Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
4 C 43/2021-31
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl soudkyní JUDr. Janou Pošvářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 13 440 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 140 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Co do částky 9 300 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 702,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 429, 79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 10 453,27 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 6 313,27 Kč od datum do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % z částky 4 140 Kč od datum do zaplacení, co do úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 10 453,27 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 140 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Co do částky 9 300 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 702,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 429, 79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 10 453,27 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 6 313,27 Kč od [datum] do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % z částky 4 140 Kč od [datum] do zaplacení, co do úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 10 453,27 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 13 440 Kč, sestávající se dlužné jistiny ve výši 10 453,27 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 986,73 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 429,79 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 702,11 Kč, úrokem ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení, z titulu smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum.
2. Stanovisko žalovaného se nepodařilo zjistit, neboť se k návrhu nevyjádřil a k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto rozhodl bez jeho přítomnosti podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád .
3. K prokázání svých tvrzení žalobkyně soudu předložila listinné důkazy, které soud při jednání dne datum provedl, a to kartu zákazníka, žádosti o zápůjčku, listin y Osobní údaje – souhlasy žadatele, smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum, smlouvu o postoupení pohledávky ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky, včetně podacího lístku, výzvu k plnění ze dne datum, včetně podacího lístku. Soud tyto listinné důkazy hodnotí jako věrohodné a při rozhodování z nich vycházel. Z těchto listin bylo zjištěno:
4. Z listin y označené jako karta zákazníka, žádost o zápůjčku, se zjišťuje, že žalovaný požádal o zápůjčku ve výši 11 000 Kč, v rámci osobních údajů žalovaný uvedl, že jeho trvalým pobytem je adresa Městského úřadu Dačice, aktuálně však bydlí v nájmu na jiné adrese se svou partnerkou, je zaměstnán ve právnická osoba – MASOZÁ právnická osoba, na dobu určitou, nemá žádné jiné zápůjčky ani úvěry u jiných společností, jeho čistý příjem činí 12 500 Kč, za nájemné hradí 1 700 Kč, osobní výdaje tvoří 4 000 Kč. K potvrzení majetkových poměrů žalovaného mělo býti doloženo: výplatní pásky a pracovní smlouva, tyto listin y však soudu nebyly doloženy. V rámci prohlášení žadatele a poskytnutí informací žalovaný uvedl, že proti jeho osobě nejsou vedeny žádné exekuce.
5. Na základě uvedeného žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit, společně se zaplacením úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 200 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,31 % ročně, a odměnou za administrativní činnosti ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Celkové RPSN činilo 206,15 %. Celkovou částku 19 800 se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 330 Kč.
6. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze 6 860 Kč, poslední platba byla uhrazena dne datum.
7. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, tento den též postoupení písemně oznámeno žalovanému.
8. Žalobkyně dne datum vyzvala žalovaného k plnění dlužné pohledávky či uznání dluhu a uzavření dohody o jeho splátkách, nejpozději do datum.
9. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne datum žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě obdržel peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 200 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,31 % ročně, a odměnou za administrativní činnosti ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 330 Kč, s RPSN 206,15 %. Žalovaný uhradil celkem 6 860 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě či domluvě dalšího postupu do datum.
10. Pokud jde o právní posouzení věci, soud posuzuje uzavřenou smlouvu podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitelem podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku .
11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle současné právní úpravy se jedná o neplatnost relativní (ustanovení § 586 občanského zákoníku ), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (ustanovení § 87 odst. 1 spotřebitelského úvěru).
13. Tato právní úprava je však v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum (dále jen:„ směrnice 2008“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci C číslo. Cílem směrnice 2008 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.
14. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu příjmení v . Enel ze dne datum, kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. obec nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU.
15. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 – 39, součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení.
16. Právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet pouze na základě skutečností, které v kartě zákazníka uvedl žalovaný. Z této vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou, nebylo nijak ověřeno, na jak dlouhou dobu a kdy má tato doba určitá skončit. Z předložených listinných důkazů pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně i skutečně ověřila pracovní smlouvu žalovaného, či výplatní pásky. Žádným jiným způsobem právní předchůdkyně žalobkyně majetkové poměry nezjišťovala, a to ani ve veřejně dostupných databázích a registrech. Současně nebyly žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, dostatečně prověřeny ani výdaje žalovaného spojené s bydlením, které jsou neobvykle nízké (nájem ve výši 1 700 Kč), poskytovatelka úvěru se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, které nebylo ničím doloženo. Jako další indikátor k patřičné obezřetnosti právní předchůdkyně žalobkyně mohlo sloužit i uvedení skutečnosti, že žalovaný má trvalý pobyt na městském úřadě. Soud souhlasí s názorem žalobkyně, že žalovaný byl povinen do karty zákazníka uvést pravdivé informace, přesto je to především právní předchůdkyně žalobkyně, které je na základě § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet s odbornou péčí. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o svých poměrech, nepostupovala s odbornou péčí.
17. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná spotřebitelská smlouva, která odporuje ust. § 580 odst. 1 OZ , neplatná a soud k této neplatnosti přihlédl dle § 588 OZ bez návrhu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013 ).
18. Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen
19. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou (částkou o kterou se žalovaný obohatil) a částkou, kterou žalovaný splatil (bez ohledu na co byly žalobkyní původně peněžní prostředky započteny); ve zbytku žalobu zamítá. Žalovaný od žalobkyně (její právní předchůdkyně) obdržel částku 11 000 Kč, částku 6 860 Kč již žalovaný uhradil. Zbylá částka, tj. 4 140 Kč, byla žalobkyni přiznána výrokem I. tohoto rozhodnutí.
20. Počátek prodlení žalovaného určil soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí ze dne 15. 5. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005 , dále pak rozhodnutí ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006 ), tedy u nároku na vydání bezdůvodného obohacení splatnost nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván věřitelem k plnění. Od tohoto data se pak určuje i výše úroků z prodlení podle příslušného nařízení vlády. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou k plnění ze dne datum, v této výzvě stanovila alternativní možnost žalovanému ke splacení jeho pohledávky ve splátkách, akceptační lhůta byla žalovanému stanovena do datum. Následujícím dnem se žalovaný dostal do prodlení, od datum tak náleží žalobkyni úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve výši 8,25 % ročně.
21. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 OSŘ , a jelikož měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný, nepřiznal žádnému z účastníků jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.