Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 C 275/2020-73

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa, obec

o zaplacení částky 16 290 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 600 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 7 690 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 572,50 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 23. 11. 2020 a z částky 1 400 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 434,32 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 600 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 7 690 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 572,50 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 23. 11. 2020 a z částky 1 400 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 434,32 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 23. 7. 2020 žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 290 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 17 690 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se též zavázal za doplňkovou službu životního pojištění zaplatit poplatek ve výši 290 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 305 Kč Poslední splátka byla stanovena na 25. 1. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Ve prospěch pohledávek z uzavřené smlouvy zaplatil částku 1 400 Kč. Původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 23,72 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč od 26. 1. 2018 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni a téhož dne bylo žalovanému postoupení písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 10 000 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 6 290 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 434,32 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 572,50 Kč. Uvedla, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru splnil svoji povinnost a zkoumal schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit. Vycházel přitom z údajů sdělených žalovaným, jak jsou uvedeny ve formuláři Karta zákazníka – žádost o zápůjčku a tyto ověřil z listin předložených žalovaným a doložil výpisy z účtu žalovaného.

2. Soud věc projednal dle ustanovení bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač mu předvolání k jednání a žaloba byly doručeny na adresu jeho bydliště uvedenou v evidenci obyvatel.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně poplatku 7 690 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se též zavázal za doplňkovou službu životního pojištění zaplatit poplatek ve výši 290 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Ve smlouvě je uvedeno, že celková dlužná částka, kterou je zákazník na základě smlouvy povinen zaplatit, činí 17 690 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti částku 10 000 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Dle článku 5 Doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru může v případě prodlení zákazníka poskytovatel úvěru požadovat úhradu nesplacené jistiny, zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, náhradu nákladů poskytovatelem účelně vynaložených v souvislosti s prodlením zákazníka (upomínky), náhradu nákladů spojených se soudním vymáháním dluhu. V čl. 6 odst. 6.1 Doplňujících podmínek se dále stanoví, že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Z formuláře nazvaného Karta zákazníka – žádost o zápůjčku ze dne 15. 12. 2016 podepsaného žalovaným, soud zjistil, že žalovaný uvedl výši svého příjmu částkou 17 417 Kč, výdaje částkou 5 700 Kč měsíčně. Z formuláře dále vyplývá, že žalovaným uvedené údaje, pokud jde o příjmy, byly podloženy pracovní smlouvou, kterou žalobkyně nepředložila a nespecifikovanými výpisy z účtu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému dopisem z téhož dne. Dopisem ze dne 30. 4. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Dle poštovního podacího lístku byl dopis předán k poštovní přepravě dne 1. 5. 2020.

4. Soud má po právní stránce za to, že v posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením (dále jen „ “) smlouva o úvěru, na kterou se vztahuje též o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného především z údajů, které mu žalovaný sdělil jak o svých příjmech, tak i o svých výdajích. K dispozici měl údaje vyplývající z pracovní smlouvy a bankovních výpisů z účtu žalovaného za měsíce září, říjen a listopad 2016, z nichž je patrna výše příjmu žalovaného. Ani z formuláře podepsaného žalovaným však nelze dovodit, že by poskytovatel úvěru ověřoval jakýmkoli způsobem údaje žalovaného o jeho výdajích, když neměl k dispozici žádné doklady, jako nájemní či jinou smlouvu, doklady o inkasu a nezabýval se ani závazky žalovaného. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, když se ani okrajově nezabýval výdaji žalovaného, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně se k jednání nedostavila. Soud proto nemohl poskytnout žalobkyni poučení podle , aby označila důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil úvěruschopnost žalovaného. Toto poučení poskytuje soud zásadně při jednání. Důkazní břemeno k prokázání těchto skutečností nese žalobkyně.

5. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil celkem částku 1 400 Kč a byla mu poskytnuta částka 10 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 8 600 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr a Nejvyšší soud ČR. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení . Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 vyplývala výzva k úhradě celé poskytnuté částky, když i podle uzavřené smlouvy v této době již uplynula sjednaná doba splatnosti závazku. Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky v rozsahu uvedeném ve výroku I.. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaný byl povinen nad výslovně sjednaný úrok hradit i úrok ve výši 23,72 % ročně do zaplacení jistiny.

6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.