Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 155/2021-58

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 59 570 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se do částky 40 314 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 19 256 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 256 Kč od 28. 6. 2016 do zaplacení a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 4 577,40 Kč.

Odůvodnění:

I. Žaloba se do částky 40 314 Kč s příslušenstvím zamítá. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 19 256 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 256 Kč od 28. 6. 2016 do zaplacení a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 4 577,40 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 12. 11. 2015 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému po důkladném prověření jeho úvěryschopnosti (z důkladů i databází SOLUS a NRKI) úvěr ve výši 31 000 Kč. V případě výdajů na nájemném, inkasu, dopravě a ostatním uvedených ve výši 4 000 Kč žalobkyně vycházela s ohledem na zásadu poctivosti v právních vztazích a omezené možnosti ověření takových výdajů z tvrzení žalovaného a poukázala na požadavek přiměřené míry obezřetnosti úvěrových společností při posuzování schopností žadatele splácet úvěr zakotvený v rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 20. 3 2019, sp. zn. .

2. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 150,87 % ročně splatit ve 24 měsíčních splátkách po 2 936 Kč, neplnil však řádně podmínky smlouvy, od 17. 12. 2015 do 14. 3. 2016 splatil pouze 4x 2 936 Kč a ocitl se v prodlení. V důsledku prodlení přesahujícího 60 dní došlo ke dni 26. 6. 2016 k zesplatnění celého úvěru a žalovaný dluží žalobkyni na„ nové jistině úvěru“ (dlužná původní jistina úvěru a přirostlý úrok) částku 58 720 Kč a na smluvních pokutách částku 850 Kč (2x 234,88 Kč za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení 15 dnů, 381,68 Kč za prodlení 30 dnů).

3. Žalobkyně při ústním jednání uvedla, že žalovaný zaplatil celkem 11 744 Kč, současně však žalobkyně nemá k dispozici nájemní smlouvu ani jinou u prokazující výdaje žalovaného na bydlení.

4. Z hodnocení klienta (č.l. 17), výpisu z účtu (č.l. 18), pracovní smlouvy (č.l. 19), dohody o změně pracovní smlouvy (č.l. 20) a výplatních pásek (č.l. 20 p.v. - 21) soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, který byl v té době zaměstnán u právnická osoba anonymizováno spol. s.r.o., IČO, přičemž byla pracovní smlouva na dobu určitou původně sjednána do 30. 11. 2015 a následně prodloužena do 31. 5. 2016. V položce„ příjmy“ byla uvedena částka 15 000 Kč a skutečná mzda vyplácená zaměstnavatelem na účet žalovaného činila 14 928 Kč za měsíc srpen 2015 (počáteční zůstatek 4,86 Kč, celkové příjmy 25 561 Kč, výdaje 25 498,33 Kč, konečný zůstatek 67,53 Kč), 15 686 Kč (resp. 15 633 Kč dle výpisu z účtu) za měsíc září 2015 a 20 077 Kč za měsíc říjen 2015. Výdaje zahrnovaly částku 3 800 Kč za žalovaného a jeho manželku, 2 000 Kč za dítě (získáno jako součin počtu nezaopatřených dětí a částky 2 000 Kč) a 4 000 Kč na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní, po odečtení celkových výdajů (9 800 Kč) od příjmů činily volné zdroje 5 200 Kč. Ve výpisu z registru NRKI bylo pouze uvedeno skóre žalovaného 291, ve výpisu ze záznamů z registru SOLUS jsou uvedeny uhrazené produkty„ splátkový prodej, spotřebitelský úvěr“ a„ telekomunikační poplatky, služba elektronických komunikací“ s pohledávkou na jedné položce druhého zmíněného produktu ve výši 8 684 Kč (7 dlužných splátek za období od 30. 7. 2015 do 2. 11. 2015), jak soud zjistil z přehledu osobních dat (č.l. 24 - 25).

5. Dne 12. 11. 2015 žalovaný dle zjištění soudu dále podepsal předsmluvní formulář (č.l. 14 – 16, prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího z téhož dne na č.l. 23) obsahující Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž byly kromě informací

o úvěrovaném (žalovaný, kopie občanského průkazu na č.l. 49) též zahrnuty údaje

o podmínkách čerpání formou bezhotovostního převodu, přičemž návrh smlouvy předkládá věřiteli (žalobkyně) ke schválení klient (žalovaný), základní výše spotřebitelského úvěru

(s možností poskytnutí revolvingu) 31 000 Kč, úroková sazba 150,87 % ročně (RPSN v téže výši, vyjádření znalce titul jméno příjmení, titul, příjmení k problematice úročení nominální

a efektivní úrokovou sazbou na č.l. 29 - 33), doba trvání smlouvy 24 měsíců, výše měsíční splátky 2 936 Kč a základní celková výše úvěru 70 464 Kč. V případě opožděných plateb vzniká žalovanému povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné splátky, s níž bude v prodlení o délce 15 dnů, dále 13 % z dlužné splátky, s níž bude v prodlení

o délce 30 dnů a v případě prodlení s úhradou o délce 60 dní se dosud nesplacená jistina, úroky a smluvní pokuty stávají splatnými (tj. dochází k zesplatnění úvěru) a vzniká tzv. nová jistina úvěru se splatností ke dni zesplatnění, případně má žalobkyně až do zaplacení nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou a úrok z prodlení v zákonné výši. Uvedené informace jsou rovněž součástí smlouvy o revolvingovém úvěru číslo (č.l. 4 – 5, smluvní ujednání na č.l. 10 - 11) podepsaného dne 12. 11. 2015 a akceptované dne 26. 11. 2015 žalobkyní. Dále žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o schválení úvěru ze dne 27. 11. 2015 (č.l. 6, dodejka na č.l. 12), k němuž byl přiložen splátkový kalendář (č. l. 7). Jednotlivé splátky byly vždy stanoveny ve výši 2 936 Kč, skládaly se ze splátky úroku ve výši 216,56 Kč – 2 469,49 Kč (přednostní započtení) a splátky jistiny ve výši 466,51 Kč – 2 719,44 Kč a poslední splátka byla předepsána na den 25. 11. 2017. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 22) soud zjistil, že částka 31 000 Kč byla na vrub účtu žalovaného č. 0 bankovní účet připsána dne 26. 11. 2015

a následně došlo ze strany žalovaného k zadání povolení k inkasu ve výši 3 000 Kč měsíčně z účtu u UniCredit Bank (č.l. 50). Soud dále z karty klienta (č.l. 8) zjistil, že žalovaný splatil v období do 25. 3. 2016 celkovou částku 11 744 Kč, následně se při splácení dostal do prodlení, o dlužných splátkách byl upomínán a k doplacení mu zbývá částka 90 043 Kč

(z toho na nové jistině úvěru 58 720 Kč a 850 Kč smluvní pokuty). Penalizační faktura byla přiložena k pokusu o smír ze dne 26. 5. 2016 (č.l. 13) a žalovaný byl o zesplatnění spolu s výší pohledávky 59 570 Kč (nesplacená část úvěru, úroků a smluvních pokut) informován v oznámení ze dne 26. 6. 2016 (č.l. 9). V předžalobní výzvě (č.l. 27) předané k poštovní přepravě dne 24. 3. 2021 (podací arch na č.l. 26) je dlužná částka vyčíslena ke dni 24. 3. 2021 ve výši 59 570 Kč s příslušenstvím (58 720 Kč dlužná nová jistina úvěru, smluvní pokuty 2x 234,88 Kč a 381,68 Kč).

6. Podle ustanovení , (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- Finance s.r.o. v. GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalovanému úvěr ve výši 31 000 Kč s tím, že žalovaný je byl povinen spolu s úrokem 150,87 % ročně splatit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 936 Kč. Žalovaný však tuto povinnost přestal řádně plnit, uhradil pouze 11 744 Kč a dostal se tak do prodlení, proto žalobkyně přistoupila k ukládání smluvních sankcí a zasílání upomínek a ke dni 26. 6. 2016 v důsledku prodlení v délce 60 dní zesplatnila veškeré závazky žalovaného ve výši 59 570 Kč zahrnující nesplacenou část nové jistiny úvěru a smluvní pokuty.

12. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěryschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona

o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěryschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ,

a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu,

a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi

o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci žalobkyně projevila pečlivost toliko při zjišťování příjmů, nikoli již výdajů a pohledávek žalovaného, které byly (s výjimkou pohledávky z telekomunikačních služeb zachycené ve výpisu z registru příjmení) zcela ponechány v rovině obecných tvrzení a nebyla naplněna ani míra přiměřené obezřetnosti z žalovanou citovaného (byť fakticky trestněprávního) rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . Jakkoliv může být prokázání výdajů na stravu, ošacení či léky obtížné, nevyplývá z předložených listin byť minimální snaha žalobkyně např. v podobě výzvy žalovanému k předložení účtenek, přičemž náklady na bydlení lze objektivně zjistit z nájemní smlouvy či dokladů SIPO, případně úplných výpisů z účtu. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc srpen 2015 navíc vyplývá, že na počátku měsíce činil zůstatek pouhých 4,86 Kč, následně došlo k připsání částek v celkové výši 25 561 Kč (z toho mzda žalovaného 14 928 Kč), platby a výběry dosáhly výše 25 498, 233 Kč a výsledný zůstatek tak byl opět pouze 67,53 Kč. Z uvedeného lze usuzovat, že minimálně v tomto období žalovaný objektivně nebyl schopen případný úvěr splácet, a to ani s příjmy navýšenými o téměř 10 000 Kč. Ohledně příjmů žalovaného soud podotýká, že na základě dodatku k pracovní smlouvě byl pracovní poměr žalovaného sjednán pouze do 31. 5. 2016, což představuje oproti pracovnímu poměru na dobu neurčitou menší jistotu budoucího výdělku. Zároveň však soud rozhodně nemá v úmyslu podceňovat ochotu žalovaného předmětnou práci řádně vykonávat a vytvořit si tak předpoklady pro další prodloužení. K předložené zákaznické kartě soud poukazuje na odůvodnění shora uvedeného rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014. V daném případě poskytovatel úvěru dovozoval splnění své informační povinnosti vůči spotřebiteli z podpisu standardní doložky osvědčující převzetí přehledu se standardními evropskými informacemi, která však toliko představuje indicii, kterou musí poskytovatel úvěru podložit jedním nebo více relevantními důkazy. Analogicky v případě zákaznické karty platí, že je třeba k ní doplnit důkazy (nájemní smlouva, SIPO), což žalobkyně ve vztahu k výdajům žalovaného neučinila. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěryschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat požadované úroky a smluvní pokuty.

13. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 31 000 Kč poskytnutém žalobkyní na základě neplatné smlouvy o úvěru žalovanému jako úvěr. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný uhradil celkovou částku 11 744 Kč a jejím odečtením od jistiny úvěru (31 000 Kč) soud získal její nesplacenou část ve výši 19 256 Kč. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, uhradil částku 11 744 Kč a soud proto rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 19 256 Kč a žalobu pro částku 40 314 Kč zamítl.

14. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal per analogiam i úroky z prodlení dle o. z. ve výši stanovené

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle Žalobkyně měla ve věci co do jistiny úvěru částečný úspěch (aritmeticky z 62,1 %), a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 4 577,40 Kč. Ty celkové dosáhly výše 18 914,70 Kč a podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 979 Kč, odměny právního zástupce podle , , advokátního tarifu , advokátního tarifu, za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a účasti při ústním jednání dne 7. 6. 2021 (3x 3 500 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 300 Kč), cestovních výdajů v částce 1 170 Kč (162 km na trase Jičín – Česká Lípa a zpět, průměrná spotřeba 9 l/km, průměrná cena benzinu automobilového 98 oktanů 31,50 Kč, výše cestovní náhrady 4,40 Kč/km), náhrady za promeškaný čas (6x 100 Kč) a částky ve výši 2 765,70 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Soud naopak nepřiznal žalobkyni odměnu za další úkon právní služby, neboť nepovažoval doplnění tvrzení žalobkyně k výzvě soudu za samostatné písemné podání. Jeho sepsání by navíc žalobkyně předešla, pokud by byla její žalobní tvrzení co do zjišťování úvěryschopnosti úplná.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.