Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (8)No categories available
14 C 61/2021-29
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 49 894,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 000 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 30 894,01 Kč a ohledně požadovaného úroku a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 30 894,01 Kč a ohledně požadovaného úroku a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s přísl. na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (právnická osoba, IČO, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo), přičemž žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky.
2. Podle žalobních tvrzení byl žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 14 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 2 118 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, nákladem za vyhodnocení úvěru ve výši 2 030 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek (3960 Kč).
3. Žalovaný uhradil dne datum první splátku, další splátku již neuhradil, čímž došlo k zesplatnění dosud neuhrazené částky pohledávky. Na pohledávku uhradil pouze částku 3 000 Kč. Ke dni postoupení byla celková hodnota pohledávky 29 143,01 Kč, z této částky žalobce požaduje jistinu, která činí 20 508,44 Kč, nesplacený smluvní úrok 1 835,65 Kč, nesplacený poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 3 668,75 Kč, poplatek za sjednání úvěru 1 894,06 Kč a inkasní poplatek 9 987,11 Kč. Postoupený smluvní úrok z úvěru za období po splatnosti úvěru 3 378,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2378,23 Kč, a smluvní pokuta ve výši 12 000 Kč. Z částky 22 344,09 Kč dále žalobce požaduje za dobu od datum do zaplacení úrok z prodlení v zákonné výši a úrok 15% ročně z částky 20 508,44 Kč.
4. právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit ve 14. měsíčních splátkách spolu s úrokem („ Úrokem“) ve výši 2 118 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, nákladem za vyhodnocení úvěru ve výši 2 030 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 960 Kč. Celkové dlužná částka tak činila 40 894 Kč. Podle smlouvy se nezaplacením jakékoli splátky řádně a včas stává okamžitě splatnou celková dlužná částka. Dále bylo sjednáno, že úrokem z prodlení bude úročena jak jistina spotřebitelského úvěru, tak splatný nezaplacený„ Úrok“. V případě porušení povinnosti zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (vše prokázáno smlouvou o úvěru číslo). Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 3 000 Kč (nesporné tvrzení žalobce). Z žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaný ke dni žádosti o úvěru dne datum uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba anonymizováno s čistým příjmem částka a celkovými výdaji částka měsíčně. Rovněž předložil nájemní smlouvu na bytovou jednotku v obec za měsíční nájemné částka.
5. Uvedené údaje o úvěru byly shrnuty v listin ě nazvané standardní informace o spotřebitelském úvěru, přičemž předpis splátek (údaje, na jaké dílčí položky budou jednotlivé splátky započítány) je přílohou číslo smlouvy o úvěru.
6. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla původním věřitelem postoupena na žalobce s účinností ke dni datum (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne datum (prokázáno listino u nazvanou výzva před podáním žalob, včetně podacího lístku) ..
7. Všechny uvedené listin y soud hodnotí jako plně věrohodné. Dokazování není třeba doplňovat, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklé závazky tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
9. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného
(§ 9 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
10. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
11. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne datum rozhodnutí,
č. j. číslo jednací, (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne datum (č. l. 17) sdělil, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, rovněž uvedl, žalovaný měl při uzavírání smlouvy za povinnost uvést pravdivě a úplně všechny skutečnosti, jinak nejednal poctivě a v dobré víře a mohl se dopustit trestného činu. Dále uvedl, že postačuje, že poskytovatel úvěru měl listin y, ze kterých vycházel při zkoumání úvěruschopností žadatele k dispozici a nepořizoval si z nich kopie. Zde odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020 -97 a rozhodnutí Městského soudu v Prze ze dne 9.3.2021, č.j. 12 Co 367/2020 -170. K jednání se žalobce nedostavil (řádně omluven), takže ho soud nemohl u jednání dne datum poučit v uvedeném směru o jeho povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř.
12. Žalobce tak v řízení nesplnil svou povinnost tvrzení a důkazní o tom, že jeho právní předchůdce (poskytovatel úvěru) posoudil s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného a musí za to nést procesní odpovědnost v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. K tomu soud ještě dodává, že žalobní strana svou nepřítomností zabránila soudu, aby jí u jednání poskytl potřebná poučení ve shora uvedeném smyslu; nemůže proto úspěšně namítat, že soudem prvního stupně o svých povinnostech poučena nebyla (viz JUDr. Ljubomír Drápal: Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu in Právní rozhledy 5/2002, Mimořádná příloha, s. 21). Na tom nic nemění ani znění omluvy zástupce žalobce (uvedený přípis č. l. 27), že žádá o odročení jednání, pokud by soud shledal, že tvrzení žalobce nejsou dostatečná a žalobnímu návrhu by nemohlo být zcela vyhověno.
13. Zdůrazňuje-li žalobce, že žalovaný měl za povinnost uvést při sjednávání smlouvy pravdivé a úplné údaje o svých majetkových, příjmových a jiných poměrech (jinak se mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu), pak se jedná o argumentaci nepřiléhavou. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Jinými slovy poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru. Ještě jinak řečeno, skutečnost, zda se žadatel (ne) dopustil trestného činu úvěrového podvodu, je nepodstatná pro posouzení, zda poskytovatel úvěru postupoval s náležitou odbornou péčí. Zcela obdobně pak platí, že se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat jen na zásadu poctivého a dobrověrného jednání v právním styku; ani tato zásada pochopitelně neznamená, že má poskytovatel úvěru rezignovat na přezkoumání tvrzení a údajů poskytnutých dlužníkem.
14. K námitce, že žalobce ani jeho právní předchůdce (který smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavíral) nemají k dispozici kopie dokladů a jiných dokumentů předložených žalovaným při uzavírání smlouvy, lze doplnit následující. Nejde jen o to, zda uvedené listin y (doklady žalovaného, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výpisy z účtu aj.) měl právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy k dispozici, ale zejména je též třeba znát obsah těchto listin, neboť jen se znalostí konkrétních skutečností plynoucích z těchto listin lze posoudit, zda žalobce vzal dostatečně v úvahu všechny jednotlivé skutečnosti na straně žalovaného (jak na jeho příjmové, tak výdajové stránce) a podle jeho přezkoumatelné úvahy vedené s odbornou péčí tak neměl v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
15. Žalobce na podporu své argumentace, že dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, předložil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020 -97. K tomu zdejší soud dodává, že zkoumání úvěruschopnosti je z povahy věci vždy věcí individuálního posouzení jedinečných skutkových okolností daného případu. Závěr o (ne) splnění povinnosti podnikatele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vždy navázán na pečlivé zhodnocení konkrétního skutku. Zejména ale soud konstatuje, že se řídí právními závěry ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, které na jiném místě odůvodnění reprodukuje. Rozhodnutí odvolacího soudu v (jiné) konkrétní věci takovou ustálenou judikaturou, jíž by měl následovat, být nemůže. Žádá-li žalobce, aby věc byla s ohledem na § 13 o. z. rozhodnuta stejně jako v uvedeném rozhodnutí odvolacího soudu, pak podle uvedeného ustanovení žalobce nemá právo na„ stejné rozhodnutí“, ale na právo, aby soud přesvědčivě vysvětlil důvod odchylného rozhodnutí právního případu; tímto důvodem jsou právě skutečnosti shora uvedené (odlišný skutkový základ projednávaných věcí, soulad rozhodnutí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu).
16. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.).
Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, (paušalizovaných) nákladech spojených s administrativní činností a s hotovostním režimem splátek, sjednané smluvní pokutě. Na Smlouvu žalovaný uhradil celkem částku 3 000 Kč, tuto částku je nutno započíst na jistinu. Na Smlouvu tak zbývá doplatit částka 19 000 Kč (22 000 Kč minus 3 000 Kč), které soud žalobci přiznal.
17. Smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 o. z.), podle nichž se věřitelem stal žalobce, shora uvedeným nejsou dotčeny, neboť postupitel a postupník nemusí právně kvalifikovat postupovanou pohledávku a postupní smlouva je platná i v případě takového (právního) omylu
o tom, že postupovaná pohledávka vznikla na základě platného právního jednání (R 27/2012).
18. Na základě všeho doposud uvedeného dospívá soud k závěru, že žalobce má nárok na vrácení (zaplacení) jistiny dluhu a úroku z prodlení v zákonné výši v návaznosti na doručení předžalobní výzvy žalovanému (§ 573 a § 1970 o. z.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný je tedy v prodlení ode dne datum a od tohoto dne náleží žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, která činí 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ). Ostatní dílčí nároky soud zamítl. Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný, který byl v tomto řízení úspěšnější by měl vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žádná náhrada nákladů řízení však žalovaným nebyla požadována a vznik nákladů řízení žalovaného z obsahu spisu ani nevyplývá, náhrada nákladů řízení mu tedy nebyla přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.