Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 258/2020-214

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 18 312,81 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 312,81 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 885,39 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 691,47 Kč, s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 18 312,81 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18 312,81 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 865,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 312,81 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 885,39 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 691,47 Kč, s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 18 312,81 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18 312,81 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 865,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 18 312,81 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které umožnila žalovanému čerpat prostřednictvím kreditní karty finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky splácet společně s úrokem ve výši 19,2 % ročně. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z příjmů a výdajů žalovaného, jež byly ověřeny prostřednictvím výpisu z jeho běžného účtu, a dále nahlédla rovněž do informačních databází, jako jsou insolvenční rejstřík a Centrální evidence exekucí. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky, v souladu s nimiž byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému poplatky dle sazebníku s tím, že účtované poplatky, úroky a debetní úroky se staly součástí vyčerpané jistiny, a to vždy dnem následujícím po dni splatnosti uvedeném v oznámení o poskytnutí úvěru. Jelikož žalovaný opakovaně porušoval svou povinnost řádně a včas splácet své závazky vůči žalobkyni, prohlásila žalobkyně veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné ke dni 25. 11. 2018. Celkově žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu vyčerpal finanční prostředky ve výši 62 732,90 Kč a splatil celkovou částku 64 060 Kč. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině (včetně přirostlých poplatků, úroků a debetních úroků) částku 18 312,81 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku z vyčerpaného a nesplaceného úvěru za období od 26. 11. 2018 do 27. 1. 2020 ve výši 4 885,39 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 25. 7. 2018 do 27. 1. 2020 ve výši 1 691,47 Kč, úroku ve výši 19,20 % ročně z částky 18 312,81 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18 312,81 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v  , (dále jen „“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že na základě žádosti žalovaného byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne datum smlouva o úvěru k anonymizováno kreditní kartě číslo na základě které se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému počínaje dnem 11. 6. 2004 čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky splácet společně s úrokem ve výši 19,20 % ročně ve splátkách splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce. Z doložených potvrzení o převzetí dále plyne, že žalovaný kartu, prostřednictvím níž poskytnutý úvěr čerpal, skutečně převzal a že za dobu trvání smluvního vztahu několikrát došlo k výměně karty. Nedílnou součástí této smlouvy byly rovněž Obchodní podmínky pro anonymizováno Kreditní kartu a Všeobecné obchodní podmínky anonymizováno, které žalobkyně doložila. V souladu s článkem 5.1. Obchodních podmínek pro anonymizováno Kreditní kartu činila výše měsíční splátky 10 % z vyčerpané částky úvěru ke dni vystavení výpisu, minimálně však 1 000 Kč. V článku 4.3. Obchodních podmínek pro anonymizováno Kreditní kartu bylo ujednáno, že úroky a debetní úroky za uplynulý měsíc budou účtovány k tíži úvěrového účtu klienta vždy v den následující po splatnosti a stanou se součástí vyčerpané částky úvěru. V článku 9.1. Obchodních podmínek pro anonymizováno Kreditní kartu bylo konečně zakotveno oprávnění žalobkyně pro případ, že se žalovaný ocitne v prodlení se splacením jakékoli částky vůči žalobkyni, prohlásit všechny pohledávky z úvěru za splatné. Z doložené úvěrové historie je pak zřejmé, jakým způsobem žalovaný postupně čerpal finanční prostředky z titulu úvěrové smlouvy a jakým způsobem mu byly účtovány úroky a poplatky dle doloženého sazebníku. Dále žalobkyně doložila také výpisy z běžného účtu žalovaného za pět měsíců předcházejících uzavření smlouvy. Dopisem ze dne 4. 10. 2018 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky úvěru zahrnující úroky, úroky z prodlení a poplatky do 11. 10. 2018, přičemž žalovaného zároveň upozornila, že pokud k úhradě nedojde, bude žalobkyně nucena přistoupit k prohlášení všech pohledávek z titulu úvěrové smlouvy za splatné. Dopisem ze dne 27. 11. 2018 již bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 25. 11. 2018 a žalovaný byl vyzván k úhradě veškerých pohledávek z titulu úvěrové smlouvy. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 13. 2. 2020.

4. S ohledem na datum uzavření smlouvy vycházel soud při právním posouzení věci ze , obchodního zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) a (účinného do 31. 12. 2013), tak jak to předpokládá ustanovení , , který stanoví, že„ není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy“.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru tak, jak ji upravoval § 497 obchodního zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku přitom výslovně stanovilo, že„ touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru.“

6. Na zamýšlený smluvní vztah (s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy) dopadá úprava obsažená v zákoně č. , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně , neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

7. Tehdejší právní úprava (na rozdíl od stávající právní úpravy) výslovně nezakotvovala povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele (dlužníka), nicméně povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr je jedním ze stěžejních principů zodpovědného úvěrování. S tímto principem se ztotožnil též Ústavní soud, který ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 konstatoval následující:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.“ Z odůvodnění lze dále vyčíst, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém dluh splatit, zároveň Ústavní soud uzavírá, že se ve vztahu k úvěrujícím nejedná o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek, což doplňuje touto úvahou:„ to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ Z nálezu je patrné, že Ústavní soud nazírá na předlužování jednotlivců (domácností) nikoli jako na problém konkrétního individua, ale problém celospolečenský, neboť jak sám podotýká, prověřením spotřebitelovy schopnosti úvěr splatit, není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí společnost jako taková.

8. Soud má v daném případě za prokázané, že žalobkyně se před uzavřením smlouvy zabývala úvěruschopností žalovaného a jeho majetkovými poměry, vycházela přitom z údajů o jeho příjmech a výdajích zjištěných prostřednictvím výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného (od roku 2004) u žalobkyně. Díky tomu, že měl žalovaný před poskytnutím úvěru dlouhodobě veden u žalobkyně běžný účet, měla žalobkyně možnost vytvořit si obraz o majetkových poměrech žalovaného a o tom, jakým způsobem hospodaří se svými finančními prostředky a v návaznosti na to posoudit, zda je možné mu úvěr poskytnout. Navíc, jak již bylo řečeno, v době uzavření smlouvy, nebyla povinnost zkoumat úvěruschopnost v zákoně výslovně zakotvena, a tudíž nebyly ani vymezeny parametry takového zkoumání. Za tohoto stavu věcí má soud za to, že žalobkyně postupovala způsobem, který lze vyhodnotit jako dostačující.

9. Jelikož žalovaný sjednané splátky řádně nesplácel, vzniklo žalobkyni oprávnění úvěr zesplatnit a požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých pohledávek z úvěru, a to na základě ujednání obchodních podmínek. Žalovaný své závazky vzniklé z titulu úvěrové smlouvy ani přes výzvy žalobkyně neuhradil a zůstal žalobkyni dlužen na jistině (včetně úroků a poplatků, jež se v souladu s obchodními podmínkami staly součástí jistiny) částku 18 312,81 Kč. Dále je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 885,39 Kč a úroku ve výši 19,20 % ročně z částky 18 312,81 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, který byl sjednán v přiměřené výši, a s ohledem na prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení.

10. Soud tedy shledal žalobu důvodnou a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

11. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení Žalobkyně byla ve věci úspěšná a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. V souvislosti s náhradou nákladů řízení žalobkyně v žalobě odkázala na usnesení Městského soudu v Praze č.j. -11 ze dne 11. 2. 2015, který dospěl k závěru, že v případě návrhů podávaných žalobkyní nejsou splněny podmínky aplikace advokátního tarifu, tedy že se nejedná o tzv. formulářovou žalobu. Toto odůvodnil tím, že ačkoli žalobkyně opakovaně podává návrhy na vydání elektronických platebních rozkazů, jimiž uplatňuje pohledávky z různých bankovních produktů zpravidla úvěrového charakteru, množství proměnných skutkových okolností, které musí být vtělovány do jednotlivých návrhů v rámci vylíčení rozhodných skutečností, představuje značnou variabilitu doplňovaných údajů a lze proto těžko hovořit o ustálenosti a opakovatelnosti vzorů. Dále konstatoval, že právní služby poskytnuté při formulaci takového způsobilého návrhu lze jen obtížně považovat za mechanickou rutinní činnost, jež by nezasluhovala plné odměny v rámci nahrazování nákladů řízení. S tímto názorem Městského soudu v Praze, se však zdejší soud neztotožňuje, neboť se dle jeho názoru v případě návrhů podávaných žalobkyní jedná o návrhy podávané na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu advokátního tarifu. Při pohledu na další návrhy podané žalobkyní k tomuto soudu (srov. např. návrh v řízení vedeném pod sp. zn. , pod sp. zn. či pod sp. zn. ) je zřejmé, že v těchto se liší prakticky pouze údaj o tom, o jaký druh úvěru se jedná (např. zda o jednorázový či revolvingový), o výši poskytnutého úvěru, o výši splátek a výši úrokové sazby, dále se liší časový údaj o tom, kdy došlo k zesplatnění úvěru a konečně se logicky liší rozpis požadované částky, tedy kolik žalobkyně požaduje na jistině, na úroku, na poplatcích a na úroku z prodlení. Je pak zřejmé, že výpočty jednotlivých dlužných částek jsou prováděny prostřednictvím interního systému žalobkyně, tudíž nelze říci, že by se jednalo pro zástupce žalobkyně o návrhy v tomto směru obtížně formulovatelné. Ve zbývajícím obsahu je formulace návrhů podávaných žalobkyní prakticky totožná a nevyžaduje v jednotlivých případech výrazně odlišnou skutkovou ani právní argumentaci. S ohledem na shora uvedené soud tedy ve věci aplikoval advokátního tarifu.

12. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně učinil ve věci čtyři úkony právní služby dle advokátního tarifu v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění, vyjádření ze dne 11. 11. 2020). Za podání obsahující doplnění skutkových tvrzení ze dne 7. 7. 2020 soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť skutkové okolnosti, které žalobkyně považovala za podstatné, mohla a měla uvést přímo v žalobě a jedná se tak v případě tohoto úkonu dle názoru soudu ze strany žalobkyně o neúčelné navyšování nákladů. V případě prvních tří úkonů činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon dle advokátního tarifu 300 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobkyně podle advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Za poslední z úkonů náleží advokátu dle bodu 5. advokátního tarifu odměna ve výši 1 860 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle advokátního tarifu Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 4 865,60 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.