Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
62 C 224/2020-51
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 1.276 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.000 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 276 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.276 Kč od 6. 3. 2017 do 31. 7. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 276 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 846 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.000 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 276 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.276 Kč od 6. 3. 2017 do 31. 7. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 276 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 846 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 4. 2020 domáhala zaplacení 1.276 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 3. 2. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) online prostřednictvím webové stránky webová adresa smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně téhož dne poukázala na účet uvedený žalovaným 1.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 5. 3. 2017 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 276 Kč. Jelikož žalovaný svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradil, domáhá se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem od 6. 3. 2017 do zaplacení.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění (dále jen„ o. s. ř. “); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Smlouvou o úvěru ze dne 3. 2. 2017 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 1.000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 276 Kč do 5. 3. 2017. Úvěr byl splatný dne 5. 3. 2017. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného o úvěr ze dne 3. 2. 2017, ve které žalovaný uvedl pouze výši svých příjmů 17.500 Kč a výši celkových měsíčních výdajů 3.500 Kč; žádné další skutečnosti stran jeho osobních a majetkových poměrů neuvedl.
Částka ve výši 1.000 Kč byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na účet č. bankovní účet.
Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 postoupil právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni; žalovaného o této skutečnosti informoval právní předchůdce žalobkyně přípisem ze dne 26. 7. 2019.
Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dne 26. 7. 2019 do tří dnů od doručení výzvy a současně jej upozornila na možnost uplatnění pohledávky u soudu.
Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.
Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
V posuzované věci právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr.
Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 1.000 Kč.
Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím třídenní lhůty splatnosti stanovené mu v oznámení ze dne 26. 7. 2019, když dřívější výzva k úhradě nebyla ze strany žalobkyně tvrzena ani doložena. Třídenní lhůta k zaplacení uplynula nejdříve 31. 7. 2019 a žalovaný se do prodlení mohl dostat nejdříve 1. 8. 2019. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 1. 8. 2019 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.
Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.
Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně, která byla z procesního hlediska v řízení úspěšnější, má podle poměru svého procesního úspěchu a neúspěchu právo na náhradu 56,8 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí, výzva k plnění a podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, třech režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Takto vyčíslené náklady činí 1.489 Kč; žalobkyně má právo na náhradu 56,8 % nákladů řízení. Soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 846 Kč.
Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.