Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 325/2020-30
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 35 032 Kč s příslušenství
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 27 500 Kč a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 27 063 Kč od 28.4.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok ve výši 21,55 % z částky 27 063 Kč od 22.7.2020 do zaplacení, dále 8,25% roční úrok z prodlení z částky 27 063 Kč od 22.7.2020 do 27.4.2021, dále částku ve výši 4 063 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč a částku 1 672 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 1 217,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 27 500 Kč a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 27 063 Kč od 28.4.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok ve výši 21,55 % z částky 27 063 Kč od 22.7.2020 do zaplacení, dále 8,25% roční úrok z prodlení z částky 27 063 Kč od 22.7.2020 do 27.4.2021, dále částku ve výši 4 063 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč a částku 1 672 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 1 217,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou došlou soudu dne 14.9.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 27 063 Kč, dále úrok 21,55 % ročně z částky 27 063 Kč od 22.7.2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 27 063 Kč od 22.7.2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, dále částku 4 500 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč a částku 1 672 Kč. Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovaným dne 10.4.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a to tak, že částku 27 500 Kč převedl na jeho účet a částku 2 500 Kč na účet jeho zprostředkovatele, jako provizi. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 37 500 Kč formou 25 měsíčních splátek po 1 500 Kč. Splatnost první splátky byla stanovena na 20.5.2020. Žalovaný ani přes zaslané upomínky splátky nehradil, a proto žalobce v souladu s čl. IV. bod 1 písm. d) smlouvy o úvěru úvěr zesplatnil. Po žalovaném požadoval dluh na splátkách ke dni zesplatnění ve výši 4 500 Kč, neuhrazenou jistinu ve výši 27 063 Kč, náklady za upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 499 Kč za jednotlivý případ prodlení, tj. celkem 1 497 Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 31 563 Kč, tj. 1 672 Kč a zákonný úrok z prodlení.
2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo uzavřenou dne 10.4.2020 a potvrzením ČSOB o provedení transakce bylo prokázáno, žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 27 500 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci částku ve výši 37 500 Kč, v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Z poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaný neuhradil žalobci ani jednu splátku.
4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).
5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 10.4.2020 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 o. z.). Z předložených listin týkajících se posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 17.4.2020, výdaje spotřebitele – čestné prohlášení ze dne 10.4.2020, výstup z insolvenčního rejstříku, výpis z centrální evidence exekucí, výplatních lístků za leden a únor 2020 a výpisu z běžného účtu za období 2/ 2020, bylo zjištěno, že žalovaný není veden jako dlužník, za 1/ 2020 dosáhl čisté mzdy ve výši 30 648 Kč a za 2/ 2020 ve výši 23 365 Kč, na běžný účet žalovaného byla v únoru 2020 připsána částka 31 569,16 Kč, odepsána 36 237,37 Kč. Žalovaný výdaje na bydlení uvedl ve výši 2 000 Kč, jako ostatní 17 000 Kč. Žalobce při posuzování schopnosti splácet úvěr vycházel z životního minima žalovaného ve výši 3 410 Kč. Z uvedených údajů vyplývá, že žalovaný měl vyšší výdaje než příjmy, naproti tomu nevyplývá z nich, jaké skutečné náklady měl žalovaný na bydlení a na ostatní výdaje. S ohledem na tyto skutečnosti a s přihlédnutím na skutečnost, že z obsahu výpisu z účtu mj. vyplývá, že žalobce zasílal ověřovací platby na dalšího poskytovatele úvěrů a že hradil celou řadu plateb u sázkových společností, je nutno dovodit, že posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr bylo nedostatečné, což se zřejmě projevilo také v tom, že žalovaný neuhradil ani jednu splátku.
6. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl další důkazy k prokázání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (půjčku, zápůjčku).
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovaného vydat žalobci poskytnuté peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč. Žalovaný byl požádán o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení, doručená do dispozice žalovanému) doručením žaloby (26.4.2021). Žalovaný byl povinen vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (27.4.2021), kdy byl o plnění požádán (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 28.4.2021, se žalovaný dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činila v prvém pololetí r. 2021 0,25 %, a proto úrok z prodlení byl od 28.4.2021 přiznán ve výši 8,25 % ročně.
12. Ve zbytku, tedy aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok ve výši 21,55 % z částky 27 063 Kč od 22.7.2020 do zaplacení, dále 8,25% roční úrok z prodlení z částky 27 063 Kč od 22.7.2020 do 27.4.2021, dále částku ve výši 4 063 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč a částku 1 672 Kč, soud žalobu zamítl.
13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu . Žalobce měl ve věci úspěch jen částečný, a proto soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva poměrně rozdělil. Soud ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu stanovil odměnu za právní služby v souladu s ustanoveními o odměně uvedenými ve vyhlášce č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“). Řízení o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto soud pro stanovení náhrady nákladů řízení do podání návrhu na zahájení řízení včetně aplikoval § 14b advokátního tarifu s přihlédnutím k celkové výši odměny podle § 14b odst. 4 advokátního tarifu.
14. Náklady řízení se skládají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby - §11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč) podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby stanovené podle § 14b odst. 5 písm. a/ a b/ advokátního tarifu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 800 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 2 178 Kč Celkem činí náklady řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 402 Kč, částku 3 580 Kč. Žalobce byl z celkem uplatněného nároku úspěšný v rozsahu 67 %. Odečtením neúspěchu (33 %) od úspěchu vzniklo žalobci právo na náhradu 34 % nákladů řízení, což v přepočtu činí 1 217,20 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).