Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

75 C 349/2020-52

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 9 715,14 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky 4 715,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 091,28 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 707,77 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 023,37 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 6 023,37 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení z částky 1 023,37 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 4 715,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 091,28 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 707,77 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 023,37 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 6 023,37 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky 1 023,37 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum a doplněnou dne datum domáhala vůči žalované zaplacení částky v celkové výši 9 715,14 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v celkové výši 777,16 Kč, kapitalizovaným úrokem v celkové výši 2 091,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 023,37 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 023,37 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ PF“) a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva o zápůjčce“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy o zápůjčce (dále jen„ smluvní podmínky“). PF splnila zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, když byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované. PF pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. PF tak na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce v den jejího uzavření poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“) v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se pak žalovaná zavázala zaplatit PF částku ve výši 5 330 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků (s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně) za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy o zápůjčce ve výši 932 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 054 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 344 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, když z její strany poslední splátku uhradila dne datum. Ke dni datum činila dlužná jistina 6 023,37 Kč a dlužný poplatek činil 3 691,77 Kč. V souladu s článkem 16 smluvních podmínek pak měla PF rovněž právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6 023,37 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy o zápůjčce, a to od datum, a tedy od uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 2 000 Kč.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum PF postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce se všemi právy s ní spojenými žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení sporné pohledávky činila výše pohledávky ze smlouvy o zápůjčce částku 16 215,14 Kč obsahující i PF účtované navýšení, které však žalobkyně neuplatňuje, když požaduje toliko částku 9 715,14 Kč sestávající z dlužné zápůjčky ve výši 6 023,37 Kč a dlužného poplatku ve výši 3 691,77 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 091,28 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné zápůjčky ve výši 6 023,37 Kč od datum do datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 777,16 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 023,37 Kč od datum do datum), úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 023,37 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 023,37 Kč od datum do zaplacení. Po postoupení sporné pohledávky pak žalovaná neuhradila ničeho.

4. Konečně žalobkyně uvedla, že žalovaná byla v souladu s  , (dále jen „ “) vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, avšak ani přesto nebyla sporná pohledávka uhrazena a žalobkyně je tak nucena domáhat se jejího splnění u soudu.

5. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 69,39 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení k datu datum, pročež soud usnesením ze dne 5. 11. 2020, č.j. -25, řízení co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 69,39 Kč zastavil.

6. Předmětem dalšího řízení tak byl požadavek na zaplacení částky 9 715,14 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 091,28 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 707,77 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 023,37 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 023,37 Kč od datum do zaplacení.

7. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní.

8. Soud věc projednal na jednání konaném dne datum.

9. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav:

Na žalobkyni byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi PF a žalovanou. Žalované bylo PF oznámeno postoupení sporné pohledávky ve výši 16 215,14 Kč bez příslušenství na žalobkyni, když jí bylo dne datum odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalovaná při uzavření smlouvy o zápůjčce dne datum převzala od PF v hotovosti částku 7 000 Kč, za což se zavázala vrátit PF částku 12 330 Kč tvořenou zápůjčkou ve výši 7 000 Kč a poplatkem ve výši 5 330 Kč složeným z úroku ve výši 932 Kč, úhrady za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 054 Kč a úhrady za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 344 Kč Částku ve výši 12 330 Kč se pak zavázala vrátit v 45 týdenních splátkách po 274 Kč PF před poskytnutím zápůjčky při vyplnění zákaznické karty zjistila, že žalovaná není zaměstnána, pobírá příjem ve výši 7 200 Kč, ostatní příjmy žadatele činí 4 102 Kč a další příjmy domácnosti jsou ve výši 10 838 Kč a její odhadované výdaje činí 3 500 Kč, což PF ověřila z výměru důchodu za období od dubna do června 2017. Žalovaná v době poskytnutí zápůjčky měla vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Žalovaná na poskytnutou zápůjčku uhradila částku 2 000 Kč. Dlužnou částku pak žalovaná neuhradila ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

10. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

11. Podle , (dále jen „ “) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Protože PF smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila spornou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

14. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

15. Podle přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

17. Podle část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi PF, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce podle a násl. , neboť PF (zapůjčitel) byla povinna přenechat žalované (vydlužitel) věci určené podle druhu, konkrétně peníze (částku 7 000 Kč), a žalovaná se zavázala po uplynutí dohodnuté doby vrátit PF věci stejného druhu (peníze), a to včetně poplatků. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu , neboť sjednávala zápůjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o zápůjčce a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.

23. PF tedy byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje sporná zápůjčka ve výši 7 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39).

24. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

25. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci PF nedostála povinnosti stanovené jí v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splatit poskytnutou zápůjčku. Žalobkyně sice uvedla, že PF zkoumala příjmy a výdaje žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou, jejíž tvrzení si následně ověřila, což se mělo promítnout v zákaznické kartě. Soud však musí konstatovat, že ze zákaznické karty se podává, že PF pouze částečně ověřila tvrzení žalované pouze ve vztahu k jejím příjmům (ověření dle výměru důchodu za období od dubna do června 2017), avšak nijak se již nezabývala žalovanou deklarovanými ostatními příjmy a dalšími příjmy domácnosti, přičemž nijak se rovněž nezajímala o tvrzené výdaje žalované. Bylo přitom na PF, aby se doložením všech tvrzených příjmů a výdajů žalované skutečně zabývala a náležitě tak mohla posoudit schopnost žalované poskytnutou zápůjčku splatit. To však PF neučinila a plně se spolehla na tvrzení žalované, která si pouze částečně (co do některých příjmů) ověřila. Soud podotýká, že nijak nezpochybňuje skutečnost, že pro splnění povinnosti dle § 86 ZSÚ postačuje uvedení podkladů, z nichž byla schopnost dlužníka poskytovaný úvěr splatit ověřena, aniž by věřitel musel současně pořizovat fotokopie dlužníkem předložených podkladů. V daném případě se však ze zákaznické karty, kterou žalobkyně soudu předložila jako jediný doklad prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, podává, že PF sice získala nějaké dílčí informace o žalované, ale tyto již řádně neprověřila a nehodnotila a spolehla se pouze na nepodložená tvrzení žalované. Žalobkyně se pak omluvenou neúčastí na jednání dobrovolně připravila o možnost poučení ze strany soudu podle , aby označila další důkazy k prokázání tvrzení ohledně splnění povinnosti PF řádně posoudit úvěruschopnost žalované.

26. Soud tedy uzavírá, že PF před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupovala s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumala schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že PF jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní ( a 588 ). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Závěrem soud dodává, že splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost nelze přenášet na žalovanou, poněvadž tato povinnost byla uložena PF jednak z toho důvodu, že jako osoba podnikající v daném oboru je schopna vyhodnotit potenciální rizika a možnou neschopnost žalované splácet zápůjčku, jednak i na ochranu samotné žalované, jež svoji finanční situaci nemusí vidět zcela realisticky a nemusí dohlédnout na rizika spojená s uzavřením smlouvy o zápůjčce.

27. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. .

28. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojit s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle nějž„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

29. K možnosti a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona pak srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 1992, sp. zn. .

30. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

31. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Podle dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

33. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

34. Podle , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

35. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, avšak bylo prokázáno, že PF žalované poskytla částku 7 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi PF, resp. žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle a násl. , jelikož ochuzená (PF, resp. žalobkyně) přenechala obohacené (žalovaná) bez právního důvodu uvedenou částku. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaná uhradila PF částku 2 000 Kč, když žalovaná svoji pasivitou způsobila, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradila něčeho více, než vyplynulo z žalobních tvrzení a z žalobkyní předložených důkazů. K vrácení tak stále zbývá částka 5 000 Kč, jež představuje bezdůvodné obohacení žalované. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle , podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že PF žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, a to ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení. K odeslání oznámení došlo dne datum, přičemž bylo žalované doručeno okamžikem, kdy se dostalo do sféry její dispozice, a tedy v okamžiku, kdy jí bylo doručeno. Za den doručení pak lze požadovat 3. pracovní den po odeslání zásilky (srov. ). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalované doručena dne datum, pročež s ohledem na poskytnutou desetidenní lhůtu k plnění se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dne datum a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení úroků z prodlení podle ve výši stanovené v  nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

36. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou toliko co do zaplacení částky 5 000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

37. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné, než zákonné délce.

38. Poněvadž soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, nebyla žalovaná mimo poskytnuté částky povinna platit nic jiného, tedy ani úroky, ani úhradu za administrativní činnost a ani poplatek za zpracování. Soud proto shledal žalobu v uvedeném rozsahu nedůvodnou, pročež ji v bodě II. výroku zamítl co do částky 4 715,14 Kč spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 707,77 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 2 091,28 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 023,37 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 023,37 Kč od datum do datum a zákonným úrokem z prodlení z částky 1 023,37 Kč od datum do zaplacení.

39. Konečně soud v bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.