Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
111 C 32/2020-55
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr Ing Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 49 899 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 49 899 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 398 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, úroku 88 124,88 Kč a úroku ve výši 86,1 % ročně z částky 24 499,42 Kč od datum do zaplacení, nejvýše však úroku ve výši 214 329 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 49 899 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 398 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, úroku 88 124,88 Kč a úroku ve výši 86,1 % ročně z částky 24 499,42 Kč od [datum] do zaplacení, nejvýše však úroku ve výši 214 329 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 49 899 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byly žalované dne datum na její účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 129,67 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách po 3 721 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2017. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované splácet úvěr na základě dokladů a informací poskytnutých žalovanou (zejm. doklady o příjmech a prohlášení žalované) a dále prověřila majetkové poměry žalované v databázích a registrech, včetně insolvenčního rejstříku. Zjištěné informace byly zaznamenány ve formuláři hodnocení žalované. Žalovaná požádala žalobkyni o odklad splátek, v důsledku kterého za období od datum do datum neběžel sjednaný úrok. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně; uhradila pouze 4 splátky ve výši 14 884 Kč, poslední splátku dne datum. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč a náhrady nákladů ve výši 400 Kč. Žalovaná i přes upomínky dlužné splátky neuhradila, žalobkyně proto ke dni datum zesplatnila celý úvěr. Žalovaná tak byla povinna uhradit žalobkyni na„ nové“ jistině úvěru tvořené neuhrazenou jistinou a přirostlými úroky ke dni zesplatnění částku 59 999,42 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila dalších 5 splátek v celkové výši 35 500 Kč, poslední splátku dne datum. Z důvodu prodlení žalované žalobkyně požadovala také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné„ nové“ jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná dlužné částky žalobkyni neuhradila ani k předžalobní výzvě. Žalobkyně se proto žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 24 499,42 Kč, smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 499 Kč, náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 24 501 Kč a úroku za poskytnutí úvěru v nominální roční úrokové sazbě 86,1 % p.a. z dlužné původní jistiny úvěru ode dne datum do zaplacení, když žalobkyně dodává, že tato nominální roční úroková sazba odpovídá efektivní úrokové sazbě sjednané ve smlouvě.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Návrh smlouvy žalovaná podepsala dne datum, žalobkyně pak datum, čímž byla uzavřena samotná smlouva o úvěru. Oprávnění žalobkyně k uzavírání smluv uvedeného charakteru vyplývá z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Z návrhu soud dále zjistil, že žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s efektivní zápůjční úrokovou sazbou 129,67 % p.a., celkem tak částku 178 608 Kč v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 721 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíc počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. Skutečnost, že smlouva o úvěru byla uzavřena s podmínkami dle návrhu smlouvy, má soud za prokázanou také z oznámení o schválení úvěru ze dne datum (dle dodejky doručeného žalované následujícího dne), jehož součástí je splátkový kalendář s rozpisem všech 48 měsíčních splátek (první splátka byla splatná dne datum a poté každého 13. dne v měsíci). Veškeré informace o poskytnutí úvěru byly žalované poskytnuty rovněž prostřednictvím předsmluvního formuláře, který žalovaná podepsala dne datum. Z dokladu o vyplacení úvěru pak soud zjistil, že žalobkyně na účet žalované vyplatila částku 50 000 dne datum. Z žádosti o úpravu splátkového kalendáře ze dne datum soud zjistil, že žalovaná požádala z důvodu neplánovaných výdajů o odložení dvou měsíčních splátek. Žalobkyně této žádosti vyhověla, jak má soud za prokázané z dopisu ze dne datum, jehož součástí byl upravený splátkový kalendář. Byla však odložena splatnost pouze splátky číslo to od datum do datum (po tuto dobu současně neběžel sjednaný úrok).
4. Z výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dosud nezaplacené splátky číslo splatné dne datum a splátky číslo splatné dne datum. Žalovaná byla současně vyzvána k náhradě nákladů ve výši 200 Kč (na kterou má žalobkyně právo v souladu s bodem 6.2 smlouvy za každou splátku, s jejíž úhradou bude žalovaná v prodlení v délce 15 dnů) a zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč (na níž má žalobkyně nárok v souladu s bodem 6.1 smlouvy za každou splátku, s jejímž zaplacením bude žalovaná v prodlení v délce 30 dnů) se současným upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Z předžalobní výzvy ze dne datum (dle podacího archu odeslané žalované následující den) soud zjistil, že z důvodu trvajícího prodlení žalované s úhradou úvěru žalobkyně využila svého oprávnění dle bodu 6.3 smlouvy a s účinností ke dni datum zesplatnila celou dosud neuhrazenou jistinu úvěru, k níž přirostly úroky za poskytnutí úvěru. Z karty klienta má pak soud za prokázané, že žalovaná uhradila celkem částku 50 384 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě nesplacené jistiny ve výši 24 499,42 Kč (která vyplývá rovněž z karty klienta), dále k úhradě smluvní pokuty ve výši 499 Kč, náhrady nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč (za prodlení s úhradou splátky číslo), dále k úhradě smluvní pokuty po zesplatnění (na kterou žalobkyni vzniklo právo dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení) k datu předžalobní výzvy ve výši 24 501 Kč a úroku ve výši 86,1 % p.a. z původní jistiny ve výši 24 499,42 Kč od datum do zaplacení. Ve vztahu k úrokové sazbě má soud za prokázané z odborného posudku vypracovaného titul. jméno příjmení, Ph.D., příjmení, znalcem z oboru ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví, že efektivní úroková sazba 129,67 p.a. a nominální úroková sazba 86,1 % p.a. si odpovídají.
5. Z hodnocení klienta soud zjistil, že v době žádosti o úvěr dne datum měla žalovaná příjem ze zaměstnání, které bylo sjednáno na dobu určitou od datum do datum (jak soud zjistil z přiložené pracovní smlouvy). Průměrný čistý měsíční příjem ze mzdy pak byl uveden ve výši 20 000 Kč; tento údaj uvedený ve formuláři odpovídá doloženým mzdovým lístkům za duben a květen 2017. Výše příjmu žalované byla dále dokládána výpisem z účtu, kde byla informace o mzdě vyplácené od dubna do června 2017. Ve výpise byla rovněž informace o disponibilním zůstatku na účtu žalované, který činil pouhých 902,50 Kč. Co se týče měsíčních výdajů žalované, ve formuláři byla uvedena částka životního minima 3 410 Kč, se kterou žalobkyně počítala jako s nepominutelnými měsíčními výdaji na jednoho člověka, a dále výdaje žalované na bydlení v samostatné domácnosti ve výši 1 400 Kč. Výdaje žalované podle poznámky„ inkaso nedoloženo“, nebyly osvědčeny žádnými listinami. Žalobce uvažoval o volných měsíčních zdrojích 14 190 Kč. V registru SOLUS a výpisu z Nebankovním registru klientských informací nebyly evidovány dluhy žalované po splatnosti.
6. Soud pokládá popsaný způsob ověření úvěruschopnosti žalované za nedostatečný. Rozpor musel obezřetný poskytovatel úvěru spatřit v první řadě mezi skutečným zůstatkem na účtu žalované a uvažovaným měsíčním volným příjmem. Při takovéto nesrovnalosti se nemohla žalobkyně spolehnout, že žalovaná žije s náklady ve výši měsíčního minima a má neobvykle nízké náklady na samostatné bydlení. Žalobkyně proto před poskytnutím úvěru měla trvat na důkladnějším doložení poměrů, v jakých žalovaný žije. Další pochyby musela vyvolat i okolnost, že žalovaná je v pracovním poměru, který má skončit půl roku po poskytnutí úvěru. Od žalované v takovém případě bylo nutné žádat„ záruky“ toho, že bude schopna splácení úvěru – například v podobě, které by si pro nepříznivé doby vytvářela. Hodnocení, které namísto toho žalobkyně provedla, bylo čistě formální, založené na některých podstatných hodnotách, které ale nebyly osvědčené. Nelze je proto pokládat za dostatečné ověření úvěruschopnosti.
7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Soud na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. že o tom nebudou důvodné pochybnosti). V opačném případě je smlouva o úvěru neplatná.
10. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že vyšla z údajů uvedených žalovanou v hodnocení klienta a současně provedla lustraci existujících závazků žalované v příslušných veřejných databázích a rejstřících. Žalobkyně tak na základě zjištěných informací neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Tomuto tvrzení soud nepřisvědčuje, neboť má za prokázané, že poměry žalované nebyly zjištěny s náležitou pečlivostí, s níž žalobkyně jako věřitel měla k žalované jako spotřebiteli přistupovat. Soud má za to, že některé poměry žalované nebyly dostatečně ověřeny a některé údaje nebyly vůbec brány v potaz. Soud má tedy důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaná byla bez hrozby předlužení či ohrožení vlastní výživy či výživy osob závislých na žalované (přičemž osobní poměry žalované nebyly posuzovány vůbec) schopna předmětný úvěr splácet. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaná je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jejích práv, což v tomto případě zajištěno nebylo. K tomuto závěru dospěl i Krajský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 27 Co 221/2019 , jímž odkazoval na totožné stanovisko generálního advokáta při Soudním dvoru EU ve věci C -679/18 (OPR-Finance). Z těchto závěrů jednoznačně vyplývá záměr zákonodárce nesplnění povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle zákona č. 257/2016 Sb. sankcionovat neplatností absolutní, a to právě s ohledem na slabé postavení spotřebitele v závazkových vztazích s podnikatelem.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná s účinky ex-tunc (tj. od počátku) a mezi smluvními stranami současně neexistuje jiné platné smluvní ujednání. Nelze tedy učinit závěr o tom, že by mezi stranami byly platně sjednány jakékoli jiné platby jako úroky, poplatky či smluvní pokuta. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žalobě v rozsahu povinnosti žalované vrátit žalobkyni, oč se obohatila. Bezdůvodné obohacení by tak odpovídalo té části fakticky čerpaného úvěru, na který žalovaná doposud ničeho neuhradila. Žalovaná však na úvěr uhradila celkem 50 384 Kč, čímž v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. splnila svůj dluh v plném rozsahu a závazek žalované vůči žalobkyni tak zanikl. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnul.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Vzhledem k tomu, že ve věci měla plný úspěch žalovaná, náležela by jí náhrada nákladů řízení. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaná nebyla v řízení aktivní (netvrdila ani neprokazovala nic na svoji obranu) a žádné náklady jí tak nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.