Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 22/2021-20
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Machytkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 3 780 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 780 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 633,02 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta titul jméno příjmení, sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 780 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 633,02 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta [titul] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”).
2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni televizní poplatek za držení televizního přijímače za období od anonymizováno rok do anonymizováno rok v celkové výši 3 780 Kč s příslušenstvím, když tato povinnost mu vznikla na základě přihlášky do evidence poplatníků dne datum.
4. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
5. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a z předžalobní výzvy žalobkyně žalovanému ze dne 15. 3. 2020 soud zjistil a má za prokázané, že žalovaný se dne datum přihlásil jako poplatník České televize na adrese adresa žalovaného. Televizní poplatek byl stanoven v částce 135 Kč měsíčně. Žalovaný nezaplatil žalobkyni televizní poplatek anonymizována dvě slova rok do anonymizováno rok, celkem tak žalobkyni dluží 3 780 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 15. 3. 2020, dle tvrzení žalobkyně jí žalovaný dosud nezaplatil ničeho.
6. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že se žalobkyně svou žalobou proti žalovanému oprávněně domáhá podle § 2 odst. 2 , § 3 odst. 2 , § 6 , § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích ve výši 3 780 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení vyčísleného částkou 633,02 Kč za období do podání žaloby, tj. do datum, který je odůvodněn § 10 zákona č. 348/2005 Sb. a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužná částka nebyla dosud uhrazena, proto ho soud zavázal k její úhradě ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaný měl dostatek času dlužnou částku žalobci zaplatit.
7. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit celkem částku 600 Kč, sestávající se z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a paušální náhrady hotových výdajů dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč. Tato paušální náhrada byla přiznána v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13 , když na tuto paušální náhradu hotových výdajů by měl nárok i účastník, nezastoupený advokátem. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za právní zastoupení, spočívající v odměně za zastoupení žalobkyně advokátem, a to s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12 , ve kterém Ústavní soud poukázal na svoji judikaturu, podle níž je-li stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta). Pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Ústavní soud pak ve vztahu k České televizi uvedl, že se ztotožňuje se závěrem, obsaženým v usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/12 , že činnost České televize není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení má výsadní postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje, což plyne z výroční zprávy o hospodaření České televize z roku 2011, a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení do značné míry vytrácí. Ústavní soud uzavírá, že je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).