Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 49/2021-66
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 21.520 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se částečně zastavuje co do žádání 2.000 Kč na poplatcích za služby.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 3.240 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 22. 5. 2021 do zaplacení.
III. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení dalších
a) 16.280 Kč,
b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4.254,32 Kč
c) kapitalizovaného úroku ve výši 12.612,15 Kč
d) zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 16.572,77 Kč od 7. 12. 2019 do 21. 5. 2021,
e) zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 13.332,77 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení,
f) úroku ve výši 23,72 % jdoucího z částky 16.572,77 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se částečně zastavuje co do žádání 2.000 Kč na poplatcích za služby. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 3.240 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 22. 5. 2021 do zaplacení. III. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení dalších a) 16.280 Kč, b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4.254,32 Kč c) kapitalizovaného úroku ve výši 12.612,15 Kč d) zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 16.572,77 Kč od 7. 12. 2019 do 21. 5. 2021, e) zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 13.332,77 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení, f) úroku ve výši 23,72 % jdoucího z částky 16.572,77 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 21.520 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4254,32 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12612,15 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % jdoucího z částky 16.572,77 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně jdoucího z částky 16.572,77 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení s tvrzením, že se jedná o nesplacenou část úvěru poskytnutého na základě smlouvy uzavřené dne 28. 8. 2015 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě této smlouvy úvěr ve výši 22.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit kromě jistiny také úrok ve výši 3.080 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4.400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.800 Kč, vše v 58 pravidelných týdenních splátkách po 660 Kč. Celý úvěr měl být splacen do 7. 10. 2016, avšak žalovaný zaplatil pouze část. Uplatněná částka sestává z 16.572,77 Kč na jistině a 4.947,23 Kč na úhradách sjednaných ve smlouvě.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. Žalobce vzal žalobu zpět do částky 2.000 Kč na úhradách za služby. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí podle § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. zastavil.
4. Zbylý nárok pak soud posoudil, veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v obdobné věci téhož žalobce projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020 Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021 -80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.
5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, jenž na tuto věc dopadá, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
6. Jak uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
7. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobce ani žalovaný nedostavili. Soud tak nemohl poučit žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o povinnosti prokázat své tvrzení (obsažené v obecné rovině v žalobě) o tom, že jeho předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Nepřítomnost žalobce na jednání jde z procesního hlediska k jeho tíži (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ).
8. Ze smlouvy o půjčce (založené na č. l. 16-19 soudního spisu) soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, poskytl žalovanému dne 28. 8. 2015 hotovostní úvěr v částce 22.000 Kč vyplacený v okamžiku podpisu smlouvy. Ve smlouvě byly dojednány poplatky v celkové výši 16.280 Kč za poskytnutí úvěru, sestávající z částky 4.400 Kč na poplatku za administrativní činnosti, 3.080 Kč na úroku a 8.800 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Téhož dne byla sepsána také karta zákazníka, obsahující údaje o žalovaném a jeho majetkových poměrech. Z karty (na č. l. 11 soudního spisu) vyplývá, že žalovaný přiznal příjem z pracovního poměru ve výši 15.500 Kč měsíčně a výdaje ve výši 8.700 Kč zahrnující nájemné ve výši 5.000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 3.500 Kč a výdaje na telefon ve výši 200 Kč. V kartě je uvedeno, že údaje byly ověřeny občanským průkazem, výplatními páskami a pracovní smlouvou; toto dokumenty však žalobce soudu nepředložil a není tedy možné zjistit, jaké dokumenty a z nich plynoucí informace vlastně věřitel obdržel. Soud ale nemohl přehlédnout, že na titulní straně karty klienta je uvedeno, že žalovaný má již jednu půjčku sjednanou s předchůdcem žalobce, avšak v přehledu výdajů tato okolnost není nijak zohledněna – kolonka„ splátky/půjčky/alimenty“ zůstala nevyplněna. Případný závazek z dalšího úvěru přitom mohl mít podstatný vliv na schopnost žalovaného splácet úvěr. Proto nelze než uzavřít, že předchůdce žalobce nevěnoval řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, protože ačkoliv věděl o existujícím závazku, nijak ho nezohlednil při hodnocení měsíčních nákladů žalovaného.
9. Z výše uvedeného vyplývá, že smlouva o půjčce uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným je absolutně neplatná.
10. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč, avšak smlouva o půjčce byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo ke dni předání hotovosti k bezdůvodnému obohacení ve výši 22.000 Kč ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaný zaplatil na úvěr celkem 16.760 Kč. V částečném zpětvzetí žalobce uvedl, že žalovaný zaplatil dalších 2.000 Kč. Žalovaný má tak nárok na vrácení rozdílu mezi částkou, kterou vyplatil žalovanému jeho právní předchůdce (22.000 Kč), a částkami, jež byly na dluh uhrazeny (16.760 Kč + 2.000 Kč), tedy na částku 3.240 Kč.
11. Žalobci vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce předložil soudu a soud provedl k důkazu dva podací lístky k zásilkám datované dny 7. 1. 2020 a 10. 5. 2020. První z nich (na č. l. 61) se zřejmě vztahuje k oznámení o postoupení pohledávky (na č. l. 20 soudního spisu). Soud zadal číslo zásilky z podacího lístku do systému track&trace České pošty, s.p., avšak s výsledkem, že zásilka nebyla vůbec nalezena (č. l. 63). Druhý lístek (č. l. 62 soudního spisu) se nejspíše vztahuje k předžalobní výzvě (na č. l. 13-15 soudního spisu). Ze systému České pošty, s.p. (č. l. 64), bylo zjištěno, že zásilka byla žalovanému doručována do obec, adresát byl na uvedené adrese shledán neznámým a zásilka byla ještě téhož dne vrácena odesílateli. Z obsahu soudního spisu nevyplynula žádná okolnost nasvědčující tomu, že by se žalovaný měl zdržovat v obec a s obsahem zásilky se navíc kvůli jejímu vrácení obratem ani nemohl seznámit. Prvním okamžikem, kdy se žalovaný mohl prokazatelně seznámit s existencí dluhu vůči žalobci, je pak den, kdy mu byla (náhradním způsobem) doručena žaloba, tj. 20. 5. 2021 (viz obálku na č. l. 49). Nejpozději další den mohl žalovaný na dluh plnit, a protože tak neučinil, dostal se od 22. 5. 2021 s plněním dluhu do prodlení. Soud proto žalobci přiznal zákonný úrok běžící z částky 3.240 Kč ode dne 22. 5. 2021 do zaplacení.
12. Ve zbytku nezasaženém zpětvzetím, tj. co do poplatků spojených s úvěrem, úroku a úroku z prodlení, tedy všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, soud žalobu zamítl.
13. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. náleželo žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové.
Nebude-li povinnost uložená pravomocným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.