Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
19 C 104/2021-43
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Malou, LL.M., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky částka, úroku z prodlení v kapitalizované výši
částka, úrok v kapitalizované výši částka, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky
částka od datum do zaplacení.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky [částka], úroku z prodlení v kapitalizované výši [částka], úrok v kapitalizované výši [částka], úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne datum (dále také jen„ žaloba“) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku
částka s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn zejména tím, že společnost právnická osoba, jakožto původní věřitelka (dále také jen„ původní věřitelka“), uzavřela dne
datum s žalovanou, jakožto dlužnicí, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy původní věřitelka poskytla žalované v den podpisu smlouvy hotovostní finanční prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky se sjednaným úrokem ve výši 23,72 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy v kapitalizované výši částka, odměnou za administrativní činnost ve výši částka a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši částka vrátit ve 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši částka, a to v hotovosti. Žalovaná svůj smluvní závazek neměla splnit řádně a včas. Celou dlužnou částku měla pak žalovaná dle smluvních ujednání uhradit nejpozději do datum. Dále dle žalobních tvrzení vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně v souladu s článkem 1.4 smlouvy právo na úrok ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny (částka) ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, tj. od datum do zaplacení, a na úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky, tj. od datum, do zaplacení. Dle žalobkyně tedy žalovaná nadále z předmětné smlouvy dluží částka na neuhrazené jistině poskytnutých finančních prostředků, částka na dlužném poplatku za administrativní činnost a částka na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Dále žalobkyně z titulu smlouvy požadovala po žalované zaplacení úroků ve sjednané výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka a dále od datum do zaplacení; úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka a dále od datum do zaplacení. Žalobou uplatněný nárok ze smlouvy byl postoupen původní věřitelkou na žalobkyni. Změna na straně věřitelky byla žalované oznámena, taktéž byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k dobrovolnému plnění. Před poskytnutím finančních prostředků byla schopnost žalované splácet závazky ze smlouvy odborně posouzena původní věřitelkou, a to na základě údajů uvedených a doložených žalovanou o svých osobních a majetkových poměrech
v rámci žádosti o zápůjčku a při zohlednění výše žádané zápůjčky.
2. Žalovaná byla po celé řízení procesně pasivní. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti účastnic za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), neboť žalobkyně i její zástupce svou neúčast
u jednání omluvili a žalovaná, ač řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěné následující skutečnosti: Z písemné Smlouvy
o spotřebitelském úvěru číslo (shodně s výše uvedeným dále jen„ smlouva“), datované ke dni datum, bylo zjištěno, že společnost právnická osoba (shodně s výše uvedeným dále jen„ původní věřitelka“), a žalovaná v postavení zákazníka smlouvu uvedeného dne podepsaly (a tím ji uzavřely). Původní věřitelka se smlouvou zejména zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka a žalovaná se zavázal původní věřitelce tuto částku společně se sjednaným úrokem ve výši částka, poplatkem ve výši částka a při volbě zákazníka poplatkem za hotovostní režim splácení ve výši částka vrátit v hotovosti prostřednictvím 58 pravidelných týdenních splátek ve výši částka. Splatnost první splátky byla přímo ve smlouvě sjednána na 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Ve smlouvě žalovaná zvolila hotovostní režim splátek. Žalovaná podpisem smlouvy prohlásila, že celou částku
částka převzal od původní věřitelky v hotovosti.
4. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná dne datum požádala původní věřitelku o finanční prostředky ve výši částka. Pro účely posouzení své úvěruschopnosti předložila žalovaná tyto listin y: nájemní smlouva, blíže neurčené bankovní výpisy a složenky. Ke své osobě žalovaná uvedla, že žije v nájmu s náklady částka měsíčně za nájemné/inkaso/energie, dále hradí
částka měsíčně za další osobní výdaje. Žalovaná také uvedla, že od března 2016 žije ve společné domácnosti s rodinným příslušníkem a má vyživovací povinnost k jednomu nezletilému dítěti. Žalovaná byla nezaměstnaná; uvedla, že její příjem byl tvořen podporou v nezaměstnanosti (částka měsíčně) a dávkami hmotné nouze (částka + částka). V žádosti nebylo ničeho uvedeno k osobě spolužijící s žalovanou, ani k vyživovací povinnosti žalované k nezletilému dítěti.
5. Z písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (dále jen„ smlouva
o postoupení“) ve spojení s částí přílohy číslo k této smlouvě (strana číslo) soud zjistil, že původní věřitelka, v postavení postupitelky, a žalobkyně, v postavení postupníka, smlouvu
o postoupení uvedeného dne podepsaly, a tímto ji uzavřely (když z výpisu z obchodního rejstříku k osobě každé smluvní strany je zřejmé, že za ni jednaly oprávněné osoby). Soud z listinných důkazů citovaných v tomto odstavci rozsudku dále zjistil, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy
byla včetně příslušenství postoupena původní věřitelkou na žalobkyni. Z listin y označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne datum ve spojení s podacím lístkem ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalovaná byla o postoupení pohledávky na žalobkyni informována ze strany původní věřitelky. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě žalobou uplatněných částek, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky.
6. Z výzvy k plnění ze dne datum ve spojení s podacím lístkem ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou ke splnění v řízení uplatněných nároků.
7. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná dne datum uzavřela s původní věřitelkou smlouvu číslo o obsahu uvedeném v bodě 3 odůvodnění rozsudku. Na základě smlouvy původní věřitelka předala žalované v hotovosti částku částka, a to nejpozději v den podpisu smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni. K úhradě nároků uplatněných v tomto řízení byla žalovaná nejdříve vyzvána písemnou výzvou odeslanou datum, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.
8. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na základě smlouvy čehokoli plnila, ani že by čehokoli uhradila na finanční prostředky čerpané od původní věřitelky. Taktéž nebyla tvrzena ani prokázána jiná skutečnost, na jejímž základě by peněžitý závazek žalované zanikl ve vyšším rozsahu, než bylo žalobkyní tvrzeno. Z provedeného dokazování soud dále nevzal za prokázané, že by původní věřitelka před poskytnutím finančních prostředků žalované dostatečně zkoumala poměry žalované (zejména že by ověřil žalovanou tvrzené výdaje a že by se zaobírala poměry osoby žijícího s žalovanou ve společné domácnosti, jakož i plněním vyživovací povinnosti žalované k nezletilému dítěti).
9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství
a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Podle § 2395 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti
a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo
s ním jinak jedná.
13. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
26. Podle § číslo odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
29. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně je pro toto soudní řízení dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala právní nástupkyní původní věřitelky.
30. Soud dále dospěl k závěru, že původní věřitelka uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu
o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Tato smlouva je dle své povahy smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ. Proto se soud zabýval otázkou, zdali smlouva byla z hlediska spotřebitelského práva uzavřena platně. Smlouva se v daném případě řídí ustanovením § 86 ZoSÚ, které sice oproti bezprostředně předcházející úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb. změnilo textaci, původní věřitelku (jakožto poskytovatelku úvěru) však i nadále tížila povinnost
s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jakožto spotřebitelky, splácet zápůjčku poskytnutou jí ve výši částka. Tento závěr plyne jak z důvodové zprávy k ustanovení § 86 ZoSÚ, tak ze směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne datum, č. 2008 číslo, účinné od 21. 6. 2008 (v ČR transponované datum), která stanovuje limity euro-konformního výkladu závazného pro obecné soudy ČR, jakožto soudy členského státu EU (obdobně viz také odstavec 19 nálezu Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Původní věřitelku tedy tížila povinnost provést před poskytnutím úvěru takovou činnost, jejímž výstupem by bylo zjištění, zda v tomto konkrétním případě žalovaný v postavení spotřebitele bude schopen dostát svým smluvním finančním závazkům.
31. Odbornou péčí lze pak v souladu s § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 30. 10. 2017, chápat jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Na podkladě uvedeného je třeba posuzování schopnosti žalované splácet dohodnuté splátky úvěru provádět nejen v rovině příjmů a výdajů samotného žalované, ale také v širších souvislostech ve vztahu
k osobním a celkovým majetkovým poměrům žalované. Jak bylo opakovaně dovozeno také judikaturou vyšších soudů (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ), věřitel dostojí své povinnosti tím, že při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vyjde z objektivně doložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů spotřebitele. Pouhá prohlášení spotřebitele (bez jakéhokoli relevantního podkladku) o jeho poměrech mohou být shledána dostatečnými pouze pro odmítnutí poskytnutí spotřebitelského úvěru, nikoli pro vyhovění žádosti o úvěr. Odborná péče věřitele tak v sobě zahrnuje povinnost objektivně ověřit údaje uvedené spotřebitelem, přičemž pouhá absence negativních údajů o spotřebiteli
v databázích dlužníků není sama o sobě dostatečně relevantní informací, na jejímž podkladě lze spotřebitelský úvěr poskytnout (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
32. S ohledem na dikci věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ se soud dále zabýval tím, zdali je případnou neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru třeba zkoumat z moci úřední, nebo zdali se jedná
o neplatnost zkoumanou pouze k námitce spotřebitele. Soud při těchto úvahách vycházel
z judikaturou aprobovaného principu (viz nálezy Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11 ; ze dne datum, sp. zn. III. číslo a konečně ze dne datum, sp. zn. III. číslo), dle něhož je„ ...neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů...“. Pokud tedy věřitel, jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavře se spotřebitelem smlouvu, na jejímž základě spotřebiteli poskytne úvěr, aniž by dostál své zákonem stanovené povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý úvěr řádně splácet, je třeba na takovou smlouvu i za účinnosti ZoSÚ nahlížet jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 580 o. z., k čemuž je soud povinen dle § 588 o. z. přihlížet z úřední povinnosti. Tento závěr koresponduje jak se stanoviskem prezentovaným v odstavci 12 rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018 – 50 („ Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak
z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem, ze strany soudu...“), tak se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR začleněným do usnesení ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017 , dle kterého není při posuzování neplatnosti spotřebitelské smlouvy rozhodující, zdali si dlužník zvýšenou ochranu zaslouží – tedy neplatnost smlouvy je nutno posuzovat mj. bez ohledu na procesní aktivitu dlužníka v soudním řízení.
33. Soud tedy uzavírá, že v daném případě zkoumal, zdali původní věřitelka posuzovala s odbornou péčí schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Zároveň se soud touto otázkou zabýval
z úřední povinnosti, neboť případnou neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného prověření poměrů žalovaného hodnotí jako neplatnost absolutní.
34. V rozhodované věci soud z žalobkyní předložené karty zákazníka zjistil, že v rozhodné době
(tj. v den předcházející poskytnutí zápůjčky ve výši částka) žila žalovaná ve společné domácnosti s blíže neurčeným rodinným příslušníkem, nebylo však zjištěno, o koho se jedná
a jaké jsou jeho poměry. Ač žalovaná uvedla, že má jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, nebylo v řízení zjištěno, že by původní věřitelka jakkoli dále tuto skutečnost, vč. poměrů žalovanou vyživované osoby, zkoumala (byť tyto jsou určující také pro životní úroveň žalované, jakožto výživou povinné osoby). K těmto skutečnostem a k jejich verifikaci před poskytnutím zápůjčky pak žalobkyně ani ničeho bližšího netvrdila, a vyjma karty zákazníka k prokázání těchto skutečností nenavrhla žádné další důkazy. V návaznosti na uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že původní věřitelka měla k dispozici takové kvantitativně i kvalitativně dostatečné informace o poměrech žalované, na jejichž základě by byla schopna odborně posoudit schopnost žalované zápůjčku (jakožto spotřebitelský úvěr) splácet. Jinými slovy nelze uzavřít, že by původní věřitelka dostála požadavku odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Jak plyne ze závěrů judikovaných vyššími soudy (viz odstavec 31 odůvodnění), prohlášení žalované o pravosti jí uvedených údajů není způsobilé zbavit původní věřitelku povinnosti řádně prověřit poměry žalované a z nich plynoucí schopnost žalované zápůjčku splácet.
35. Soud tedy uzavírá, že smlouva nebyla dle ZoSÚ uzavřena platně, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že původní věřitelka před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované předmětnou zápůjčku za sjednaných podmínek splácet. Jde-li pak o samotnou úvěruschopnost žalované a proces jejího prověřování, důkazní břemeno nese žalobkyně, jakožto věřitelka (shodně viz závěry rozsudku ESD ve věci CA Consumer Finance, zn. C číslo). Neúčastí u jednání (s tím, že soud v souladu s § 101 odst. 3
o. s. ř. o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobkyně) se pak žalobkyně vzdala možnosti být o neunášení břemena tvrzení a důkazního břemena poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3
36. Neplatnost smlouvy je v souladu s citovaným § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatností absolutní, která nastává přímo ze zákona, a tedy soud je povinen se takovouto neplatností zabývat z úřední povinnosti dle § 588 o. z. Absolutní neplatnost pak způsobuje neplatnost právního jednání od samého počátku, tedy na absolutně neplatný právní úkon je nazíráno, jakoby nikdy nevznikl. S ohledem na uvedené účastníkům neplatného právního jednání nevznikají žádná práva ani povinnosti (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013 ), tedy původní věřitelce nevznikl nárok na poplatek (částka), poplatek za hotovostní inkaso (částka), smluvní úrok a úrok z prodlení odvozený ode dne smluvní splatnosti závazku k vrácení zápůjčky, to vše obsažené ve smlouvě. Uvedené nároky pak nenáleží ani žalobkyni (resp. na ni nemohly být převedeny), neboť původní věřitelka nemohla převést více práv, než jí samotné náleželo. Proto soud žalobu co do nároků specifikovaných v tomto odstavci jako nedůvodnou zamítl (výrok II).
37. Plnění, která si smluvní strany mezi sebou poskytly právě na základě absolutně neplatného právního jednání, představují v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodná obohacení, která jsou si účastníci povinni vzájemně vydat. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy finanční hotovost ve výši částka. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná z titulu absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce doposud čehokoli uhradila, případně že by závazek žalované k vrácení poskytnuté hotovosti zanikl z jiného důvodu. Proto soud shledal žalobu důvodnou co do částky částka, která na straně žalované představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z.
38. Jelikož se žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. dostala s úhradou částky částka do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení (a žalované tak vznikla odpovídající povinnost k úhradě) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně (který však žalobkyně požaduje toliko v sazbě 8,05 % ročně, čímž je soud vázán) z částky částka od datum do zaplacení, a to v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li pak o datum splatnosti, soud z poštovního podacího archu zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě bylo prostřednictvím poštovních služeb na adresu žalované odesláno v pátek datum. Jelikož nebylo o doručení zásilky obsahující výzvu k úhradě ničeho tvrzeno ani prokázáno, soud aplikoval domněnku dojití dle § 573 o. z. Zásilka obsahující oznámení o postoupení s výzvou k úhradě ze dne datum, odeslaná dne datum, se tedy považuje za doručenou třetí pracovní den ode dne odeslání, tj. ve středu datum. Splatnost nároku pak měla nastat desátý den od doručení výzvy, tj. datum. Jelikož tento den připadl na sobotu, splatnost nastala ve smyslu § 607 o. z. nejbližší pracovní den, tj. v pondělí datum. Proto se žalovaná dostala do prodlení s úhradou částky částka ode dne datum. Co do zbytku uplatněného úroku
z prodlení soud žalobu zamítl.
39. Na podkladě výše uvedeného soud tedy shrnuje, že shledal žalobu důvodnou v rozsahu částky
částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok I), přičemž to vše je žalovaná dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbylé části konkretizované ve výroku II soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
40. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením vznikly jakékoli náklady (úspěch žalovaného 55,12 % (vyjádřený částkou částka) po odečtení jejího neúspěchu 44,88 % (vyjádřeného částkou částka) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud žalobou uplatněné příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08 , a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 )).
41. Použití ustanovení § 14b advokátního tarifu je pak odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částka) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.