Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 80/2021-30
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 8 653,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 653,76 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 671,53 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 680 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 11,03 % ročně z částky 4 680 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 653,76 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 671,53 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 680 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 11,03 % ročně z částky 4 680 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum ve znění doplnění ze dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 8 653,76 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (s účinností ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa), uzavřela dne datum s žalovanou Smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Poskytovatel zápůjčky splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných o žalované před uzavřením smlouvy. Úvěr byl žalované poskytnut za úplatu, poplatky a úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 8 760 Kč. Celkovou částku ve výši 20 760 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru se žalovaná zavázala uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. V důsledku prodlení žalované právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnil. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 4 680 Kč od datum úrokem ve výši 11,03 % ročně odpovídající úrokové sazbě korunových úvěru poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření smlouvy. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 4 680 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 973,76 Kč. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky 4 680 Kč a úrok ve výši 11,03 % ročně počítaný z dlužné jistiny 4 680 Kč. Vyčíslený zákonný úrok z prodlení do dne datum činí 761,53 Kč. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání dne datum se nedostavila žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř. “), v nepřítomnosti žalované.
4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne datum požádala žalovaná společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, o poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč. V žádosti uvedla své osobní údaje a dále uvedla, že je podnikatel a příjem z podnikání za poslední tři měsíce průměrně činí 13 748 Kč, jiný příjem na DPP činí 7 000 Kč. Průměrné měsíční příjmy celé domácnosti jsou ve výši 20 748 Kč. Měsíčně pak vynakládá na bydlení 4 807 Kč, na elektřinu 620 Kč, na plyn 510 Kč, na stavování 2 000 Kč, na rozhlasové a televizní poplatky 180 Kč a na splátky úvěrů 8 050 Kč. Průměrné měsíční výdaje žadatele a celé domácnosti činí 16 164 Kč (zjištěno z Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Výše uvedených příjmů z podnikání žalované byla prokázána předloženým Daňovým přiznáním. Žádná skutková zjištění nebyla činěna z Živnostenského listu. K prokázání příjmu ve výši 7 000 Kč žalobkyně předložila Smlouvu o dílo, kterou uzavřela žalovaná se společností právnická osoba V této smlouvě byla stanovena cena za provedení sjednaného předmětu díla dle této smlouvy ve výši 7 000 Kč/měsíčn. Předložená smlouva však neprokazuje, že žalovaná sjednané dílo skutečně prováděla a byla jí vyplácena sjednaná odměna (zjištěno ze Smlouvy o dílo). Z předložené Nájemní smlouvy bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou od datum do datum. Nájemné bylo sjednáno ve výši 3 027 Kč. Žalovaná byla dále povinna platit měsíční zálohy na plnění spojená s užíváním bytu. Výše nákladů na bydlení a služby, poplatky a energie byla prokázána z předložených dokladů SIPO (zjištěno z dokladů SIPO za číslo, číslo a číslo). Dne datum uzavřela žalovaná se společností právnická osoba smlouvu o půjčce číslo. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého trvalého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 760 Kč, tj. celkem 20 760 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1 560 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 17. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo ve spojení s Přehledem splátek ke smlouvě o úvěru číslo). Z Transakční historie soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 16 080 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena společností právnická osoba na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany 11 Seznamu postoupených pohledávek a Dodatku číslo Potvrzením o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne datum oznámila společnost právnická osoba žalované postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek). Dne datum odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na adresu žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném název soudu, oddíl C, vložka číslo s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).
5. Z úřední činnosti je soudu známo, že ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec, IČO, zapsané v obchodním rejstříku vedeném název soudu, v oddílu C a vložce číslo, převedena na společnost právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném název soudu, v oddílu B a vložce číslo, a doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin.
6. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.
7. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou společností právnická osoba jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
8. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
12. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
13. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
14. Soud nevzal za prokázáno, že věřitel při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalované byl původním věřitelem poskytnut úvěr za situace, kdy věřitel řádně neověřil celkovou výši příjmů žalované. Bezpečně byly prokázány pouze příjmy žalované ve výši 13 748. Tvrzené výdaje žalované pak činily 16 164 Kč, tedy převyšovaly její příjmy. Rovněž byl věřitel seznámen se skutečností, že žalovaná již hradí měsíčně ve splátkách na jiné úvěry 8 050 Kč. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
15. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že původní věřitel poskytnul žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná uhradila částku 16 080 Kč.
16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalované byla poskytnuta bez prokázaného právního důvodu částka 12 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná uhradila žalobkyni částku v celkové výši 16 080 Kč, tj. uhradila více, než čerpala. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.
17. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).