Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 72/2021-23

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 4 181 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se co do částky ve výši 1 181 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 140,99 Kč zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 29. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 648 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí - k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se co do částky ve výši 1 181 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 140,99 Kč zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 29. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 648 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí - k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 181 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel prostřednictvím své klientské sekce se žalobkyní (podnikající dříve pod právnická osoba anonymizována dvě slova a právnická osoba) smlouvu o úvěru číslo dne 26. 5. 2020. Na základě žádosti žalovaného byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému dne 26. 5. 2020 finanční částku ve výši 3 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 9. 6. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 665 Kč. Žalovaný dlužnou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru žalobkyni ve lhůtě splatnosti neuhradil. Za těchto okolností vznikla dle čl. IX.1.a smlouvy žalovanému povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně, kterou žalobkyně požaduje ve výši 516 Kč za období od 10. 6. 2020 do 28. 11. 2020. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě, naposledy výzvou k úhradě pohledávky před podáním žaloby. V souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou dlužné částky požaduje žalobkyně po žalovaném rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení

z částky 3 000 Kč, a to v kapitalizované výši 140,99 Kč za období od 10. 6. 2020 do

28. 11. 2020 a ve výši 10 % ročně od 29. 11. 2020 až do úplného zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast nikterak neomluvil. Soud proto jednal v souladu s  , v platném znění (dále jen ), v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl navržené důkazy:

-) smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 26. 5. 2020,

-) potvrzení o provedené platbě ze dne 11. 11. 2020,

-) výpis z účtu žalovaného ke dni 7. 5. 2020, 9. 4. 2020,

-) výpis EUCB ze dne 26. 5. 2020, výpis z registru platebních informací

-) kopie číslo obč. průkazu, rodný list žalovaného,

-) výzva k úhradě dluhu ze dne 18. 11. 2020,

-) sdělení právnická osoba ze dne 29. 3. 2021.

5. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění a závěry.

Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva

o spotřebitelském úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 14 dnů spolu s poplatkem ve výši 665 Kč. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem s uvedením adresy bydliště, aniž by z obsahu smlouvy plynulo, že ji uzavírá v rámci podnikatelské činnosti. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem číslo.

Z potvrzení o provedené platbě soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla dne 26. 5. 2020 částku 3 000 Kč žalovanému na účet č. bankovní účet. Že jde o účet žalovaného, soud zjistil ze sdělení právnická osoba ze dne 29. 3. 2021.

Z předžalobní výzvy ze dne 18. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění do 7 dnů ode dne doručení výzvy.

Z dalších provedených důkazů soud nic podstatného pro rozhodnutí sporu nezjistil.

6. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně posuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když při prověřování vycházela z jednoho výpisu z účtu žalovaného a žádné další relevantní podklady si nezajistila. Nepředložila soudu ani pracovní smlouvu, výplatní lístky, výměr nájemného, výpisy z účtu za delší období či jiné podklady, které by mohly sloužit ke skutečnému prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet.

7. Žalobkyně byla soudem rovněž vyzvána, aby nejpozději u jednání předložila soudu důkazy

o prověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet výzvou ze dne 24. 3. 2021, kterou rovněž v rámci žaloby neprokazovala. Na tuto výzvu soudu žalobkyně nereagovala, resp. toliko opětovně odkázala na výpis z účtu žalovaného, výpis EUCB ze dne 26. 5. 2020 a výpis z registru platebních informací.

8. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle

ust. a násl. , , upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů

a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo ,

o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

9. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy

13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu

s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. V minulosti mohlo být sporné, zda se sankce neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy uplatní jen na návrh spotřebitele (jak se jeví z doslovného znění shora citovaného ustanovení), nebo zda je soud povinen tuto sankci (prostřednictvím euro-konformního výkladu citovaného ustanovení) aplikovat z úřední povinnosti. Veškeré pochybnosti byly odstraněny rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance proti GK, C -679/18, který dovodil, že:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele,

a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele,

tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

15. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde zejména

o výdajovou stránku poměrů žalovaného, neboť žalobkyně ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nic konkrétního ohledně výdajů netvrdila, resp. soudu nepředložila žádné důkazy týkající se výdajů žalovaného.

16. Soud byl připraven i u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila

k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle

a 3 .

17. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinností posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl

k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 26. 5. 2020 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 o. z.).

18. Soud však vzal za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 3 000 Kč a má tak právo na vydání bezdůvodného obohacení v této výši ve smyslu a násl. . Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 3 000 Kč a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni tuto částku (vydat bezdůvodné obohacení v této výši). Zároveň soud dle o. z. zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od 29. 11. 2020 do zaplacení z částky 3 000 Kč. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalovaného. Žalobu dále soud zamítl ve zbytku žalovaných nároků, neboť tyto vyplývají z ujednání smlouvy, která je absolutně neplatná.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , když žalobkyně v řízení požadovala ke dni vynesení rozsudku částku 4 181 Kč, ovšem úspěšná byla toliko v rozsahu 3 000 Kč, tedy v rozsahu 71,75 % a má tedy nárok na náhradu 43,50 % účelně vynaložených nákladů. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 648 Kč, což činí 43,50 % z částky 1 489 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta ve výši 600 Kč za převzetí věci a sepis žaloby dle (dále jen AT), přičemž výše odměny za jeden úkon vychází z AT (3 x 200 Kč), náhrady hotových výdajů dle vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), 21 % DPH z částky 900 Kč dle , a částky 400 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku.

20. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, v souladu s  , náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně ve smyslu .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.