Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 72/2021-23
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 181 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do částky ve výši 1 181 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 140,99 Kč zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 29. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 648 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí - k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do částky ve výši 1 181 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 140,99 Kč zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 29. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 648 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí - k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 181 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel prostřednictvím své klientské sekce se žalobkyní (podnikající dříve pod právnická osoba anonymizována dvě slova a právnická osoba) smlouvu o úvěru číslo dne 26. 5. 2020. Na základě žádosti žalovaného byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému dne 26. 5. 2020 finanční částku ve výši 3 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 9. 6. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 665 Kč. Žalovaný dlužnou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru žalobkyni ve lhůtě splatnosti neuhradil. Za těchto okolností vznikla dle čl. IX.1.a smlouvy žalovanému povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně, kterou žalobkyně požaduje ve výši 516 Kč za období od 10. 6. 2020 do 28. 11. 2020. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě, naposledy výzvou k úhradě pohledávky před podáním žaloby. V souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou dlužné částky požaduje žalobkyně po žalovaném rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení
z částky 3 000 Kč, a to v kapitalizované výši 140,99 Kč za období od 10. 6. 2020 do
28. 11. 2020 a ve výši 10 % ročně od 29. 11. 2020 až do úplného zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast nikterak neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud provedl navržené důkazy:
-) smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 26. 5. 2020,
-) potvrzení o provedené platbě ze dne 11. 11. 2020,
-) výpis z účtu žalovaného ke dni 7. 5. 2020, 9. 4. 2020,
-) výpis EUCB ze dne 26. 5. 2020, výpis z registru platebních informací
-) kopie číslo obč. průkazu, rodný list žalovaného,
-) výzva k úhradě dluhu ze dne 18. 11. 2020,
-) sdělení právnická osoba ze dne 29. 3. 2021.
5. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění a závěry.
Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva
o spotřebitelském úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 14 dnů spolu s poplatkem ve výši 665 Kč. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem s uvedením adresy bydliště, aniž by z obsahu smlouvy plynulo, že ji uzavírá v rámci podnikatelské činnosti. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem číslo.
Z potvrzení o provedené platbě soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla dne 26. 5. 2020 částku 3 000 Kč žalovanému na účet č. bankovní účet. Že jde o účet žalovaného, soud zjistil ze sdělení právnická osoba ze dne 29. 3. 2021.
Z předžalobní výzvy ze dne 18. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění do 7 dnů ode dne doručení výzvy.
Z dalších provedených důkazů soud nic podstatného pro rozhodnutí sporu nezjistil.
6. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně posuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když při prověřování vycházela z jednoho výpisu z účtu žalovaného a žádné další relevantní podklady si nezajistila. Nepředložila soudu ani pracovní smlouvu, výplatní lístky, výměr nájemného, výpisy z účtu za delší období či jiné podklady, které by mohly sloužit ke skutečnému prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet.
7. Žalobkyně byla soudem rovněž vyzvána, aby nejpozději u jednání předložila soudu důkazy
o prověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet výzvou ze dne 24. 3. 2021, kterou rovněž v rámci žaloby neprokazovala. Na tuto výzvu soudu žalobkyně nereagovala, resp. toliko opětovně odkázala na výpis z účtu žalovaného, výpis EUCB ze dne 26. 5. 2020 a výpis z registru platebních informací.
8. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle
ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů
a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).
9. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. V minulosti mohlo být sporné, zda se sankce neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy uplatní jen na návrh spotřebitele (jak se jeví z doslovného znění shora citovaného ustanovení), nebo zda je soud povinen tuto sankci (prostřednictvím euro-konformního výkladu citovaného ustanovení) aplikovat z úřední povinnosti. Veškeré pochybnosti byly odstraněny rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance proti GK, C -679/18, který dovodil, že:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele,
a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele,
tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
15. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde zejména
o výdajovou stránku poměrů žalovaného, neboť žalobkyně ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nic konkrétního ohledně výdajů netvrdila, resp. soudu nepředložila žádné důkazy týkající se výdajů žalovaného.
16. Soud byl připraven i u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila
k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle
§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. .
17. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinností posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl
k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 26. 5. 2020 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 o. z.).
18. Soud však vzal za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 3 000 Kč a má tak právo na vydání bezdůvodného obohacení v této výši ve smyslu § 2991 a násl. OZ . Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 3 000 Kč a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni tuto částku (vydat bezdůvodné obohacení v této výši). Zároveň soud dle § 1970 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od 29. 11. 2020 do zaplacení z částky 3 000 Kč. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalovaného. Žalobu dále soud zamítl ve zbytku žalovaných nároků, neboť tyto vyplývají z ujednání smlouvy, která je absolutně neplatná.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobkyně v řízení požadovala ke dni vynesení rozsudku částku 4 181 Kč, ovšem úspěšná byla toliko v rozsahu 3 000 Kč, tedy v rozsahu 71,75 % a má tedy nárok na náhradu 43,50 % účelně vynaložených nákladů. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 648 Kč, což činí 43,50 % z částky 1 489 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta ve výši 600 Kč za převzetí věci a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), přičemž výše odměny za jeden úkon vychází z § 14b odst. 1 AT (3 x 200 Kč), náhrady hotových výdajů dle § 14b vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), 21 % DPH z částky 900 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , a částky 400 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku.
20. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.