Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 279/2020-64

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa,

právně zastoupené titul. jméno příjmení,

advokátkou se sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 80 521,92 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 50 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 28. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 30 521,92 Kč, úroku z prodlení z částky 13 359 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení a dále úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 50 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 28. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 30 521,92 Kč, úroku z prodlení z částky 13 359 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení a dále úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit 80 521,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63 359 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení a dále se smluvním úrokem ve výši 95,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 236 044 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne datum byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o poskytnutí úvěru číslo na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 151,58 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 4 098 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje říjnem roku 2019. Žalobkyně před poskytnutím úvěru důkladně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy prověřovala doklady a informace získané od žalovaného, zejména se jednalo o doklady o příjmech, prohlášení žalovaného. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, rovněž v insolvenčním rejstříku a v evidenci dokladů totožnosti. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, když do data zesplatnění celého úvěru neuhradil ničeho. V souladu s uzavřenou smlouvou došlo k datu 26. 12. 2019 k zesplatnění celého úvěru. K tomuto dni činila dlužná jistina celkem 61 961,91 Kč a dlužné úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11 961,91 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč, kdy mezi stranami byla pro případ prodlení se splátkou delší než 30 dnů sjednána smluvní pokuta (tedy 2 x 499 Kč za každé prodlení). Žalobkyně rovněž požaduje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy 2 x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu z dlužné jistiny úvěru v částce 61 961,91 Kč ve výši 0,1 % denně, a to počínaje dnem 28. 12. 2019 do data vyhotovení žaloby, tedy v celkové výši 17 162,92 Kč. Žalobkyně rovněž nárokuje úrok za poskytnutí úvěru z částky 50 000 Kč ve výši 95,9 % ročně od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč. Žalovaný shora uvedené částky žalobkyni neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. V podání došlém soudu dne 20. 5. 2021 žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných z dostupných registrů, konkrétně výpisů z databáze SOLUS a NRKI, hodnocení klienta a prohlášení klienta, dále z dokladů o příjmech žalovaného, z nichž je patrné, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil 15 300 Kč a celkové měsíční náklady žalovaného činily 4 810 Kč. Z podkladů bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení činí 9 490 Kč (po odečtení tisícikorunové rezervy). Na základě shora uvedených údajů byl proveden tzv. scoring klienta, jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně vycházela z formuláře hodnocení klienta, když provedla analýzu bonity žalovaného, dále byly zjišťovány informace týkající se stavu žalovaného, zaměstnání, vzdělání. Ve formuláři hodnocení klienta byly výdaje pečlivě zkoumány a byl to právě žalovaný, kdo byl povinen uvést jednotlivé výdaje. Dále žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalovaného, výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), výpis z registru SOLUS, daňové přiznání za rok 2018 a částčný výpis z bankovního účtu. Při posouzení výdajů žalovaného žalobkyně vycházela zejména z údajů poskytnutých žalovaným, které žalovaný svým podpisem potvrdil v kartě hodnocení klienta. Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již žalobkyně doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nedisponuje.

3. Žalovaný k věci uvedl, že se v předmětné době nacházel v tíživé finanční situaci, proto využil nabídky žalobkyně, jež se zavázala k poskytnutí finančních prostředků v co nejkratší době, a uzavřel smlouvu o úvěru. K podpisu úvěrové smlouvy došlo v osobním automobilu, kterým pracovnice žalobkyně k žalovanému přijela, kdy veškeré formuláře a y již byly ze strany žalobkyně předem připraveny. Poté žalovaný kontaktoval právnická osoba, která žalovanému učinila nabídku, že za něho vypořádá veškeré jeho závazky, což se však k překvapení žalovaného nestalo. Žalovaný rovněž uvedl, že z poskytnutých finančních prostředků byla stržena ve prospěch žalobkyně provize.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní bylo soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 196 704 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách splatných po 4 098 Kč. Úroková sazba činila 151,58 % ročně. Žalovaný ve smlouvě uvedl adresu trvalého bydliště, a to obec, ulice a číslo, přičemž jakožto adresu pro doručování žalovaný uvedl adresa žalovaného. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovaným stejného dne vyplynulo, že žalovaný obdržel uvedené informace o poskytovaném úvěru.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru z elektronického výpisu žalobkyně bylo zjištěno, že dne datum byla na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě odeslána částka 50 000 Kč.

6. Z oznámení ze dne datum vyplynulo, že žalobkyně oznámila žalovanému, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru včetně přiloženého splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru. Z přiložené dodejky byla písemnost doručena žalovanému do vlastních rukou dne 8. 10. 2019, a to na adresu obec a číslo.

7. Z y označené jako Karta klienta ze dne 29. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně specifikovala předmětnou úvěrovou smlouvu, zaznamenala kontaktní informace týkající se žalovaného a adresu jeho zaměstnavatele.

8. Z y označené jako Hodnocení klienta vyplývá, že jakožto pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného je uvedena částka 15 300 Kč (ze zaměstnání – OSVČ). Mezi výdaji je v kolonce životní minimum uvedena částka 3 410 Kč, náklady na bydlení činí 1 400 Kč, přičemž další výdaje žalovaného jsou nulové (a to např. druhá osoba v domácnosti, děti v domácnosti, spoření, splátky – úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky, apod., dále splátky PROFI CREDIT Czech, a.s. a ostatní výdaje - doprava, kurzy, záliby, apod.), celkem tedy výdaje dosahují částky 4 810 Kč, v kolonce rezerva je uvedena částka 1 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný, OSVČ, má maturitu, má vlastní bydlení a s nikým nesdílí společnou domácnost. Dále je pod bodem C) shora uvedené y pod pojmem„ Analýza schopnosti splácet (vyplňuje zprostředkovatel úvěru)“ uvedeno – příjmy celkem 15 300 Kč a výdaje 4 810 Kč, volné zdroje 9 490 Kč. Žalovaný při jednání soudu dne datum k ě označené jako Hodnocení klienta uvedl, že bližší okolnosti uzavření úvěrové smlouvy si již pro delší časový odstup nevybavuje, nicméně v předmětné době rovněž platil výživné na dítě v částce 3 500 Kč měsíčně, dále uvedl, že sdílel společnou domácnost s přítelkyní, která se taktéž podílela na nákladech na bydlení, tudíž částka 1 400 Kč odpovídá jeho reálným nákladům. Dále podotkl, že celková částka, kterou v té době dlužil dalším společnostem, se pohybovala kolem 1 000 000 Kč, a to včetně úroků. Právní zástupce žalobkyně ke shora uvedenému listinnému důkazu uvedl, že žalovaný byl povinen uvést pravdivé a úplné údaje, kdy shora uvedenou u podepsal, proto se za současného stavu jeví vyjádření žalovaného účelovým a nelze je klást k tíži žalobkyně.

9. Ve výpisu registru SOLUS nejsou uvedeny žádné záznamy ohledně žalovaného. Z tabulky hodnocení klienta (NRKI) vyplynulo, že žalovaný dosáhl skóre 376, tedy kategorie II., byl tedy zařazen v menším riziku, kdy se jedná o lepší segment klientů.

10. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob z roku 2018 vyplývá, že příjmy žalovaného činily 460 084 Kč a výdaje činily 276 050 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji tedy činil 184 034 Kč. Dále z výpisu z veřejné části Živnostenského rejstříku ze dne 28. 9. 2019 vyplývá, že předmětem podnikání žalovaného je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a dále prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin.

11. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobkyně je v tomto registru evidována.

12. Z výzev k zaplacení ze dne 20. 11. 2019 a 23. 12. 2019 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

13. Z oznámení ze dne 26. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 5. 2020 bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána, a to dne 14. 5. 2020 na adresu obec a číslo. Žalovaný při jednání soudu dne datum uvedl, že se na shora uvedené adrese již delší dobu nezdržuje, když pracovnici žalobkyně zdůrazňoval, že bydlí na adrese adresa žalovaného. Předžalobní výzvu tedy neobdržel. K tomu právní zástupce žalobkyně uvedl, že bylo povinností žalovaného na základě smluvního ujednání stran, aby žalobkyni sdělil aktuální bydliště, případně nahlásil změnu.

15. Z vyjádření znalce titul. jméno příjmení příjmení příjmení k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 bylo zjištěno, že shora uvedený znalec analyzoval vztah mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou, přičemž dospěl k závěru, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.

16. Z částečného výpisu z běžného účtu u právnická osoba příjmení ze dne datum bylo zjištěno, že na účtu č. bankovní účet za období od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019 činil počáteční zůstatek 0 Kč, konečný zůstatek 32,58 Kč.

17. Žalobkyně dále rovněž doložila oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného.

18. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobkyní úvěrovou smlouvu, jak je shora specifikována, a to ohledně předmětu úvěru ve výši 50 000 Kč. Na jejím základě obdržel žalovaný na bankovní účet od žalobkyně shora uvedenou částku. Žalobkyni se zavázal vrátit předmět úvěru ve splátkách, jak je shora uvedeno, přičemž žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného řádně úvěr splácet provedla šetření v registru SOLUS, dále v registru NRKI. Ze strany žalobkyně bylo žalovanému zasláno oznámení o schválení úvěru a předžalobní výzva, a to na adresu, kterou žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru (adresa žalovaného).

19. Dle , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dle ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 50 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

29. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, doložení daňového přiznání za rok 2018 a částečného výpisu z bankovního účtu), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalovaného, a to jen jedním doloženým přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2018, aniž by jakkoliv hodnotila komplexnější příjem žalovaného za delší období. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených žalovaným, že je svobodný, nežije s nikým ve společné domácnosti, životní minimum žalovaného činí 3 410 Kč, jeho náklady na bydlení činí 1 400 Kč, a veškeré další výdaje (např. splátky, spoření, ostatní – doprava, kurzy, záliby, apod.) jsou nulové, nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele, když sám žalovaný při jednání uvedl, že veškeré y a formuláře již byly žalobkyní předem připraveny a tyto podepisoval za ne zcela standardních podmínek (na sedadle osobního automobilu zaměstnankyně žalobkyně). Nutno přihlédnout i k tomu, že si rozporuje tvrzení žalovaného při jednání sodu s údaji uvedenými v ě označené jako Hodnocení klienta, když žalovaný při jednání soudu uvedl, že v předmětné době platil výživné na dítě v částce 3 500 Kč, měl více dluhů a bydlel s přítelkyní. Žalobkyně rovněž opomněla opatřit si od žalovaného kompletní výpisy z bankovního účtu žalovaného za několik měsíců nazpět, což by jí nepochybně poskytlo věrohodný podklad pro úvahy o majetkových poměrech žalovaného a jeho měsíční bilanci příjmů a výdajů. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti výdajů uváděných žalovaným. Žalobkyně se nepozastavila nad zcela nízkou a nijak nedoloženou výší nákladů na bydlení, kdy žalobkyně tyto okolnosti blíže nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se se zcela nevěrohodnými a nepravděpodobnými údaji poskytnutými žalovaným. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119)

30. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

31. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 50 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě oznámení o schválení úvěru, které žalovaný převzal osobně dne 8. 10. 2019. Jelikož žalobkyně požadovala úroky z prodlení až od 28. 12. 2019, je zřejmé, že k tomuto datu již žalovaný neplnil řádně a včas a je tedy s úhradou v prodlení, žalobkyni tak náleží úroky z prodlení v zákonné výši ( , ), dle Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl ohledně zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.

32. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 50 000 Kč, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 57 356,16 Kč (36 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 30 521,92 Kč, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 103 032,95 Kč (64 %). Žalovaný by tak měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení (28 %). Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

33. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.