Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 129/2021-30
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem Městem Nymburk
sídlem adresa
o zaplacení částky 2 900 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 900 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % od 25. 6. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 900 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % od 25. 6. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že k ní byl žalovaný dne datum převezen sanitním vozem na záchytnou stanici ve zdravotnickém zařízení. Za převoz byla žalobkyní vystavena faktura číslo se splatností dne 24. 6. 2020, kterou ale žalovaný dosud neuhradil. Faktura byla odeslána dne 11. 6. 2020. Žalobkyně odeslala žalovanému i upomínku č. U20209/00487 ze dne 16. 9. 2020, kterou převzal držitel poštovní licence dne 17. 9. 2020. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 1. 2. 2021 i předžalobní výzvu k plnění ze dne 21. 1. 2021, avšak na žádnou z upomínek žalovaný nereagoval a ničeho nezaplatil.
K podané žalobě se vyjádřil opatrovník žalovaného tak, že uznal zaplacení faktury číslo ale nesouhlasil se zaplacením úroku z prodlení z této částky ode dne 25. 6. 2020 a nákladů řízení žalobci ve výši 1 200 Kč, a to z důvodu, že žalovaný nemohl vědět o zaslání předžalobní výzvy, když byla žalovanému zaslána na adresu adresa žalovaného, a nikoli na adresu adresa. Následně opatrovník žalovaného své vyjádření doplnil a uvedl, že je průkazné, že faktura i upomínka U2020/00487 byly odeslány na adresu adresa, přesto trvá na tom, že opatrovník o faktuře číslo upomínce U2020/00487 a předžalobní výzvě nevěděl, proto nemohl v této věci jednat. Žalovaný je osobou bez přístřeší, která je invalidní III. stupněm bez nároku výplaty důchodové dávky. Pobírá příspěvek na živobytí ve výši 3 860 Kč měsíčně.
Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně a opatrovník žalovaného s tímto postupem výslovně souhlasili.
O skutkovém stavu učinil soud tento závěr:
Žalovaný byl dne datum převezen sanitním vozem s doprovodem na záchytnou stanici provozovanou žalobkyní, za což mu byly vyfakturovány fakturou číslo náklady v celkové výši 2 900 Kč, přičemž žalobkyně má dle ceníku převozu sanitním vozem na záchytnou stanici stanovenou cenu za převoz sanitním vozem ve výši 2 650 Kč a za doprovod částku ve výši 250 Kč. Faktura byla splatná dne 24. 6. 2020. Žalovanému byla na adresu adresa žalovaného U2020/00487 a předžalobní výzva ze dne 21. 1. 2021. Žalovaný ani přes upomínku žalobkyně na svůj dluh ničeho nezaplatil.
Podle § 89e odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb. , o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.
Po provedeném dokazování na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Pro právní posouzení této věci je pak v daném případě rozhodující, že bylo prokázáno, že žalobkyně zajistila převoz žalovaného na záchytnou stanici, čímž žalobkyni vznikl za poskytnutou službu nárok na úhradu částky 2 900 Kč (částka 2 650 Kč za převoz sanitním vozem a částka 250 Kč za doprovod). Žalovaný však na uvedenou částku ničeho nezaplatil, čímž se ocitl v prodlení se splněním svého závazku vůči žalobkyni.
Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení §1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení, tedy od 25. 6. 2020. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 1501 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla se svým nárokem zcela úspěšná nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když na straně žalovaného, který byl zcela neúspěšný, shledal důvody hodné zvláštního zřetele, a to v sociálních a majetkových poměrech žalovaného. Žalovaný je osobou bez přístřeší a invalidní ve III. stupni, přičemž nemá nárok na výplatu důchodové dávky, pobírá toliko příspěvek na živobytí ve výši 3 860 Kč měsíčně. Žalovaný je osobou významným způsobem omezenou ve svéprávnosti a je oprávněn nakládat toliko částkou 200 Kč týdně. Je nepochybné, že v případě, dostala-li by se výzva žalobkyně do dispozice opatrovníka žalovaného, byl by poplatek za převoz sanitním vozem s doprovodem řádně zaplacen a nevznikly by žalobkyni další náklady související s uplatněním nároku u soudu (soudní poplatek), ovšem s ohledem na výše zmíněnou sociální a majetkovou situaci žalovaného má soud za to, že by nebylo spravedlivé požadovat, aby hradil úspěšné žalobkyni náklady řízení. Soud v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 814/08 , a zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí zaslal žalobkyni na vědomí svůj záměr moderovat náklady řízení s tím, že žalobkyni vyzval, aby se k tomuto záměru ve lhůtě 7 dnů od doručení vyjádřila. Žalobkyně sdělením ze dne 30. 6. 2021 vyjádřila s ohledem na neuspokojivou sociální a majetkovou situaci žalovaného souhlas s moderací nákladů dle úvahy soudu. Soud rozhodl s ohledem na skutečnost, že žalovaný pobírá toliko příspěvek na živobytí ve výši 3 860 Kč měsíčně tak, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť i zcela symbolickou částkou v řádech stokorun by nebyl žalovaný schopen uhradit, přičemž, jak bylo uvedeno výše, žalovaný je osobou bez přístřeší a těžce invalidní s významně omezenou svéprávností, neboť není schopen posoudit důsledky a význam svého jednání.
Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Místo plnění náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.