Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 18/2021-35

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 22 850 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 750 Kč od 2. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 076,15 Kč, se řízení zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 041,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 750 Kč od 2. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 076,15 Kč, se řízení zastavuje. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 041,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení 22 850 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba se žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o úvěru č. anonymizováno rok a na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem a poplatky ve 13 pravidelných splátkách po částka, z nichž poslední byla splatná ke dni 1. 10. 2018. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce provedl finanční analýzu a úvěrový skóring žalovaného, a to na základě žalovaným poskytnutých podkladů o jeho rodinných poměrech, bydlení, vyživovaných osobách, zdroji a výši příjmů a měsíčních výdajích. Příjmy žalovaného po odečtení jeho výdajů posoudil jako dostačující pro splácení úvěru za situace, kdy výše jeho volných finančních prostředků činila 7 091 Kč měsíčně a výše měsíční splátky činila 1 950 Kč měsíčně. Dále právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v registrech dlužníků s negativním výsledkem. Žalovaný však své závazky ze smlouvy řádně a včas neplnil a právnímu předchůdci žalobkyně neuhradil na poskytnutý úvěr ničeho. Část závodu společnosti právnická osoba zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů byla následně převedena na společnost právnická osoba Posléze byla pohledávka za žalovaným z titulu předmětné smlouvy postoupena společnosti právnická osoba a poté byla konečně postoupena žalobkyni. Žalobkyně pak po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 350 Kč (tento poplatek není žalobkyní uplatňován v plné výši), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 350 Kč, za období od 2. 10. 2018 do 20. 8. 2020 ve výši 10 576,15 Kč (podáním ze dne 9. 10. 2020 žalobkyně„ upřesnila“, že z titulu smluvní pokuty žádá zaplacení pouze částky 7 500 Kč) a s ohledem na prodlení žalovaného rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 14 750 Kč od 2. 10. 2018 do zaplacení. Poplatek za sjednání úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek ani úrok žalobkyně nepožaduje. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou.

1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v  , (dále jen „ “), soud rozhodl bez nařízení jednání.

1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba anonymizováno byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, která mu byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 25,85 % ročně, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč (celkem 25 950 Kč) právnímu předchůdci žalobkyně vrátit ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. V článku V.4 smlouvy pak byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. K této smlouvě žalobkyně doložila rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným.

1. Žalobkyně dále doložila Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru podepsanou žalovaným. Žalovaný zde uvedl, že je zaměstnán na dobu určitou do datum s průměrným měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 17 896 Kč. K tomuto doložil dohodu o změně pracovní smlouvy, na základě níž došlo k prodloužení pracovního poměru žalovaného do datum, výplatní pásku za měsíc červen 2017, z níž je zřejmé, že výše základní měsíční mzdy žalovaného činila 16 482 Kč, kdy však dále vznikl žalovanému nárok na příplatek za práci přesčas, na příplatek za práci v sobotu a v neděli, na příplatek za práci v noci, na příplatek za ztížené prostředí, za čekání mezi spoji a rovněž příspěvek na stravné, přičemž výše hrubé měsíční mzdy žalovaného v tomto měsíci dosáhla částka (výše čisté mzdy není viditelná) a další výplatní pásku (není viditelné o výplatní pásku za který konkrétní měsíc se jedná), z níž je zřejmé, že základní mzda žalovaného činila 15 023 Kč, přičemž po započtení příplatků výše hrubé měsíční mzdy žalovaného činila 32 954 Kč a výše čisté mzdy činila 25 885 Kč. Žalovaný měl přitom sdílet domácnost s manželkou, jejíž příjmy měly činit 4 300 Kč měsíčně. Výdaje domácnosti žalovaného na bydlení měly činit celkově 2 805 Kč měsíčně, z čehož 1 Kč představovalo nájemné a ve zbývající částce 2 804 Kč se jednalo o náklady na služby, což dokládá předložená smlouva o pronájmu. Další měsíční náklady žalovaného pak měly sestávat z výdajů na stravování ve výši 5 000 Kč měsíčně a z dalších blíže nespecifikovaných výdajů ve výši 2 000 Kč měsíčně. K tomuto žalobkyně doložila finanční analýzu provedenou zaměstnancem právního předchůdce žalobkyně, v rámci níž dospěl tento zaměstnanec po odečtení výdajů žalovaného a měsíční rezervy v částce 1 000 Kč od jeho příjmů k závěru, že žalovanému zůstávají měsíčně k dispozici volné finanční prostředky v částce 7 091 Kč, a tudíž je schopen hradit splátky úvěru. Konečně žalobkyně doložila scoring žalovaného provedený zaměstnancem právního předchůdce žalobkyně, po jehož provedení vyhodnotil tento zaměstnanec žalovaného jako výborného klienta.

1. Z doloženého notářského zápisu sepsaného dne datum vzal soud za prokázané, že právnická osoba anonymizováno převedla část svého obchodního závodu tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů na společnost právnická osoba Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost právnická osoba a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 7. 2020. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 27. 7. 2020, jejíž odeslání téhož žalobkyně prokázala podacím lístkem.

1. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje , :„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

1. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava , o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

1. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

1. Způsob, jakým měl právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

1. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

1. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice:„ 1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že„ musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“

1. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

1. Třeba konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně v daném případě nespoléhal na ničím nepodložená prohlášení žalovaného o jeho příjmových a výdajových poměrech, nýbrž si od žalovaného v souladu s výše uvedenou judikaturou Soudního dvora EU a Nejvyššího soudu České republiky vyžádal doklady prokazující výši jeho příjmů a výdajů spojených s bydlením, jež obvykle tvoří podstatnou část nákladů každého jednotlivce. Na základě takto zjištěných informací dospěl právní předchůdce žalobkyně ke správnému závěru o tom, že žalovaný je schopen splácet úvěr v měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Předmětnou smlouvu tak soud posoudil jako platně uzavřenou.

1. Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla následně v souladu s ustanovením 879 , který stanoví, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

1. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení poskytnuté jistiny a na úhradu sjednaného poplatku za správu úvěru, který požadovala pouze ve výši 350 Kč. Opodstatněn je rovněž požadavek na zaplacení smluvní pokuty, ta byla sjednána v souladu s  :„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.“ Smluvní pokuta byla sjednána přímo ve smlouvě v přiměřené výši v intencích zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy“. Další limit pro výši smluvní pokuty je obsažen v  zákona o spotřebitelském úvěru, který omezuje výši uplatněné smluvní pokuty tak, že„ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč“ Žaloba toto pravidlo nerespektovala a požadovaná výše smluvní pokuty činila 10 576,15 Kč. Nicméně následně žalobkyně od svého požadavku na zaplacení smluvní pokuty přesahující výše zmíněný limit, tj. ohledně částky 3 076,15 Kč od svého požadavku ustoupila a nadále požadovala pouze zaplacení částky 7 500 Kč. Ačkoli žalobkyně nazvala své podání jako„ upřesnění“ žaloby, dle obsahu se jedná o zpětvzetí žaloby, a soud ohledně této částky řízení dle zastavil.

1. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou je opodstatněn též nárok na zaplacení úroku z prodlení dle :„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení žalobkyně požadovala až ode dne následujícího po dni splatnosti poslední ujednané splátky.

1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení ve spojení s  věty prvé , neboť okolnost, že řízení bylo ohledně částky 3 076,15 Kč zastaveno, je namístě považovat za neúspěch žalobkyně, neboť to byla žalobkyně, která tím, že vzala žalobu zpět, zavinila zastavení řízení. Soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil, žalobkyně původně požadovala částku 25 926,15 Kč, ohledně částky 3 076,15 Kč bylo řízení zastaveno a ve zbytku ohledně částky 22 850 Kč bylo žalobě vyhověno. Úspěch žalobkyně tak odpovídá 88 %, neúspěch 12 % a žalobkyně má právo na náhradu nákladů ve výši odpovídající rozdílu uvedených hodnot, což odpovídá 76 % Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 914 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci čtyři úkony právní služby dle advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění, částečné zpětvzetí žaloby). Co se týče podání ze dne 11. 2. 202, soud se domnívá, že za toto podání není namístě advokátu odměnu ani paušální náhradu přiznat, neboť soud se domnívá, že u advokáta, který žalobkyni opakovaně zastupuje v typově stejných úvěrových sporech, lze očekávat, že potřebná tvrzení učiním obsahem žaloby, bez toho, že by dodatečně musel být soudem k doplnění základních tvrzení, vyzýván. Náklady spojené s takovýmto podáním považuje soud za neúčelné (srov. , který hovoří o náhradě nákladů potřebných k „ účelnému“ uplatňování práva), a proto je do výpočtu nákladů řízení nezahrnul. U prvních tří úkonů, které do výpočtu soud zahrnul, činí sazba mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu 300 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobkyně podle advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, za každý z těchto úkonů. Za poslední z úkonů náleží advokátu odměna dle bodu 5. advokátního tarifu ve výši 2 140 Kč a paušální náhrada dle advokátního tarifu ve výši 300 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 5 318,40 Kč a z toho žalobkyni náleží výše zmíněných 76 %, tj. částka 4 041,98 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.