Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
9 C 43/2021-24
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Janem Bucharem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D.
sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 33 145,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 960 Kč od 25. 3. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení
a) částky 26 185,14 Kč,
b) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 684,10 Kč
od 25. 3. 2018 do zaplacení,
c) úroku ve výši 29 % ročně z částky 19 664,10 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 960 Kč od 25. 3. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky 26 185,14 Kč, b) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 684,10 Kč od 25. 3. 2018 do zaplacení, c) úroku ve výši 29 % ročně z částky 19 664,10 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 33 145,14 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila skutečností, že dne 26. 5. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně – právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ právnická osoba“) – s žalovaným smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že peněžní prostředky vrátí společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 577 Kč, který byl sjednán ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení ve výši 8 270 Kč a částkou za administrativní činnost ve výši 11 232 Kč. Vše se žalovaný zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas s tím, že poslední splátku uhradil dne 25. 2. 2018. Ke dni 16. 7. 2018 činila dlužná částka na jistině 19 664,10 Kč a na poplatku 13 481,04 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 5. 2017 číslo uzavřené mezi právnická osoba a žalovaným soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému částku 35 000 Kč s poplatkem 28 079 Kč. Poplatek se skládal z kapitalizovaného úroku ve výši 8 577 Kč, který byl sjednán ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 8 270 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 11 232 Kč. Výše uvedené částky se žalovaný zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč. Z karty klienta se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný má čistý příjem 11 497 Kč, ostatní příjmy 8 000 Kč a příjem manželky činí 9 980 Kč, kdy odhadované měsíční výdaje na domácnost dosahují částky 8 000 Kč. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 8 splátek, tedy částku 28 040 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z výzvy k plnění ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění dlužné částky v celkové výši 44 840,91 Kč.
4. Při právním hodnocení věci soud prvního stupně věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zejména § 2390 a násl. o. z. Soud s ohledem na spotřebitelskou povahu předmětné smlouvy aplikoval rovněž ustanovení § 1810 a násl. o. z. a zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle § 2390 o. z. vzniká smlouva o zápůjčce přenecháním zastupitelné věci vydlužiteli tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil zapůjčiteli věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
8. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
9. Mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) dle § 2390 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nba základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 29 % ročně. Žalobkyně v uvedeném vztahu vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. jako podnikatel a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel.
10. Dále se soud zabýval otázkou platnosti smlouvy o zápůjčce, a to s ohledem na splnění povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu.
16. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“
17. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.
18. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.
19. Žalobkyně byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
20. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).“
21. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.
22. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění této povinnosti uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
23. Podle žalobkyní předložené zákaznické karty žalovaného poskytovatel spotřebitelského úvěru při zjišťování příjmů žalovaného vycházel z jeho tvrzení, pracovní smlouvy a výplatních pásek za první tři měsíce roku 2017 Ani jeden z výše uvedených dokumentů však žalobkyně soudu nepředložila. Co se týče výdajů, vycházel poskytovatel spotřebitelského úvěru pouze z tvrzení žalovaného, tuto informaci nijak neověřoval (například výpisem z účtu, nájemní smlouvou).
24. Soud podotýká, že žalobkyně ani přes výzvu soudu nedotvrdila a neprokázala, že by skutečně byly zjišťovány a ověřovány žalovaným uváděné příjmy a zejména výdaje, tedy že by skutečně byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného.
25. V nyní projednávané věci však žalobkyně neprokázala, kolik skutečně činil pravidelný měsíční příjem žalovaného a jaké byly jeho skutečné výdaje, tedy ani nemohla prokázat, že bylo skutečně v možnostech žalovaného hradit předepsané měsíční splátky.
26. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalovaného přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.
27. Poněvadž je smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně požadovala uhrazení nové jistiny, úroku, smluvní pokuty a nákladů, neplatná, soud shledal tyto uplatněné nároky za nedůvodné, a proto je zamítl.
28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
29. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
30. Jelikož soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce za neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. plněním z právního důvodu, který odpadl, je žalovaný povinen žalobkyni dle § 2991 odst. 1 o. z. vydat oč se obohatil, a to konkrétně částku 6 960 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 35 000 Kč, kterou od žalobkyně obdržel, a částkou 28 040 Kč, kterou již žalobkyni uhradil.
31. Soud tedy shledal žalobu za důvodnou pouze co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 960 Kč.
32. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 6 960 Kč, který žalobkyně požadovala od 25. 3. 2018 do zaplacení a jehož výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.
33. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. věty před středníkem.
34. Žalobkyně byla úspěšná co do 25,3 % a co do 74,7 % byla neúspěšná, tedy dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. má žalovaný nárok na poměrnou náhradu vynaložených nákladů. Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.