Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 61/2021-34
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Fikarem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 12 410 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 060 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 060 Kč jdoucím od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 060 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 060 Kč jdoucím od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku v celkové výši 12 410 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa číslo, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 5 920 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 7. 2017. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátka jí byla uhrazena dne 16. 2. 2018. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo dne 6. 7. 2017 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 8 000 Kč a na dlužném poplatku částku 497,21 Kč a 2 482,79Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně plněna, požadoval taktéž žalobce úrok ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny. Mezi týmiž subjekty jako výše došlo dne datum k uzavření další smlouvy o zápůjčce číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 5 180 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 980 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 12. 2016. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátka jí byla uhrazena dne 28. 4. 2018. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo dne 2. 12. 2016 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 1 101,48 Kč a na dlužném poplatku částku 328,52 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně plněna, požadoval taktéž žalobce úrok ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byly obě pohledávky postoupeny žalobci, o čemž byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019. Po tomto datu nebylo na pohledávky uhrazeno již ničeho, do té doby na první z pohledávek částka ve výši 2 940Kč a na druhou pak 10 750 Kč.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v podané žalobě a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdce žalobce společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 8 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Tato se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázala uhradit poplatek ve výši 5 920 Kč představující úrok ve výši 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 3 200 Kč, celkem se tak zavázala uhradit částku ve výši 13 920 Kč, a to ve formě 58 týdenních splátek po 240 Kč. Mezi stejnými subjekty byla uzavřena dne datum další smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 7 000 Kč, což tato stvrdila svým podpisem. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázala uhradit poplatek ve výši 5 180 Kč, představující úrok ve výši 980 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 2 800 Kč, celkem se tak zavázala uhradit částku ve výši 12 180 Kč, a to ve formě 58 týdenních splátek po 210 Kč. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Roční procentní sazba nákladů byla dle smluv stanovena na 75,72%. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a z oznámení o postoupení pohledávky ze stejného dne soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná informována. Z dodejky české pošty bylo prokázáno, že dne 7. 1. 2020 bylo oznámení zasláno s tím, že žalovaná byla vyzývána k plnění nejpozději do deseti dnů od doručení. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými úvěry uhradil žalobci celkem částku 2 940 Kč v případě první ze smluv a částku 10 750 Kč v případě té druhé, bylo případně na žalované, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedené smlouvy o zápůjčce z níže uvedených důvodů lze pohlížet jako na neplatně uzavřené. Závěr o neplatnosti těchto smluv soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč (v druhém případě 7 000Kč) uhradit dále částku 5 920 Kč (v druhém případě 5 180Kč), označenou jako poplatek. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvách rozdělen na tři části, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy s žalovanou smlouvy neuzavřel. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky v celkové výši 5 920 Kč a 5 180 Kč nemohou představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz vedle již sjednaných úroků (23,72%) a zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřené v procentech v porovnání s jistinou představuje v obou případech úrok ve výši 74% a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. spisová značka, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v inkriminovaném období činila cca 12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o formulářovou smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv její změnu ze strany žalované, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. spisová značka.
6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku , když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 8 000 Kč a 7 000Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že před postoupením pohledávky tato uhradila částku 2 940 Kč na první zápůjčku a částku 10 750Kč na tu druhou. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení z první zápůjčky ve výši 5 060 Kč uhradila. Co se týče té druhé, zde žalovaná již žalobci zaplatila celé bezdůvodné obohacení. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listin listina byla podána k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 10. 1. 2020 a do 10 dne od tohoto data měla žalovaná žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 20. 1. 2020. Jelikož tak neučinila, dostala se od 21. 1. 2021 do prodlení s plněním svého závazku. Výše úroku z prodlení požadovaná žalobcem pak neodporuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a jeho § 2 , a tak jí soud přiznal v jím uvedené výši. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout jako nedůvodnou (výrok II. tohoto rozsudku).
7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků toto právo nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.