Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 153/2021-72
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 46 024 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 842 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 842 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 182 Kč, úroku v kapitalizované výši 17 885,24 Kč a dále úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 34 139,43 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 6 016,38 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 139,43 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 27. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 297,43 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 842 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 842 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 182 Kč, úroku v kapitalizované výši 17 885,24 Kč a dále úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 34 139,43 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 6 016,38 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 139,43 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 27. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 297,43 Kč za dobu od 28. 12. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ společnost“) a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 1 680 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 290 Kč (celkem tedy částku ve výši 21 170 Kč) v 58 týdenních splátkách ve výši 290 Kč. Žalovaná zaplatila celkem částku ve výši 13 760 Kč. Mezi společností a žalovanou byla dále dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 406 Kč (celkem tedy částku ve výši 26 506 Kč) v 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč. Žalovaná zaplatila celkem částku ve výši 8 689 Kč. Mezi společností a žalovanou byla dále dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 406 Kč (celkem tedy částku ve výši 26 506 Kč) v 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč. Žalovaná zaplatila celkem částku ve výši 5 709 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z účasti u jednání se podáním ze dne datum a ze dne datum ze zdravotních důvodů omluvila. Soud přesto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, neboť o odročení jednání nařízeného na datum nepožádala. Navíc se ve věci nikterak nevyjádřila, ač k tomu byla soudem usnesením č. j. 38 C 153/2021 -50 ze dne
30. 4. 2021 vyzvána, přičemž jí v tom zjevně nic nebránilo. Žalovaná tak nevznesla žádná relevantní tvrzení proti nároku uplatněnému žalobou, přičemž její osobní účast u jednání soudu s ohledem na absenci relevantních tvrzení ve věci z její strany a s ohledem na fakt, že její účastnický výslech nebyl navrhován, nebyla nutná. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ).
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na jejímž základě se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 1 680 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a s poplatkem za životní pojištění ve výši 290 Kč (celkem tedy částku 21 170 Kč) splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 365 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o půjčce číslo). Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 13 760 Kč.
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané karta zákazníka – hodnocení bonity/žádost o úvěr vyplněno, že žalovaná je nezaměstnaná a její pravidelný měsíční příjem činí 21 850 Kč, z toho 13 850 Kč činí státní sociální dávky, 3 000 Kč výživné, 5 000 Kč příjem z brigády. Výdaje žalované byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 17 301 Kč, a to 8 000 Kč nájem/inkaso, 9 000 Kč výdaje na domácnost (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a 301 Kč splátky úvěrů. Žalovaná mezi svými výdaji uvedla půjčku (blíže neurčenou) v celkové výši 8 000 Kč u společnosti právnická osoba se splátkou 301 Kč měsíčně. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, je rozvedená a pečuje o 2 děti. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalované ověřila doklady vyžádanými od žalované, přičemž poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, přičemž tyto žalobkyně nemá k dispozici. Žádné jiné relevantní listin y označeny a předloženy nebyly. Nebyly tedy nijak doloženy ani ověřovány příjmy a podstatné výdaje žalované.
5. Mezi žalovanou a společností právnická osoba byla dále dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na jejímž základě se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a s poplatkem za životní pojištění ve výši 406 Kč (celkem tedy částku 26 506 Kč) splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o půjčce číslo). Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 8 689 Kč.
6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané karta zákazníka – hodnocení bonity/žádost o úvěr vyplněno, že žalovaná je nezaměstnaná a její pravidelný měsíční příjem činí 30 400 Kč, z toho 9 200 Kč činí státní sociální dávky (příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení), 1 200 Kč přídavky na děti, 5 000 Kč výživné, 15 000 Kč příjem z brigády. Výdaje žalované byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 21 000 Kč, a to 8 000 Kč nájem/inkaso, 10 000 Kč výdaje na domácnost (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a 3 000 Kč splátky úvěrů. Žalovaná mezi svými výdaji uvedla půjčku (blíže neurčenou) v celkové výši 24 204 Kč u společnosti právnická osoba se splátkou 3 000 Kč měsíčně. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, je rozvedená a pečuje o 2 děti. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalované ověřila doklady vyžádanými od žalované, přičemž poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, přičemž tyto žalobkyně nemá k dispozici. Žádné jiné relevantní listin y označeny a předloženy nebyly. Nebyly tedy nijak doloženy ani ověřovány příjmy a podstatné výdaje žalované.
7. Mezi žalovanou a společností právnická osoba byla dále dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na jejímž základě se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a s poplatkem za životní pojištění ve výši 406 Kč (celkem tedy částku 26 506 Kč) splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o půjčce číslo). Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 5 709 Kč.
8. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané karta zákazníka – hodnocení bonity/žádost o úvěr vyplněno, že žalovaná je osobou samostatně výdělečně činnou a její pravidelný měsíční příjem činí 32 028 Kč, z toho 5 000 Kč činí odměna jednatele společnosti právnická osoba, IČO, 6 034 Kč činí státní sociální dávky, 5 000 Kč výživné, 1 666 Kč přídavky na děti a 14 328 Kč příspěvek na bydlení. Výdaje žalované byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 25 699 Kč, a to 8 000 Kč nájem/inkaso, 13 000 Kč výdaje na domácnost (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), 3 699 Kč splátky úvěrů a 1 000 Kč ostatní náklady (alimenty a ostatní). Žalovaná mezi svými výdaji uvedla půjčku (blíže neurčenou) v celkové výši 34 276 Kč u společnosti právnická osoba se splátkou 3 699 Kč měsíčně. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, je rozvedená a pečuje o 2 děti. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalované ověřila doklady vyžádanými od žalované, přičemž poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, přičemž tyto žalobkyně nemá k dispozici. Žádné jiné relevantní listin y označeny a předloženy nebyly. Nebyly tedy nijak doloženy ani ověřovány příjmy a podstatné výdaje žalované.
9. právnická osoba všechny uvedené pohledávky za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně poštovního podacího lístku).
10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze smlouvy o půjčce číslo smlouvy o půjčce číslo smlouvy o půjčce číslo postoupila společnost právnická osoba žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne datum. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
13. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že ve všech uvedených případech nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná svůj dluh z počátku splácela.
14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
15. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
18. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
19. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak žalobkyně sama uvedla, vycházel její právní předchůdce z informací získaných od žalované v kartě zákazníka a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalované, a to pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. Tyto listin y však soudu nedoložila. Nadto žalovaná v kartě zákazníka ze dne datum a v kartě zákazníka ze dne datum uvedla, že je nezaměstnaná. Výměry podpory však žalobkyně rovněž nedoložila. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány ani podstatné výdaje žalované. Žalobkyně nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně její právní předchůdce prověřil při posuzování úvěruschopnosti žalované tvrzené výdaje žalované a zda má dluhy a jak zjištěné informace vyhodnotila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39). Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
20. Nadto žalovaná před poskytnutím úvěrů uvedla, že pobírá státní sociální dávky, a to příspěvek na živobytí, příspěvek na bydlení a přídavky na děti, které jsou navíc příjmem dítěte. Přitom příspěvek na živobytí, který žalovaná dle jejího tvrzení pobírala, je určen na úhradu potřeb osoby na úrovni zabezpečující její základní životní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně tedy úvěry poskytl osobě v hmotné nouzi, která řeší nedostatečný příjem, čehož si musel být vědom. Rovněž si musel být vědom toho, že žalovaná u něj splácí další půjčky. Přesto žalované další půjčky opakovaně poskytoval.
21. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 13 842 Kč (12 000 Kč + 15 000 Kč + 15 000 Kč – 13 760 Kč – 8 689 Kč - 5 709 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovanou zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
22. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 13 842 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaná byla k úhradě dlužné jistiny vyzvána oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo předáno k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019 a podle § 573 o. z. bylo žalované doručeno třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 16. 12. 2019. V tomto oznámení žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky do deseti dnů po obdržení dopisu (tj. do 27. 12. 2019). Žalovaná na výzvu nijak nereagovala, ode dne následujícího se tedy ocitla v prodlení a žalobkyni vzniká od 28. 12. 2019 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 10 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně, soud vázán jejím návrhem zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení v jí požadované nižší výši, avšak až od 28. 12. 2019 a pouze z částky 13 842 Kč, na kterou jí podle výsledku dokazování, vzniklo právo a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.
23. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.