Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
62 C 42/2021-32
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2.000 Kč
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 2.000 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 2.000 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 2.000 Kč. Uvedla, že její právní předchůdkyně (právnická osoba) uzavřela se žalovaným smlouvu číslo o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na základě které žalovaný v souvislosti s příjmem předmětných služeb dne 30. 10. 2015 převzal k dočasnému užívání zařízení právního předchůdce žalobkyně, a to přijímací zařízení označené jako CA MODUL SMIT (SN: číslo MAC:) (dále jen„ zařízení“). Žalovaný neplnil své (platební) povinnosti ze smlouvy, proto právní předchůdce žalobkyně od této smlouvy přípisem ze dne 10. 4. 2017 odstoupil. Žalovaný přes opakované výzvy právního předchůdce žalobkyně nevrátil zařízení. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč podle ceníku právního předchůdce žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění (dále jen„ o. s. ř. “); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Smlouvou číslo ze dne 29. 10. 2015 se právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba), zavázala poskytovat žalovanému za úplatu veřejně dostupné služby elektronických komunikací a současně mu za úplatu přenechala do užívání zařízení. Ve smlouvě bylo mimo jiné ujednáno, že v případě nevrácení pronajatého zařízení včas, je účastník povinen zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši podle ceníku.
Zařízení bylo žalovanému předáno dne 30. 10. 2015 (viz zakázkový list).
Přípisem ze dne 10. 4. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu nehrazení poskytovaných služeb od smlouvy se žalovaným odstoupila s účinností k 20. 4. 2017 a vyzvala žalovaného k vrácení zařízení ve lhůtě do 4. 5. 2017 s tím, že v opačném případě mu bude vyúčtována smluvní pokuta ve výši 2.000 Kč.
Přípisem ze dne 22. 5. 2017 byl žalovaný vyzván k vrácení zařízení, resp. zaplacení smluvní pokuty, ve výši 2.000 Kč.
Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni; žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno ze strany právní předchůdkyně žalobkyně přípisem ze dne 18. 3. 2019.
Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu přípisem ze dne 21. 1. 2020, jímž žalovaného současně upozornila na možnost zahájení soudního řízení.
Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou ve smyslu podle ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
Ujednání o smluvní pokutě soud shledal neplatným s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 , ve kterém Ústavní soud uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající právo na smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis); opačný postup je v rozporu se zásadou poctivosti, tudíž mu nelze přiznat právní ochranu. Odkazuje-li samotná smlouva na sazebník žalobkyně za účelem stanovení výše smluvní pokuty, lze takový odkaz považovat za obdobu sjednání smluvní pokuty v obchodních podmínkách.
Ujednání o smluvní pokutě proto soud shledal neplatným ve smyslu ustanovení § 588 o. z, tudíž žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč, zamítl.
Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z procesního hlediska úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.