Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 66/2021-47

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa

o zaplacení 101 350 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 3. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 94 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 826,61 Kč, ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 64 400 Kč od 21. 5. 2020 do 16. 3. 2021 a z částky 57 850 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení, a ohledně úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 64 400 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 3. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 94 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 826,61 Kč, ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 64 400 Kč od 21. 5. 2020 do 16. 3. 2021 a z částky 57 850 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení, a ohledně úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 64 400 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 2. 2021 na žalované domáhala zaplacení částky 101 350 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ anonymizována dvě slova“) a žalovanou byla dne 9. 3. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, které se žalovaná zavázal splatit společně s úplatou, poplatky a úrokem ve výši 21 % z jistiny, vše v celkové výši 58 800 Kč v celkem 16 měsíčních splátkách ve výši 8 050 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost splácet, a proto byl úvěr ke dni 9. 7. 2018 zesplatněn. K tomuto dni činila dlužná částka jistinu 64 400 Kč a poplatek 950 Kč. Pohledávku za žalovanou postoupila právnická osoba anonymizováno na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou, na kterou však nereagovala.

2. Jakým způsobem a zda vůbec právní předchůdce žalobkyně zkoumal před poskytnutím úvěru žalované její úvěruschopnost, žalobkyně v žalobě netvrdila. Soud proto žalobkyni ve smyslu ustanovení , (dále jen „ “) poučil, že je povinna doplnit svá tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání o tom, zda a jakým způsobem, v jakém rozsahu byla prověřována úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a zda a jakým způsobem byly prověřovány a objektivizovány její tehdejší poměry. Po poučení žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných o žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná uvedla, že je v invalidním důchodu s příjmem ve výši 10 475 Kč měsíčně a dále má příjem z brigády ve výši 5 000 Kč měsíčně a příspěvek na invaliditu ve výši 400 Kč. Své výdaje uvedla částkou 5 130 Kč. Dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí ve vlastním bydlení. Použitelný příjem ve výši 10 745 Kč považoval právní předchůdce žalobkyně za dostatečný a úvěr jí proto poskytl. Tvrzená majetková situace žalované byla ověřena z předložených ústřižků složenek, oznámení o výši invalidního důchodu a platebního dokladu SIPO. Žalovaná k dotazu soudu uvedla, že při uzavírání smlouvy o úvěru předkládala útržek o výši svého invalidního důchodu, který tehdy činil asi 13 000 Kč. Že by se nějak jinak řešily její příjmy a výdaje si nepamatuje.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně uzavřela dne 9. 3. 2017 smlouvu o úvěru číslo na základě které jí právní předchůdce žalobkyně poskytl úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem z úvěru ve výši 21 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, poplatkem za správu úvěru ve výši 15 400 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 23 800 Kč, a to v 16 měsíčních splátkách po 8 050 Kč. Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí částky ve výši 70 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o úvěru číslo). Žalovaná zaplatila na úhradu poskytnutého úvěru částku 63 450 Kč (z přehledu splátek žalobkyně). Právní předchůdce žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 24. 6. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky uvedené v Příloze číslo této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností ke dni 8. 7. 2020. Jednou z postoupených pohledávek je pohledávka za žalovanou (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobce ze dne 24. 7. 2020 bylo žalované zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (z dopisu ze dne 24. 7. 2020). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvvy, včetně dokladu o odeslání).

4. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z této žádosti soud zjistil, že žalovaná při podpisu smlouvy prohlásila, že je vdova, bydlí sama ve vlastním bydlení, nemá žádné děti, k nimž by měla vyživovací povinnost a je v invalidním důchodu s příjmem 10 475 Kč měsíčně. Jako další příjem uvedla příjem z brigády ve výši 5 000 Kč a příspěvek na invaliditu ve výši 500 Kč. Výdaje uvedla v celkové výši 5 130 Kč. Dle odškrtnutých políček žalovaná doložil k ověření svého příjmu a výdajů rozhodnutí o přiznání důchodu, čestné prohlášení, SIPO a složenku k invalidnímu důchodu. Tyto y byly žalobkyní soudu předloženy.

5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

16. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 3. 2017 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala. Pokud žalobkyně doložila žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru spolu s doklady o příjmu žalované (invalidní důchod a příspěvek na invaliditu), takové zkoumání úvěruschopnosti nepovažuje soud za dostatečné, neboť nebylo žádným způsobem prokázáno, zda a jakým způsobem byly zkoumány faktické výdaje žalované, např. výpisem z účtu. Vzhledem k nízkému příjmu žalované je přitom bezpodmínečně nutné trvat na tom, aby výdaje žalované byly objektivně přezkoumány a porovnány s příjmy žalované. V souzené věci lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (alespoň při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Z předloženého dokladu SIPO je přitom zřejmé, že za předchozí měsíc žalovaná dlužila televizní i rozhlasový poplatek. Žalobkyně rovněž nedoložila, zda skutečně lustrovala žalovanou ve veřejných registrech a s jakým výsledkem; z dokladů žalované o invalidním důchodu přitom vyplývá, že z něj je prováděna srážka (žalobkyně nijak nezkoumala, zda nejde o jiný, další dluh žalované).

18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

19. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

21. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 9. 3. 2017 částku 70 000 Kč, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, které by měla žalovaná žalobkyni jako právnímu nástupci věřitele vydat. Jelikož žalovaná na tuto částku uhradila 63 450 Kč, má povinnost vydat žalobkyni zbývající částku 6 550 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení soud žalobu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná, která byla ve věci převážně úspěšná, žádné náklady neuplatňovala.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).