Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 271/2020-78
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
právně zastoupené titul. jméno příjmení,
advokátkou se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 31 907,06 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 565 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 5. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 18 342,06 Kč, úroků z prodlení z částky 12 125 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení a dále úroku ve výši 70,11 % ročně z částky 19 333,83 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 565 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 5. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 18 342,06 Kč, úroků z prodlení z částky 12 125 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení a dále úroku ve výši 70,11 % ročně z částky 19 333,83 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit 31 907,06 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 690 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení a dále se smluvním úrokem ve výši 70,11 % ročně z částky 19 333,83 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 64 864 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne datum byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o poskytnutí úvěru číslo 2008, na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 97,66 % ročně ve 42 měsíčních splátkách po 1 287 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje květnem roku 2019. Žalobkyně před poskytnutím úvěru důkladně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy prověřovala doklady a informace získané od žalovaného, zejména se jednalo o doklady o příjmech, prohlášení žalovaného. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, rovněž v insolvenčním rejstříku a v evidenci dokladů totožnosti. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, když do data zesplatnění celého úvěru uhradil dne 15. 7. 2019 3 861 Kč a dne 19. 9. 2019 2 574 Kč. V souladu s uzavřenou smlouvou došlo k datu 22. 12. 2019 k zesplatnění celého úvěru. K tomuto dni činila dlužná jistina celkem 19 333,83 Kč a dlužné úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 360,45 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 1 996 Kč, kdy mezi stranami byla pro případ prodlení se splátkou delší než 30 dnů sjednána smluvní pokuta (tedy 4 x 499 Kč za každé prodlení). Žalobkyně rovněž požaduje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 000 Kč (dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy 5 x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu z dlužné jistiny úvěru v částce 22 649,28 Kč ve výši 0,1 % denně, a to počínaje dnem 24. 12. 2019 do data vyhotovení žaloby, tedy v celkové výši 6 217,06 Kč. Žalobkyně rovněž nárokuje úrok za poskytnutí úvěru z částky 19 333,83 Kč ve výši 70,11 % ročně od 24. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 64 864 Kč. Žalovaný shora uvedené částky žalobkyni neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. V podání došlém soudu dne 27. 4. 2021 žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných z dostupných registrů, konkrétně výpisů z databáze SOLUS a NRKI, hodnocení klienta a prohlášení klienta, dále z dokladů o příjmech žalovaného, z nichž je patrné, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil 20 000 Kč a celkové měsíční náklady žalovaného činily 5 110 Kč. Z podkladů bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení činí 13 890 Kč (po odečtení tisícikorunové rezervy). Na základě shora uvedených údajů byl proveden tzv. scoring klienta, jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně vycházela z formuláře hodnocení klienta, když provedla analýzu bonity žalovaného, dále byly zjišťovány informace týkající se stavu žalovaného, zaměstnání, vzdělání. Ve formuláři hodnocení klienta byly výdaje pečlivě zkoumány a byl to právě žalovaný, kdo byl povinen uvést jednotlivé výdaje. Dále žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalovaného, výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), výpis z registru SOLUS, pracovní smlouva ze dne datum a dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne datum, výplatní pásky za měsíc prosinec 2018 a leden 2019, částečný výpis z účtu ze dne 14. 1. 2019 a 13. 2. 2019. Při posouzení výdajů žalovaného žalobkyně vycházela zejména z údajů poskytnutých žalovaným, které žalovaný svým podpisem potvrdil v kartě hodnocení klienta. Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní.
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (doručeno fikcí dne 7. 5. 2021 na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedla, že jinými důkazy, než které již doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nedisponuje.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo 2008 ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní bylo soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 54 054 Kč, a to ve 42 měsíčních splátkách splatných po 1 287 Kč. Úroková sazba činila 97,66 % ročně. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovaným stejného dne vyplynulo, že žalovaný obdržel uvedené informace o poskytovaném úvěru.
6. Z dokladu o vyplacení úvěru z elektronického výpisu žalobkyně bylo zjištěno, že dne datum byla na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě odeslána částka 20 000 Kč.
7. Z oznámení ze dne 17. 4. 2019 vyplynulo, že žalobkyně oznámila žalovanému, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru. Z přiložené dodejky byla písemnost doručena žalovanému do vlastních rukou dne 9. 5. 2019.
8. Z listin y označené jako karta klienta ze dne 22. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně specifikovala předmětnou úvěrovou smlouvu, zaznamenala kontaktní informace týkající se žalovaného a adresu jeho zaměstnavatele.
9. Z listin y označené jako hodnocení klienta vyplývá, že jakožto pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného je uvedena částka 20 000 Kč (ze zaměstnání). Mezi výdaji je v kolonce životní minimum uvedena částka 3 410 Kč, náklady na bydlení činí 1 200 Kč, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, apod.) činí 500 Kč, celkem tedy výdaje dosahují částky 5 110 Kč, v kolonce rezerva je uvedena částka 1 000 Kč, přičemž další výdaje žalovaného jsou nulové (a to např. splátky, druhá osoba v domácnosti, děti v domácnosti a spoření). Dále je zde uvedeno, že žalovaný má maturitu, je zaměstnán u právnická osoba. anonymizována dvě slova, spol. s r.o., je svobodný, žije u rodičů. Dále je pod bodem C) shora uvedené listin y pod pojmem„ Analýza schopnosti splácet (vyplňuje centrála“ v poznámce uvedeno –„ inkaso nedoloženo“. Ve výpisu registru SOLUS nejsou uvedeny žádné záznamy ohledně žalovaného. Z tabulky hodnocení klienta (NRKI) vyplynulo, že žalovaný dosáhl skóre 511, tedy kategorie IV., je zařazen v nízkém riziku, kdy se jedná o nejlepší segment klientů.
10. Z pracovní smlouvy vyplývá, že žalovaný nastoupil dne datum jako skladník - manipulant u právnická osoba. anonymizována dvě slova, spol. s r.o., pracovní smlouva byla sjednána na dobu určitou do datum. Z dodatku pracovní smlouvy ze dne datum vyplývá, že došlo k dohodě o změně pracovní smlouvy, kdy byl pracovní poměr sjednán dobu určitou do datum. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc leden 2019 vyplývá, že čistá měsíční mzda žalovaného za shora uvedené období činila 19 741 Kč. Za měsíc prosinec 2018 činil čistý měsíční příjem žalovaného 23 754 Kč.
11. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobkyně je v tomto registru evidována.
12. Z výzev k zaplacení ze dne 17. 6. 2019, 16. 9. 2019, 18. 11. 2019 a 17. 12. 2019 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
13. Z oznámení ze dne 22. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.
14. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 5. 2020 bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána.
15. Z vyjádření znalce titul. jméno příjmení příjmení příjmení k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 bylo zjištěno, že shora uvedený znalec analyzoval vztah mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou, přičemž dospěl k závěru, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.
16. Z detailu platby ze dne 13. 2. 2019 vyplývá, že na účet žalovaného byla zaslána zaměstnavatelem částka 18 981 Kč. Z dalšího detailu platby ze dne 14. 1. 2019 vyplývá, že na účet žalovaného byla ze strany zaměstnavatele zaslána částka 23 274 Kč.
17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobkyní úvěrovou smlouvu, jak je shora specifikována, a to ohledně předmětu úvěru ve výši 20 000 Kč. Na jejím základě obdržel žalovaný na bankovní účet od žalobkyně shora uvedenou částku. Žalobkyni se zavázal vrátit předmět úvěru ve splátkách, jak je shora uvedeno, přičemž žalovaný uhradil pouze první splátku ve výši 6 435 Kč. Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného řádně úvěr splácet provedla šetření v registru SOLUS, dále v registru NRKI. Ze strany žalobkyně bylo žalovanému zasláno oznámení o schválení úvěru a předžalobní výzva.
18. Dle § 2395 občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
20. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Dle § 2048 občanského zákoníku , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
23. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
24. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
25. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
26. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
27. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo 2008 (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 20 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
28. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, doložení dvou výplatních pásek žalovaného a dvou detailů platby), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalovaného, a to pouze dvěma doloženými výplatními páskami, aniž by jakkoliv hodnotila komplexnější příjem žalovaného za delší období. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených žalovaným, že je svobodný, bezdětný, žije u rodičů a nemá tudíž vyživovací povinnost. Je velmi nepravděpodobné, že by žalovaný vynaložil za bydlení pouze 1 200 Kč, a to i přes tvrzení žalovaného, že bydlí u rodičů, naopak je vysoce pravděpodobné, že se žalovaný minimálně podílí na chodu domácnosti. Je pak stejně nepravděpodobné, že by žalovaný měl nulové výdaje v ostatních položkách formuláře, kdy žalobkyně sama do formuláře bez bližšího zkoumání uvedla„ inkaso nedoloženo“. Žalobkyně rovněž opomněla opatřit si od žalovaného kompletní výpisy z bankovního účtu žalovaného za několik měsíců nazpět, což by jí nepochybně poskytlo věrohodný podklad pro úvahy o majetkových poměrech žalovaného a jeho měsíční bilanci příjmů a výdajů. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti výdajů uváděných žalovaným. Žalobkyně se nepozastavila nad zcela nízkou a nijak nedoloženou výší nákladů na bydlení, kdy žalobkyně tyto okolnosti blíže nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se se zcela nevěrohodnými a nepravděpodobnými údaji poskytnutými žalovaným. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119)
29. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
30. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 20 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě oznámení o schválení úvěru, které žalovaný převzal osobně dne 9. 5. 2019. Jelikož žalobkyně požadovala úroky z prodlení až od 24. 12. 2019, je zřejmé, že k tomuto datu již žalovaný neplnil řádně a včas a je tedy s úhradou v prodlení, žalobkyni tak náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 13 565 Kč, a to po zohlednění platby ze strany žalovaného v celkové částce 6 435 Kč (20 000 – 6 435 = 13 565), s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
31. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.