost spotřebitelských smluv o úplatném poskytování finančních prostředků bez zkoumání schopnosti spotřebitele splácet dluh, a to shodně jako v rozhodování Ústavního soudu ČR či Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18). Z uvedeného důvodu nezbylo soudu než žalobu zamítnout ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně poplatků i úroků.
Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. poučen o tom, že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání skutečnosti, že žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr, a byl by žalobce vyzván, aby tyto důkazy označil, a poučen o následcích nesplnění této výzvy. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. i poučení podle § 118b a podle § 119a o.s.ř. (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ). In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobci poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, nehledě k tomu, že v takto typově jednoduché věci není zapotřebí. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při pří-pravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku poskytnutou žalovanému ve výši 12 000, 6 000 Kč a 7 000 Kč, dospěl soud k závěru, že v této výši žalovaný svůj dluh již převážně uhradil. Ze žalobních tvrzení bylo zjištěno, že z první smlouvy na 12 000 Kč zůstalo z celkového dluhu 22 033 Kč neuhrazeno pouze 13 883 Kč, a žalovaný tak uhradil 8 150 Kč. Dále bylo ze žalobních tvrzení zjištěno, že z druhé smlouvy na 6 000 Kč zůstalo z celkového dluhu 11 016 Kč neuhrazeno pouze 5 066 Kč, a žalovaný tak uhradil dalších 5 950 Kč. Dále bylo ze žalobních tvrzení zjištěno, že z třetí smlouvy na 7 000 Kč zůstalo z celkového dluhu 12 852 Kč neuhrazeno pouze 11 637 Kč, a žalovaný tak uhradil dalších 1 215 Kč Celkem tak žalovaný uhradil 15 315 Kč. Ve zbývající výši: 25 000 mínus 15 315, tedy 9 685 Kč, se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2014 má soud za to, že plnění žalobce z neplatné smlouvy o zápůjčce je bezdůvodným obohacení žalovaného a dle téhož ustanovení je žalovaný povinen toto obohacení žalobci vydat.
Žalobci také podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku , ve znění účinném od 1. 1. 2014 náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. . Žalovaný i žalobce měli přibližně stejný úspěch, proto soud rozhodl jak uvedeno výše ve výroku ad III) rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím zdejšího soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí, nebo exekuci.
Okresní soud v Litoměřicích