Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 64/2021-56
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: zaplacení 11 282 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 28. 11. 2019 do zaplacení, a na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 923,45 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 650 Kč, splatných vždy do každého 26. dne kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 064,25 Kč, co do částky 2 400 Kč, označené jako kapitalizovaný úrok, a co do částky 1 282 Kč, se zamítá.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 28. 11. 2019 do zaplacení, a na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 923,45 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 650 Kč, splatných vždy do každého 26. dne kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 064,25 Kč, co do částky 2 400 Kč, označené jako kapitalizovaný úrok, a co do částky 1 282 Kč, se zamítá.</b>
1. Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou (návrhem na vydání EPR) domáhá zaplacení částky 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení, částky 2 400 Kč, částky 1 282 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO byla uzavřena Rámcová smlouva o úvěru číslo která vymezovala podmínky, dle kterých mohl žalovaný předchůdce žalobce jméno požádat o poskytnutí úvěru a předchůdce žalobce anonymizováno tento úvěr byla oprávněna poskytnout. Na základě uzavřené rámcové smlouvy pak byla uzavřena jednotlivá smlouva o úvěru číslo. Finanční prostředky ve výši 10 000 Kč byly žalovanému poskytnuty na jím uvedený bankovní účet formou bezhotovostního převodu realizovaného dne 23.4.2018. Poskytnuté finanční prostředky byl žalovaný v souladu s čl. 10 smlouvy povinen vrátit bezhotovostně v jediné splátce spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč. Žalovaný se tak zavázal předchůdce žalobce anonymizováno vrátit částku ve výši 12 400 Kč se splatností do 30.5.2018, Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, protože do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Vzhledem k porušení povinností tak žalovanému vznikla v povinnost zaplatit právnická osoba anonymizováno smluvní pokutu. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30.10.2019 s účinností ke dni 27.11.2019 převedena na žalobkyni. Pohledávka za žalovaným sestává z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, nesplaceného poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 282 Kč a kapitalizovaného úroku ve výš 1 064,25 Kč. Žalovaný však žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradil.
2. K jednání, které se ve věci konalo dne 28.5.2021, se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně; vycházel přitom z obsahu spisu.
3. Žalovaný uvedl, že právnická osoba anonymizováno nezjišťovala nijak jeho osobní poměry před uzavřením smlouvy, jaký má plat, jaké má výdaje, jaký je příjem domácnosti, další dluhy, a to přesto, že půjčka včetně poplatku, měla být vrácena ve lhůtě jednoho měsíce. Částka 10 000 Kč mu byla poskytnuta, a ničeho na ni neuhradil.
4. Soud ve věci provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to přepis SMS zpráv, podací arch ze dne 9.1.2020, výpis z běžného účtu ze dne 23.4.2018, jednotlivá smlouva o úvěru číslo rámcová smlouva číslo faktura ze dne 23.4.2018, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7.1.2020, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, předžalobní upomínka ze dne 9.7.2020, smlouva o postoupení pohledávky ze dne 30.10.2019 včetně příloh, podací arch ze dne 10.7.2020.
5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník , dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
10. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:
13. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
14. V projednávané věci žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši 10 000,00 Kč včetně celkového navýšení na částku 2 400,00 Kč ve lhůtě jednoho měsíce. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, závazky, počet členů domácnosti, apod.
15. Předchůdce žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
16. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb. ), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
18. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného, že by prověřoval údaje sdělené žalovaným a ani že nebyl spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve lhůtě jednoho měsíce, když celková výše dlužné částky činila 12 400 Kč, jež měl žalovaný při řádném splácení žalobkyni uhradit, nebyla sjednána v rozporu s dobrými mravy založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění.
19. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb. , spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, III.ÚS 4129/18 , který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
20. Nad výše uvedené soud uvádí, že v projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve lhůtě jednoho měsíce, tedy splácel-li by žalovaný řádně a včas, musel by věřiteli vrátit za 1 měsíc 12 400 Kč, jinými slovy by přeplatil částku 10 000 Kč o 2 400 Kč, což považuje soud za nepřiměřené. Za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky rovněž smluvní pokutu v neprospěch žalovaného pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru, který vede k dalšímu řetězení nároků žalobce za ní. Podepsaný soud je přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění, je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.
21. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne 23.4.2018 mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.
22. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10000,00 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil, neboť částka ve výši 5.000,00 Kč žalovanému byla poskytnuta bez právního důvodu. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku ve výši 10 000 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
23. Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne 23.4.2018 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok a poplatky, v žalobě označené jako kapitalizovaný úrok, i smluvní pokutu a úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno omylem na neplatně sjednané příslušenství jistiny.
24. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy, když nebyla zjišťována schopnost splácet úvěr žalovaným a dále z jakých částek a za jaká období byl vypočten kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 064,25 Kč. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. , a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
25. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007 ).
26. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151od st. 1 o.s.ř. ) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99 , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10 , dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
27. Protože žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 46 %, přiznal jí soud vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 46 % z částky, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800,00 Kč, z nákladů právního zastoupení za 2,5 úkony právní služby á 300,00 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb. , 3x režijní paušál á 100,00 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb. , (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 157,50 Kč, celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 923,45 Kč.
28. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu , když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
29. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 z.č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád v platném znění) nebo provedení exekuce podle z.č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.