Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
1 C 46/2021-59
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, obec
o zaplacení částky 4 598 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 4 958 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 990,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 934,74 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 755,54 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 755,54 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 4 958 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 990,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 934,74 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 755,54 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 755,54 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 31. 10. 2020 žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 4 958 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 13 920 Kč, jež představuje jistinu ve výši 8 000 Kč a součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 120 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Sjednána byla též doplňková služba životního pojištění, za níž se zavázal žalovaný zaplatit poplatek ve výši 232 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 244 Kč Poslední splátka byla stanovena na 6.9.2016. Žalovaný uhradil ve prospěch pohledávek žalobkyně částku 9 194 Kč. Dle uzavřené smlouvy tak dluží částku 4 958 Kč (jistina 3 755,54 Kč, poplatek za inkaso 1 121,18 Kč, poplatek za pojištění 81,28 Kč). Žalobkyně požaduje úrok z prodlení v zákonné výši z částky 3 755,54 Kč od 14.9.2016 do zaplacení a úrok 23,72 % ročně z částky 3 755,54 Kč od 7.9.2016 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 žalobkyni.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit a byl proto zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání na den 2. 7. 2021. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se řádně omluvil svoji neúčast při jednání. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil.
3. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že dle této smlouvy byly žalovanému poskytnuty v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč původním věřitelem právnická osoba, IČO. Žalovaný se zavázal částku 13 920 Kč, jež představuje jistinu ve výši 8 000 Kč a součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 120 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč zaplatit včetně částky 232 Kč za životní pojištění v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, s tím, že první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % p.a.. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný uhradil ve prospěch pohledávek žalobkyně částku 9 194 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 6.12.2019 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a dopisem z téhož dne oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 3.9.2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně.
4. Pokud jde o právní posouzení uplatněných nároků, shledal soud, že v posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje též zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil. Žalobkyně v projednávané věci neuvedla žádná konkrétní tvrzení o tom, jakým způsobem a z jakých konkrétních dokladů prověřil poskytovatel úvěru úvěruschopnost žalovaného a k jakým konkrétním zjištěním dospěl. V řízení nebyl předložen žádný důkaz, z něhož by bylo možno zjistit, jaké doklady měl původní věřitel k dispozici pro ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Zcela nepostačující k splnění povinnosti poskytovatele úvěru prověřit úvěruschopnost dlužníka je vlastní prohlášení dlužníka, kterým věřitele ujistí o své schopnosti poskytnutý úvěr splatit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání ve věci samé nedostavila, nemohl jí soud ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. , poskytnout poučení o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím úvěru žalovanému jeho schopnost úvěr splatit, když tato poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Vzhledem k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne datum se soud zabýval i tím, zda je dán jiný právní důvod, pro který by uplatněný nárok mohl být zcela nebo zčásti důvodný. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana aniž tu byl platný závazek, má právo k navrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě byl-li závazek zrušen. Soud se proto zabýval i tím, zda se žalovaný na úkor žalobkyně poskytnutým plněním bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2993 obč. zákoníku, když v řízení bylo prokázáno, že mu byla částka 8 000 Kč v hotovosti vyplacena. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil ve prospěch nároků žalobkyně částku 9 194 Kč. Na základě těchto skutkových zjištění soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, když nelze dovodit byť částečnou oprávněnost uplatněného nároku žalobkyně ani z důvodu bezdůvodného obohacení žalovaného.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když zcela úspěšný byl v řízení žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.