Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 55/2021-43
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 5 716,52 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 372,81 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 250,41 Kč a nadále běžícím ve výši 10% ročně z částky 3 372,81 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 2 343,71 Kč spolu s
kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 100,43 Kč a nadále běžícím ve výši 10% ročně z částky 2 343, 701 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení a
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 859 Kč a nadále běžícím ve výši 16,9 % ročně z částky 4 591,52 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 248,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 372,81 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 250,41 Kč a nadále běžícím ve výši 10% ročně z částky 3 372,81 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 2 343,71 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 100,43 Kč a nadále běžícím ve výši 10% ročně z částky 2 343, 701 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení a kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 859 Kč a nadále běžícím ve výši 16,9 % ročně z částky 4 591,52 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 248,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 5 716,52 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž jí poskytla možnost čerpat peněžní prostředky až do výše 5 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tj. po 250 Kč, spolu s obchodním úrokem ve výši 16,9 % ročně a s poplatky. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, a proto právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni 4. 9. 2019 zesplatnila, o čemž žalovanou informovala. Pohledávku za žalovanou následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020, s účinností ke dni 1. 6. 2020, postoupila na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní upomínky, požadovala žalobkyně uhradit částku 4 591,52 Kč a neuhrazené poplatky ve výši 1 125 Kč, dále neuhrazený obchodní úrok z úvěru ve výši 859 Kč a nadále běžící ve výši 16,9 % ročně z částky 4 591,52 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 350,84 Kč a nadále běžící ve výši 10 % ročně z částky 5 716,52 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a dospěla k tomu, že její schopnost úvěr splácet je dostatečná, neboť je podle informací, které poskytla svobodná a žije ve vlastním bytě či domě. Právní předchůdkyně žalobkyně měla také k dispozic údaje z běžného účtu žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud proto věc se souhlasem žalobkyně rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:
5. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 27. 9. 2018, Všeobecných obchodních podmínek a z Ceníku soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právnická osoba Smlouvu o revolvingovém úvěru, na základ níž se tato zavázala žalované poskytnout možnost čerpat úvěr do výše úvěrového rámce 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala hradit spolu s obchodním úrokem ve výši 16,9 % ročně a poplatky v měsíčních splátkách po 250 Kč.
6. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 27. 9. 2018 do 1. 6. 2019 má soud za prokázané, že žalovaná postupně čerpala úvěr ve výši 5 820 Kč, když z této částky uhradila dle smluvních ujednání s žalovanou na úhradu úvěru, úroků a poplatků celkem částku 2 447,19 Kč.
7. Z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 4. 9. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení žalované s řádným splácením úvěru zesplatnila ke dni 4. 9. 2019 celou dlužnou částku ve výši 6 001 Kč.
8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020 uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní, včetně potvrzení o úplatě a seznamu postoupených pohledávek, má soud za prokázané, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 22. 6. 2020 (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne 22. 6. 2020 a podací lístek).
9. Ze záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací podepsaného žalovanou ze dne 27. 9. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji předsmluvní informační povinnost.
10. Z výpisu z osobního účtu žalované vedeného u České spořitelny za období od 1. 6. 2018 do 30. 9. 2018 soud zjistil, že příjem žalované tvořily především platby od jméno příjmení ve výši cca 15 000 Kč měsíčně. Nájemné přitom žalovaná hradila ve výši 11 250 Kč měsíčně. Disponibilní zůstatek na konci měsíce tak vždy činil maximálně 500 Kč. Dne 27. 9. 2018 žalovaná čerpala z poskytnutého úvěru 1 000 Kč a dne 29. 9. 2018 částku 1 500 Kč.
11. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 27. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr s úvěrovým limitem 5 000 Kč, k čemuž uvedla, že je svobodná, bydlí ve vlastním bytě/domě a je na rodičovské dovolené. Její hlavně příjem činí 6 100 Kč a vedlejší příjem 5 000 Kč, nemá žádné náklady na bydlení, splátky, nehradí ani nic za léky apod.
12. Z otisku obrazovky poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně soud zjistil, že učinila dne 24. 5. 2021 dotaz do databáze CCB, z níž se podává, že žalovaná má kontrakt s 1 finanční institucí.
13. Z přípisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 26. 5. 2021 o způsobu ověření úvěruschopnosti žalované má soud za prokázané, že tato vycházela z toho, že žalovaná má příjem 11 000 Kč měsíčně, který s ohledem na marginální výši limitu produktu nikterak neověřovala. Neexistenci dalších závazku žalované banka ověřovala dotazem v databázi CCB a v interních systémech.
14. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 9. 2020 ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění závazku před podáním žaloby.
15. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.
16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne 27. 9. 2018 úvěrovou smlouvu, na základě níž jí poskytla úvěr s výší úvěrového rámce 5 000 Kč. Žalovaná postupně načerpala celkem částku 5 820 Kč, kterou postupně splácela až do výše 2 447,19 Kč. Dále již úvěr řádně a včas nesplácela, proto byl úvěr ke dni 4. 9. 2019 zesplatněn a následně postoupen na žalobkyni.
17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
19. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
23. Soud ve smyslu § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
24. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
26. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
27. Podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 3 372,81 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaná schopna úvěr řádně splácet, a že si ani od žalované nevyžádala všechny potřebné důkazy. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě ze dne 10. 2. 2021 za účelem prokázání tvrzení, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalované především na základě jí uvedených údajů v žádosti o úvěr. Žalobkyně dále tvrdila, že tyto údaje její právní předchůdkyně prověřovala doplňkovou kontrolou v příslušných databázích a z osobního účtu žalované. Žalobkyně argumentovala tím, že při poskytování úvěru její právní předchůdkyně nezjistila žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že údaje poskytnuté žalovanou nejsou úplné, přesné a pravdivé. V Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 27. 9. 2018 žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí ve vlastním bytě/domě a je na rodičovské dovolené. Její hlavně příjem činí 6 100 Kč a vedlejší příjem 5 000 Kč, nemá žádné náklady na bydlení, splátky, nehradí ani nic za léky apod. Nicméně z výpisu z běžného účtu žalované je zřejmé, že jednou měsíčně platí nájem a na účet jí chodí peněžní prostředky pouze od neznámé osoby ve výši odpovídající přibližně výši hrazeného nájmu. Přestože žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, na její osobní účet jí nechodí odpovídající příspěvek. Ohledně dotazu do databáze CCB soud konstatuje, že přiložená sjetina byla pořízena až dne 24. 5. 2021, zda se právní předchůdkyně dotazovala stejným způsobem i před poskytnutím úvěru tak není z tohoto důkazu zřejmé. Dále nebyly žalobkyní tvrzeny ani přiloženy žádné relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalované, např. kolik činí její výdaje a zda vlastní nějaké hodnotnější majetek. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že se její právní předchůdkyně zabývala skutečnými výdaji žalované, a že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
29. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o.z. neplatná.
30. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované postupně částku 5 820 Kč. Dle provedeného dokazování žalovaná před podáním žaloby průběžně hradila celkem 2 447,19 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 3 372,81 Kč, které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 250,41 Kč a následně jdoucím ve výši 10 % ročně z částky 3 372,81 Kč od 2. 6. 2020 (tj. ode dne následujícího po dni postoupení) do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
31. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části 1 248,12 Kč Náklady žalobkyně v plné výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a dále z odměny advokáta podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony po 1 500 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21% DPH ve výši 1 134 Kč, tj. celkem 6 934 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 5 716,52 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 3 372,81 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 41 %, od jejího„ úspěchu“ ve výši 59 %. Žalované, která ve sporu převážně neuspěla, uložil soud zaplatit poměrnou část, tj. 18 % náhrady nákladů žalobkyně z částky 6 934 Kč, tedy částku 1 248,12 Kč, přičemž její zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).