Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 102/2021-22
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
; sídlem adresa žalobkyně
; zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 34 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 370 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 370 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení
-) částky 33 130 Kč,
-) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 835,59 Kč,
-) zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 5. 2020 do 1. 1. 2021,
-) zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 630 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení,
-) úroků ve výši 14,37 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 370 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 370 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení</b> <b>-) částky 33 130 Kč,</b> <b>-) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 835,59 Kč,</b> <b>-) zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 5. 2020 do 1. 1. 2021,</b> <b>-) zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 630 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>-) úroků ve výši 14,37 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 34 500 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou se žalovanou uzavřel věřitel - společnost právnická osoba, IČO. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:
Z obsahu smlouvy o úvěru ze dne 6. 10. 2015 bylo zjištěno, že věřitel – společnost právnická osoba, IČO, poskytl dne 6. 10. 2015 žalované - spotřebitelce - peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, a to na základě smlouvy evidované pod číslo. Z přehledu plateb bylo zjištěno, žalovaná v době od 6. 10. 2015 do 17. 12. 2018 uhradila celkem 25 630 Kč.
Z obsahu smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni. Z písemného oznámení o postoupení a z dokladu o odeslání bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.
Po postoupení pohledávky žalobkyně neevidovala zaplacení žádné další částky, což bylo zjištěno, že písemné výzvy k zaplacení, kterou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 43 963,70 Kč do 1. 1. 2021. Výzva byla určena na adresu, kterou žalovaná uvedla ve smlouvě.
Nebylo zjištěno, že poskytovatel úvěru dříve, než přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, s odbornou péčí posoudil schopnost žalované – spotřebitelky – úvěr splácet.
O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, aniž s odbornou péčí posoudil schopnost žalované – spotřebitelky – úvěr splácet. Smlouva o úvěru je tudíž neplatná. Přijetím částky 27 000 Kč se žalovaná bezdůvodně obohatila a je její povinností bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaná dosud vydala částku 25 630 Kč, v době rozhodování soudu měla tak žalovaná povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 370 Kč. Od 2. 1. 2021 trvalo prodlení žalované se zaplacením.
Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smluv vystupovala v pozici spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona číslo o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalované – spotřebitelky – úvěr splácet.
Nejvyšší soud v rozsudku spisové značky 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 vyjádřil právní názor, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Nejvyšší soud uvedl, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
Soud dospěl k závěru, že poskytovatel zápůjčky nepostupoval s odbornou péčí, proto je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Údaje, které případně o svých poměrech uvedla sama žalovaná, nemohly sloužit jako objektivní podklady pro posouzení schopnosti žalované splácet.
Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala peněžitou částku ve výši 27 000 Kč, ze které uhradila částku 25 630 Kč. Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni plnění ve výši 1 370 Kč. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena dle § 1879 občanského zákoníku O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení obec národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Při rozhodování o úrocích z prodlení bylo třeba vyjít z § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V dané věci soud určil splatnost bezdůvodného obohacení v návaznosti na výzvu ke splnění, ve které žalobkyně stanovila žalované lhůtu ke splnění do 1. 1. 2021. Žalobkyni tudíž vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení až od 2. 1. 2021, a to ve výši, kterou žalobkyně požadovala (§ 153 odst. 2 občanského soudního řádu). Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměrný úspěch účastníků ve věci.
Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu rozhodnutí u Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Věcně a místně příslušným k projednání odvolání je Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí soudem nebo návrh na exekuci.