Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 107/2021-36
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 34 562 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 592 Kč s úrokem z prodlení z částky 9 592 Kč ve výši 9,75 % p.a. od 14. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 592 Kč s úrokem z prodlení z částky 9 592 Kč ve výši 9,75 % p.a. od 14. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2021 zaplacení celkem částky 34 562 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 17. 2. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o úvěru číslo (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 24 000 Kč + 720 Kč poplatek za pojištění, celkem tedy 54 720 Kč a to formou 60 týdenních splátek po 912 Kč, přičemž úvěr měl být splacen do 13. 4. 2019. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 10. 11. 2019, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaný uhradil toliko 20 408 Kč.
Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení:
jistiny – dlužné částky úvěru ve výši 26 527,85 Kč
dlužných úhrad za služby ve výši 8 034,15 Kč
kapitalizovaných úroků ve výši 3 277,81 Kč
kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 602,17 Kč
úroku ve výši 19,34 % p.a. z dlužné jistiny 26 527,85 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení
úroku z prodlení v zákonné výši z částky 26 527,85 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.
K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr dle § 84 -89 zák. č. 257/2016 Sb. , když informace získané od žalovaného ověřil oproti listinám žalovaným předloženým (výplatní lístky) a zároveň zjistil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.
2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2 / a 4/ o.s.ř. , dnem 10. 5. 2021, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 30. 4. 2021).
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 29. 11. 2019.
4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Smlouvou o úvěru číslo ze dne 17. 2. 2018, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 17. 2. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 60 pravidelných týdenních splátkách po 912 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každá další nejpozději vždy do konce následujícího týdenního období, tedy celkem částku 54 720 Kč, která je tvořena jistinou v částce 30 000 Kč, úrokem ve výši 6 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 6 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 720 Kč. Dle smlouvy činila úroková sazba v případě 60 týdenních splátek 32,15 % p.a. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, byl vyzván ke splacení celé pohledávky.
9. Ze žádosti o zápůjčku – karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný žil jako nájemník s partnerkou a jedním nezaopatřeným dítětem. Byl zaměstnán u právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 15 500 Kč. Jako další příjem do domácnosti byla uvedena částka 19 400 Kč bez jakékoli další specifikace. Příjmy byly doloženy výplatními lístky za měsíce říjen a listopad 2017. Výdaje žalovaného byly uvedeny takto: bydlení 13 000 Kč, osobní výdaje 12 000 Kč, vyživovací povinnost 3 000 Kč a další výdaje 300 Kč. Žádná z listin dokládající výdaje žalovaného nebyla žalobkyní předložena.
10. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze výplatní lístky dokládající příjem žalovaného. Další tvrzený příjem do domácnosti ve výši 19 400 Kč však nebyl vůbec specifikován ani doložen a ověřen. Za této situace, kdy výdaje žalovaným uvedené nebyly nikterak ověřovány, přičemž tyto dosahovaly zhruba příjmu domácnosti (s připočtením sjednaných splátek) nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 číslo, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 číslo, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU číslo 2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 . Žádné výdaje žalovaného ani další příjmy do domácnosti, které byly vzhledem k výši platu žalovaného pro poskytnutí úvěru zcela rozhodující, nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté zápůjčky. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 20 408 Kč, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 9 592 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. číslo Sb. od 14. 4. 2019 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po stanovené poslední splátce úvěru (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).
11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 34 562 Kč s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 9 592 Kč, tj. jen do 27,75 %, proto soud za situace, kdy žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka obec, písemně, trojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.