Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 32/2021-51
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
ulice a číslo, PSČ, obec a číslo - část obce
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, část obce
o zaplacení 17 380 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 8 880 Kč, částky 2 704,80 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, částky 8 025,27 Kč jakožto kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 3 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 8 880 Kč, částky 2 704,80 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, částky 8 025,27 Kč jakožto kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 3 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 17 380 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa), dne datum smlouvu o půjčce číslo (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byly žalovanému přenechány finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, přičemž se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně kromě jistiny úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 1 680 Kč s úrokovou sazbou 23,72 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a v 58 týdenních splátkách po 360 Kč a poslední splátka byla stanovena na 24. 2. 2017. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh celkem 17 380 Kč, z toho na jistině 12 000 Kč. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil.
2. Ze smlouvy o půjčce číslo soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal dne 15. 1. 2015 žalovanému částku 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 20 880 Kč, tedy jistinu 12 000 Kč a úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 1 680 Kč s úrokovou sazbou 23,72 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a v 58 týdenních splátkách po 360 Kč
3. Z tvrzení žalobkyně o dlužných částkách vyplynulo, že žalovaný celkem uhradil částku 3 500 Kč.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne datum a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni ke dni datum, o čemž byl žalovaný vyrozuměn s upozorněním, že jeho dluh ze smlouvy o půjčce ke dni postoupení činil 17 380 Kč bez příslušenství (oznámení ze dne datum). Oznámení bylo žalovanému odesláno dne datum (podací lístek).
5. Z výzvy k plnění ze dne datum, s podacím lístkem ze datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy.
6. Ze zákaznické karty ze dne datum vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že bydlí jako podnájemník, nemá žádné další půjčky, má hlavní pracovní poměr jako dělník se mzdou 13 000 Kč měsíčně, což jsou jeho celkové příjmy. Výdaje na domácnost činí nájem 3 000 Kč, výdaje na domácnost 1 000 Kč, výdaje na telefon 500 Kč, celkem 4 500 Kč. Použitelný příjem je uvedený 8 500 Kč, ověřené dokumenty pracovní smlouva, nájemní smlouva.
7. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému dne 15. 1. 2015 částku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných týdenních splátkách, což však neučinil, když vrátil namísto sjednaných 20 880 Kč částku 3 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni.
8. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k datum a zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016.
9. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
11. Podle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
13. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
16. Soud měl pochybnosti o tom, zda věřitel splnil povinnost, kterou mu stanoví § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, tedy, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě dostatečných informací a s odbornou péčí posoudil, zda je žalovaný schopen spotřebitelský úvěr splácet. Žalobce nedoložil žádným způsobem příjmy a výdaje žalovaného, kromě uvedené karty zákazníka. Uvedené platby za nájem a inkaso ve výši 3 000 Kč jsou v nereálně nízké výši, přestože se má jednat o podnájem, nebyly však prokázány žádnou listino u a výdaje domácnosti ve výši 1 000 Kč jsou ve zcela neodpovídající částce, neboť je to částka i pod částkou životního minima na jednu osobu. Ani s přihlédnutím k částce 500 Kč za platbu telefonu se tak nemůže jednat o reálné výdaje jedné osoby na měsíc včetně bydlení. Žalobce tak neunesl důkazní břemeno ohledně své povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěryschopnost žalovaného a soud proto posoudil uzavřenou smlouvu o zápůjčce s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Tento závěr je přitom zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). I s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že„ poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“.
17. Žalobkyně však prokázala předání finančních prostředků ve výši 12 000 Kč žalovanému v hotovosti, proto soud právní vztah mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení, neboť právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnil bez právního důvodu. Z tvrzení samotné žalobkyně vyplynulo, že žalovaný uhradil částku 3 500 Kč, a z toho vyplývá, že na tuto v hotovosti předanou částku žalovaný dluží 8 500 Kč. V této části byla žaloba úspěšná, neboť žalobkyně prokázala svou aktivní věcnou legitimaci a nárok byl výrokem I. částečně přiznán. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, neboť dluh byl splatný na základě výzvy odeslané dne 7. 1. 2020, pokud byla výzva dle § 573 o.z. doručena dne 10. 1. 2020 a částka mohla být uhrazena v následujících 10 dnech, pak prodlení nastalo dne 21. 1. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. a to ve výši požadované žalobkyní, přestože zákonná výše úroků z prodlení je vyšší. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ). Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější žalovanému (po odečtení úspěchu od neúspěchu a při zohlednění příslušenství kapitalizovaného k datu rozhodování soudu) žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, a to písemně ve dvojím vyhotovení.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ust. § 251 o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zák. č. 120/2001 Sb. ).