Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 133/2021-76
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 66 024,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do částky 35 976,25 Kč.
II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 34 626,55 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 432,94 Kč, a ve výši 14 283,92 Kč, 29 % roční úrok z částky 34 626,55 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení a 9 % roční úrok z prodlení z částky 34 626,55 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do částky 35 976,25 Kč. II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 34 626,55 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 432,94 Kč, a ve výši 14 283,92 Kč, 29 % roční úrok z částky 34 626,55 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení a 9 % roční úrok z prodlení z částky 34 626,55 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 66 024,12 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 714,86 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 863,82 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 38 297,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 38 297,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 29. 10. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku především na základě informací získaných od žalovaného, které se týkaly jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, a tyto informace byly ověřeny na základě předložených dokladů a zaznamenány v kartě zákazníka. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 34 167 Kč, složeným z úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 7 155 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 15 220 Kč a odměny za administrativní činnost (hotovostní splácení) ve výši 11 792 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 1 237 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 12. 2019. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 21. 12. 2018. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze 4 250 Kč, zbývající část neuhradil. Pohledávka byla dne 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužné částky nebylo od postoupení ze strany žalovaného ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku.
2. Podáním ze dne 7. 5. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 35 976,25 Kč s odůvodněním, že tuto částku žalovaný uhradil po podání žaloby. Tuto úhradu žalobkyně započetla na pohledávku tak, že 27 726,58 Kč započítala na dlužné poplatky, 3 670,99 Kč na dlužnou jistinu, 3 714,86 Kč na dlužný kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 20. 1. 2020 a 863,82 Kč na dlužný kapitalizovaný úrok do 20. 1. 2020 a nadále požadovala zaplacení částky 34 626,55 Kč na jistině, 4 432,94 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení od 21. 1. 2020 do 27. 4. 2021, 14 283,92 Kč na kapitalizovaném úroku od 21. 1. 2020 do 27. 4. 2021, dále úrok ve výši 29 % ročně z částky 34 626,55 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení a zákonný úrok ve výši 9 % ročně z částky 34 626,55 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení.
3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítl, že předmětná smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný již uhradil před podáním žaloby žalobkyni dne 14. 11. 2018 částku 1 250 Kč a dne 21. 12. 2018 částku 3 000 Kč. Žalovaný tedy k okamžiku podání žaloby dlužil 35 750 Kč a tuto částku žalobkyni dne 27. 4. 2021 spolu se zákonným úrokem z prodlení počítaným od podání žaloby ve výši 226,25 Kč již uhradil.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z listin y označené jako smlouva o zápůjčce číslo vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 29. 10. 2018 se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 34 167 Kč, který představoval úrok ve výši 7 153 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 15 220 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 11 792 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 74 167 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 237 Kč, přičemž poslední splátka činila 1 184 Kč. První splátkové období začalo běžet dnem uzavření předmětné smlouvy. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky 40 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky upravující postup při případném prodlení žalovaného.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně přílohy a oznámeními postoupení pohledávky spolu s doklady o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2021 k úhradě dluhu. Z přehledu plateb soud zjistil, že dne 14. 11. 2018 žalovaný uhradil částku 1 250 Kč, dne 21. 12. 2018 uhradil částku 3 000 Kč. Z potvrzení o odchozí úhradě ze dne 27. 4. 2021 vzal soud za prokázané, že žalovaný uhradil na účet č. bankovní účet částku 35 976,25 Kč, a to s poznámkou bezdůvodné obohacení, přičemž žalobkyně svým podáním ze dne 7. 5. 2021 potvrdila přijetí této platby.
6. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila zákaznickou žalovaného, z níž soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že žije ve vlastním bydlení, je zaměstnán jako technik u právnická osoba, s. r. o., s měsíčním příjmem ve výši 24 186 Kč. Mezi jeho příjmy patřil také další čistý příjem domácnosti ve výši 15 000 Kč, celkem činily jeho čisté příjmy částku 29 186 Kč. Měsíční výdaje pak tvořily externí splátky zápůjček ve výši 2 560 Kč a jiné výdaje ve výši 3 000 Kč. V zákaznické kartě byla odškrtnuta políčka pracovní smlouva a 2 výplatní pásky za měsíce srpen a září, které byly údajně předloženy právní předchůdkyni žalobkyni k ověření uvedených údajů. Žádný z těchto dokumentů však soudu ze strany žalobkyně předložen nebyl. Naopak žalovaný předložil výpisy z bankovního účtu č. 2018, 2018, 2018, 2018, 2018, z nichž soud zjistil, že žalovaný měl v období od května 2018 do září 2018 zůstatek na bankovním účtu do výše maximálně 2 000 Kč, v některých měsících i záporný, přičemž je patrné, že jeho příjmy tvořily převážně částky od úvěrových společností. Z rozsudků Okresního soudu v Benešově ve věcech sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka je patrná bohatá úvěrová minulost žalovaného.
7. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 29. 10. 2018 smlouvu s názvem smlouva o zápůjčce, podle níž při jejím podpisu převzal částku 40 000 Kč. Tato listin listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti se zápůjčkou též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby. Do dnešního dne žalovaný celkem uhradil částku 40 226,25 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla dne 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze na základě údajů uvedených v zákaznické kartě.
8. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 96/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř. “) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
18. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , o. s. ř. o. s. ř. může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (§ 96 odst. 2 věta první o. s. ř. o. s. ř. ). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (§ 96 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
19. S ohledem na to, že byly splněny zákonné podmínky pro částečné zpětvzetí žaloby, rozhodl soud o zastavení řízení do částky 35 976,25 Kč.
20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného danou zápůjčku splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala.
21. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (anonymizována dvě slova rok s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
23. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že byly řádně zhodnoceny informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smluv tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. Ke způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila pouze zákaznickou kartu žalovaného, jiné listin y doloženy nebyly. Takový způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (pouze na základě jeho ničím nedoloženého prohlášení) není v souladu se shora uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu. Věřitel je totiž povinen přezkoumat příjmovou i výdajovou stránku dlužníka a vycházet nikoliv z pouhých tvrzení, ale z objektivně doložených faktů. Již samotný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní je tedy nedostatečný. Nadto žalovaný doložil své výplatní pásky z období předcházejícího uzavření smlouvy. Z těchto výplatních pásek je patrné, že příjmy žalovaného tvořily částky poskytnuté úvěrovými společnostmi, přičemž měsíční zůstatek na jeho bankovním účtu se pohyboval kolem 0. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla, pokud by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, dospět k závěru o jeho úvěruschopnosti.
24. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 40 226,25 Kč, žalovaný tak bezdůvodné obohacení již vrátil a soud proto žalobu zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 a 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby by náležela náhrada nákladů řízení žalobkyni, téměř ve shodné částce (předmětu řízení) však byla žalobkyně ve věci samé neúspěšná.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.