Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 23/2021-19

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 11 316,99 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 590,99 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 590,99 Kč za dobu od 4. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky ve výši 5 726 Kč, co úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 689,85 Kč za dobu od 30. 1. 2019 do zaplacení, co úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 590,99 Kč za dobu od 30. 1. 2019 do 3. 3. 2020, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 590,99 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 590,99 Kč za dobu od 4. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se co do částky ve výši 5 726 Kč, co úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 689,85 Kč za dobu od 30. 1. 2019 do zaplacení, co úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 590,99 Kč za dobu od 30. 1. 2019 do 3. 3. 2020, zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 8. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 11 316,99 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 29. 11. 2017 se společností právnická osoba smlouvu o úvěru

číslo. Pro posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalované. Na základě uzavřené smlouvy původní věřitel poskytl žalované dne 29. 11. 2017 neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěru ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. částku v celkové výši 12 726 Kč, a to ve 14 splátkách. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední byla splatná dne 29. 1. 2019. Žalovaná svůj závazek řádně a včas nesplnila. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena smlouvou

o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 280,84 Kč, dlužného úroku ve výši 541,17 Kč, dlužného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši

574,55 Kč, dlužného poplatku za sjednání úvěru ve výši 2 800,31 Kč a dlužného inkasního poplatku ve výši 1 120,12Kč. Od 30. 1. 2019 požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení z žalované částky.

2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání dne 15 4. 2021 se nedostavila žalobkyně ani žalovaná, přestože byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v souladu s ust. , v účinném znění (dále jen„ “), v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 29. 11. 2017 požádala žalovaná společnost právnická osoba o poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč. V žádosti uvedla své osobní údaje a dále uvedla, že je na rodičovské dovolené s příjmem 15 857 Kč a její celkové výdaje činí 14 590 Kč, z čehož připadá částka 3 550 Kč na bydlení a energie, na dopravu 3 030 Kč a v položce„ jiné“ byla započtena částka životního minima 8 040 Kč (zjištěno ze Žádosti o zápůjčku). Téhož dne byly žalované poskytnuty základní informace

o spotřebitelském úvěru (zjištěno z Formuláře pro standardní informace

o spotřebitelském úvěru), o poskytovateli úvěru (zjištěno z Informací pro spotřebitele)

a o zpracování osobních údajů žalovaného (zjištěno z Ujednání o zpracování osobních údajů). Z předložené kopie občanského průkazu žalované soud nečinil žádná skutková zjištění. Měsíční příjmy žalované činí 15 836 Kč (sociální dávky ve výši 9 816 Kč, rodičovský příspěvek 4 910 Kč, ostatní státní příspěvky 1 110 Kč). Smlouva podnájemní soudu předložena nebyla, předložen byl toliko dodatek ke smlouvě o podnájmu ze dne

30. 10. 2017, ve kterém bylo sjednáno, že podnájem bytu se sjednává na dobu určitou od

1. 11. 2017 do 30. 11. 2017; soud tak nezjistil výši podnájemného. Cenu služeb s nájmem spojených soud zjistil z Platebního dokladu - SIPO, konkrétně elektřina ve výši 600 Kč, plyn ve výši 2 950 Kč, celkem tedy 3 550 Kč. Dne 29. 11. 2017 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši

5 726 Kč, tj. celkem 12 726 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 909 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od uzavření smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně Přílohy 1 - Seznamu postoupených pohledávek). Dne 26. 2. 2020 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na adresu žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem).

5. Podle ust. a násl. , (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovanou ze smlouvy o úvěru číslo byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

6. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení

a násl. č. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu

o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud právně kvalifikuje podle ust. a násl. , (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

8. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy

12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu

s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V minulosti mohlo být sporné, zda se sankce neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy uplatní jen na návrh spotřebitele (jak se jeví z doslovného znění shora citovaného ustanovení), nebo zda je soud povinen tuto sankci (prostřednictvím euro-konformního výkladu citovaného ustanovení) aplikovat z úřední povinnosti. Veškeré pochybnosti byly odstraněny rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance proti GK, C -679/18, který dovodil, že:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

14. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr

a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

15. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

16. Soud nevzal za prokázáno, že poskytovatel úvěru - právní předchůdce žalobkyně – společnost právnická osoba při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalované byl poskytnut úvěr za situace, kdy poskytovatelka úvěru bezpečně znala nízkopříjmovou situaci žalované.

17. Z předložených listin jednoznačně vyplývá, že příjem žalované tvoří toliko sociální dávky v celkové výši 15 836 Kč; žalovaná nepředložila podnájemní smlouvu; ve výdajové stránce toliko uvedla částku 3 550 Kč na„ bydlení a energie“; částka ve výši 3 550 Kč představuje však toliko cenu služeb s nájmem spojených; výši podnájmu soud nezjistil. Zkoumání výdajové stránky žalované je tak neúplné. Skutečnost, že žalobkyně použila k vypočtení nákladů žalované státem publikované údaje o životním minimu, jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta bylo prováděno pouze za účelem formálního zajištění dostatku podkladů pro poskytnutí úvěru. Po zjištění těchto skutečností nelze uvěřit původnímu věřiteli jako profesionálnímu poskytovateli spotřebitelských úvěrů, že na základě výsledků posouzení úvěruschopnosti žalované neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

18. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že poskytovatel úvěru společnost právnická osoba poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit částku v celkové výši 12 726 Kč, žalobkyně požaduje doplatek částky ve výši 11 316,99 Kč, tj. žalovaná fakticky uhradila částku 1 409,01 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalované, byla předžalobní výzva.

19. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bez prokázaného právního důvodu částku 7 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. V tomto případě bylo zjištěno, že žalovaná fakticky zaplatila částku 1 409,01 Kč. Soud proto vyhověl žalobě ohledně částky 5 590,99 Kč (nevrácené peněžní prostředky). V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že zaplacená částky byla použita částečně na úhradu souhrnného poplatku, částečně na dlužný úrok, částečně na poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek, neboť tato ujednání byla absolutně neplatná, a tudíž tento nárok věřiteli ani nevznikl. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, byla až předžalobní výzva. Soud proto žalovanou zavázal uhradit žalobkyni podle ust. o. z. ve spojení s také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 4. 3. 2020, což je první prokázaný den prodlení žalované. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle o. z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána, což v posuzované věci nastalo až doručením předžalobní výzvy. Tato byla odesílána dne 26. 2. 2020. Za předpokladu potřebných tří dnů pro doručení byla výzva doručena žalované dne 2. 3. 2020. Žalovaná tak mohla poprvé plnit dne 3. 3. 2020

a od 4. 3. 2020 je v prodlení. Soud proto zavázal žalovanou plnit dlužnou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně.

20. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu co do částky 5 726 Kč, co úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 689,85 Kč za dobu od 30. 1. 2019 do zaplacení, co úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 590,99 Kč za dobu od 30. 1. 2019 do 3. 3. 2020, zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

21. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. o tom, že žádný

z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalovaná žádnou náhradu nákladů řízení neuplatnila.

22. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s  věta před středníkem , když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.