Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 125/2021-32
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 585 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč
od 30. 8. 2020 do zaplacení, a dále smluvní pokutu ve výši 700 Kč.
II. Co do zbývající části žalobního nároku, tj. nároku na zaplacení částky 585 Kč, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 30. 8. 2020 do zaplacení, a dále smluvní pokutu ve výši 700 Kč. II. Co do zbývající části žalobního nároku, tj. nároku na zaplacení částky 585 Kč, se žaloba žalobkyně zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru číslo kterou s žalovaným uzavřela dne 1. 2. 2020 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal online na internetových stránkách webová adresa poté, co vyplnil registrační údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 15. 2. 2020. Následně žalobkyně s žalovaným sjednala prodloužení doby splatnosti úvěru do 29. 08. 2020 a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši 885 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, a proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z poskytnuté jistiny 4 000 Kč za období od 30. 8. 2020 do 20. 2. 2021 ve výši 700 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 4 000 Kč od 30. 8. 2020 do 20. 2. 2021 v kapitalizované výši 157,91 Kč a dále do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván e-mailovou zprávou.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím,
aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval
podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen
na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
4. Do registračního formuláře před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil číslo svého bankovního účtu, údaje o svém zaměstnání a měsíčním příjmu, při registraci žalovaný žalobkyni předložil výpisy ze svého bankovního účtu č. bankovní účet. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 1. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo žalovaný je
ve smlouvě označen svým rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 4 000 Kč, kterou
se žalovaný zavázal vrátit do 14 dní, následně po sjednání prodloužené doby splatnosti úvěru do 29. 08. 2020, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši 885 Kč, roční úroková sazba je uvedena 0 %, RPSN je uvedena
0 %. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splatit úvěr řádně a včas si smluvní strany v čl. IX odst. 1 písm. a) smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Žalovaný smlouvu potvrdil prostřednictvím klientské sekce v elektronickém systému žalobkyně. Žalobkyně dne 1. 2. 2020 převedla na účet žalovaného částku ve výši 4 000 Kč označenou variabilním symbolem v podobě rodného čísla žalovaného. K zaplacení žalované částky byl žalovaný marně vyzván dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne 26. 1. 2021. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.
5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
6. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jako „o.z. “) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje,
že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 110 odst. 2 věty první ZoSÚ obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, která je nižší, než odpovídá informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, snižuje se celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak,
aby odpovídala zápůjční úrokové sazbě uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.
Podle § 1969 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení
se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
8. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici,
je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání
(k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
9. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství
do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou je absolutně neplatné
dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
10. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení
s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ).
11. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o.z. a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně podle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil a úvěr ve stanovené době nesplatil.
12. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval ujednání účastníků a dospěl k závěru, že má žalobkyně nárok na nevrácenou jistinu úvěru ve výši
4 000 Kč, soud jí však nepřiznal celkovou částku označenou ve smlouvě jako„ poplatek
za poskytnutí úvěru v plné výši“ ve výši 885 Kč, kterou žalobkyně s žalovaným sjednali při prodloužení doby splatnosti úvěru. Už z názvu tvrzeného poplatku plyne, že se jedná
o odměnu za poskytnutí finanční prostředků, tedy ve své podstatě o úrok, byť se žalobkyně tomuto označení vyhýbá a v souvislosti s tím ve smlouvě zavádivě uvádí, že úroková sazba
je 0 %. V souladu se shora citovaným ustanovením § 110 odst. 2 věty prvé ZoSÚ by měla za takových okolností žalobkyně právo pouze na úrok v sazbě uvedené ve smlouvě,
tj. ve výši 0 %, soud však přihlédl k nákladům žalobkyně spojeným s prodloužením doby splatnosti úvěru a vyhověl žalobkyni (toliko) co do částky 300 Kč, odpovídající obvyklým nákladům, které jsou spojeny s odložením splátky úvěru. Dále soud žalobkyni přiznal smluvní pokutu ve výši 700 Kč, jejíž výše nepřekračuje omezení stanovená v § 122 ZoSÚ.
13. Ze shora uvedeného plyne, že žaloba byla uplatněna po právu co do částky ve výši 5 000 Kč (jistina 4 000 Kč, část poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 300 Kč odpovídající nákladům
za prodloužení doby splatnosti úvěru, smluvní pokuta 700 Kč) a v tomto rozsahu jí výrokem I. vyhověl. Tímto výrokem soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 30. 8. 2020 do zaplacení. Co do částky 585 Kč soud neshledal žalobu uplatněnou důvodně a výrokem II. ji zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč.
Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky
č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 585 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
15. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Třicetidenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena
podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. se zohledněním majetkové schopnosti žalovaného.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.