Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 32/2021-36
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Strejcem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 17 037,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 27. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 9 037,60 Kč s příslušenstvím se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 27. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 9 037,60 Kč s příslušenstvím se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 17 037,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 10 600 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 146 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 3 404 Kč a za administrativní činnost ve výši 5 050 Kč. To vše se zavázala uhradit formou pravidelných týdenních splátek po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 1. 2. 2019. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradila dne 9. 3. 2018. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině 10 000 Kč a na dlužném poplatku částku 7 037,60 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována.
Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žalobkyně ani žalovaná neměly námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř. , a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.
Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 12 000 Kč Vedle poskytnutého zápůjčky se žalovaná zavázala uhradit poplatek 10 600 Kč představující úrok ve výši 2 146 Kč, poplatek za zpracování a doručení 3 404 Kč a za administrativní činnost 5 050 Kč. Celkovou částku 22 600 Kč se žalovaná zavázala uhradit formou pravidelných týdenních splátek po 377 Kč. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na straně 2 smlouvy o zápůjčce byla v případě sjednání úhrady formou 60 splátek sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně, RPSN činila 23810%. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Z tvrzení žalobkyně má soud za zjištěné, že žalovaná na předmětnou smlouvu uhradila celkem částku 4 000 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. Dle časových řad ARAD publikovaných Českou národní bankou činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů (RPSN) poskytnutých bankami domácnostem v ČR v prosinci 2017 u úvěrů na spotřebu 9,14%.
Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu o zápůjčce je nutno pohlížet jako na absolutně neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 10 600 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na tři části, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů, a dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění jednoho poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 10 600 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku poskytovatele zápůjčky, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchod. To odpovídá i extrémně vysoké sazbě RPSN, která mnohonásobně překračuje obvyklou sazbu poskytovanou bankami. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a s ohledem na jeho výši se jedná dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. spisová značka, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. spisová značka.
S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny snížené o již uhrazené platby. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku , když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 12 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 4 000 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 8 000 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce na vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.