Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
62 C 92/2020-60
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.000 Kč od 29. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.489 Kč od tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.000 Kč od 29. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.489 Kč od tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 4.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (anonymizována dvě slova s.r.o.) uzavřela se žalovaným dne 29. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce, podle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 4.000 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o zápůjčce nesplnil, když poskytnutou částku ve stanovené lhůtě nevrátil. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dne datum smlouvou o postoupení pohledávek na společnost právnická osoba, která následně dne 13. 8. 2018 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá rovněž úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila výslovný souhlas, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
Smlouvou o zápůjčce ze dne 29. 5. 2018 uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně (anonymizována dvě slova s.r.o.) a žalovaným se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 4.000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí do 29. 5. 2018. Téhož dne žalobkyně poskytla žalovanému plnění ve výši 4.000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný o poskytnutí zápůjčky požádal prostřednictvím internetového portálu úvěrové právnická osoba anonymizováno s.r.o.
Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2018 postoupila právnická osoba anonymizováno s.r.o. svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o zápůjčce na společnost právnická osoba Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 8. 2018 postoupila společnost právnická osoba svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni; žalovaný byl o této skutečnosti informován přípisem ze dne 4. 7. 2018.
Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dne 26. 11. 2019 a současně jej upozornila na možnost uplatnění pohledávky u soudu.
Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.
Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
V posuzované věci žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nedostála své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, když relevantní skutečnosti vůbec nezjišťovala (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy částky ve výši 4.000 Kč.
Žalobkyně má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení, resp. zaplacení dluhu, vyzván. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.
Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které činí 1.489 Kč Náklady řízení sestávají z těchto částek:
- 400 Kč za zaplacený soudní poplatek,
- 600 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 1 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“),
- 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění),
- 189 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH.
Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.