Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 87/2021-33

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 2 640 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 640 Kč, úroku ve výši 14,43 % ročně z částky 2 640 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 990,25 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 640 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 640 Kč, úroku ve výši 14,43 % ročně z částky 2 640 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 990,25 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 640 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Podle , (dále jen „ “), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 640 Kč s příslušenstvím z důvodu nesplacení části úvěru, který poskytl žalovanému právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (s účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu této společnosti převedena na společnost právnická osoba, IČO), a to na základě smlouvy o úvěru ze dne 29. 9. 2015 číslo rok číslo. V této smlouvě se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr ve výši 14 000 Kč spolu s náklady úvěru v celkové výši 9 660 Kč splatit ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 820 Kč. Žalovaný svou smluvní povinnost úvěr řádně a včas splácet neplnil, pročež právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 23. 10. 2016 zesplatnil. Žalovaný uhradil postupně částku 21 020 Kč, kterou právní předchůdce započetl dle smlouvy nejprve na náklady úvěru a následně na jistinu. Na jistině tak žalovaný dluží 2 640 Kč. Právní předchůdce žalobkyně předmětnou pohledávku postoupil s účinností ke dni 8. 7. 2020 žalobkyni. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 14,43 % ročně z dlužné jistiny od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od prodlení, tj. od 24. 10. 2016, do zaplacení, kterou za dobu do 20. 5. 2020 kapitalizovala částkou 1 990,25 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle ), soud v souladu s  věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 9. 2015 uzavřena smlouva o úvěru číslo rok číslo (dále jen„ smlouva“), na základě níž společnosti právnická osoba poskytla žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a náklady úvěru ve výši 9 660 Kč žalobkyni uhradit v 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 820 Kč, přičemž splatnost první splátky byla 30. den po uzavření smlouvy a každá další splátka byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky (viz smlouva o úvěru ze dne 29. 9. 2015, předpis splátek ke smlouvě o úvěru). Žalovaný postupně uhradil částku 21 020 Kč (viz transakční historie). Dne 24. 6. 2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba a žalobkyní, dle níž vlastnická práva k převáděným pohledávkám přecházejí na postupníka dnem zaplacení úplaty (viz smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Podmínka zaplacení kupní ceny byla splněna dne 8. 7. 2020 (viz potvrzení o zaplacení kupní ceny). O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 24. 7. 2020 (viz oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 17. 12. 2020, kterou žalovanému odeslala dne 18. 12. 2020 (viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podací lístek).

5. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách České národní banky soud zjistil, že v září 2015 obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu (UK 2) činila 12,11 %, na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (UK 4) dosahovala 11,82 % (viz přehled ARAD).

6. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. právnická osoba, IČO, pohledávku za žalovaným ze smlouvy postoupila ke dni 8. 7. 2020 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 uzavřené mezi právnická osoba, IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

7. Podle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud se dále zabýval smluvním typem, jenž byl dne 29. 9. 2015 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřen. Je možné zkonstatovat, že zatímco ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky, pak smlouvou o zápůjčce přenechává věřitel dlužníkovi peníze nebo jiné druhově určené věci a dlužník se zavazuje ve sjednané době peníze nebo jiné druhově určené věci vrátit. Smlouva o zápůjčce vznikne na rozdíl od smlouvy o úvěru až plněním věřitele. Pro smlouvu o zápůjčce je charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených (zastupitelných) k volnému nakládání, případně ke spotřebování, a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky, přičemž při peněžité zápůjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. , a ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. ). Jestliže smlouva obsahuje zmínku, že žalovaný obdržela peníze v hotovosti při podpisu smlouvy, jedná se o smlouvu o zápůjčce, byť je označena jako smlouva o úvěru.

12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla uzavřena platná smlouva o zápůjčce podléhající režimu ust. § 2390 a následující o. z. Právní předchůdce žalobkyně splnil svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce a žalovanému poskytl hotovostní zápůjčku v sjednané výši 14 000 Kč. Žalovanému vznikla na základě této smlouvy povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit náklady úvěru.

13. Co se týče nákladů spotřebitelského úvěru, jednalo se dle smlouvy o úrok za období, na které byl úvěr poskytnut. Dohodnutý smluvní úrok v celkové výši 9 660 Kč na 13 měsíců tak představuje úrok ve výši 63,69 % ročně, pročež ujednání ve smlouvě o úrocích je ujednáním, které je v rozporu s dobrými mravy, když tato sazba několikanásobně přesahuje obvyklé sazby bank u obdobných úvěrů sjednaných v rozhodném období. Taková výše úroků z úvěru je zcela nepřiměřená – i při eventuálním zohlednění toho, že právní předchůdce žalobkyně coby nebankovní subjekt může nést vyšší riziko při poskytování úvěrů – lze říci excesivní; v zásadě lze mít za to, že by v rozporu s dobrými mravy byla i bez ohledu na to, je-li žalovaný spotřebitelem či nikoliv. Rozpor s dobrými mravy je dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření smlouvy (září 2015) činila podle statistiky České národní banky 11,82 % ročně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 15. 5. 2012). spočívá – dle o. z. – na zásadě„ pacta sunt servanda“, jež ovšem není bezbřehá a její limitou je celá řada institutů – zejm. korektiv dobrých mravů jako soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. ). Nepřiměřeně vysoké úroky jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o výši úroků z úvěru není tzv. nepřiměřeným ujednáním ve smyslu o. z. (žalovaný byl s výší úroků seznámena přímo ve smlouvě), neboť zákon zde činí výjimku. To však nebrání poměřovat i takto z přezkumu nepřiměřených ujednání vyňatých částí smlouvy (týkajících se tedy předmětu či ceny plnění, kam úroky z úvěru spadají) korektivem dobrých mravů dle o. z., když smyslem a účelem tohoto korektivu je zabránit – byť i dobrovolně sjednaným – zjevným nespravedlnostem. Soud vyšel z úrokové sazby 11,82 % p. a., tedy UK 4 s přihlédnutím k  o. z. (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. ). Žalobkyně neposkytla žalovanému kreditní kartu, šlo o běžný spotřebitelský úvěr bez účelového určení, není tedy důvod vycházet při stanovení obvyklé úrokové sazby z hodnot, resp. úroků bank z kreditních karet. Užití vyšší úrokové sazby pak nelegitimizuje ani fakt, že právní předchůdce žalobkyně je nebankovní subjekt, v zásadě věřitel poslední instance, jenž tak poskytuje úvěry s vyšší mírou rizika, což kompenzuje vyšší úrokovou sazbou; jestliže by se úroková sazba pohybovala v obvyklé hladině či rozmezí sazeb úroků u úvěrů, nic by nebránilo žalobě vyhovět. Úrok dalece převyšující dokonce úrok z kreditních karet je pak zcela neakceptovatelný. Ujednání o úroku v řádech desítek procent pak nemůže soud vyhovět ani tehdy, pokud žalovaný k uzavření smlouvy přistoupil dobrovolně, na základě vlastní úvahy, přičemž měl všechny podstatné informace a v řízení zůstal procesně nečinný. Jeví-li se žalobkyni jako nespravedlivé krácení úroků, pak nelze přehlížet, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce měl a má k dispozici všechny dostupné informace, zná míru rizika a nic jej nenutí poskytovat úvěry za podmínek výrazně jiných než banky.

14. S ohledem na smluvní ujednání a znění § 2392 odst. 1 o. z., dle něhož lze sjednat při peněžité zápůjčce úroky, je však nutno dovodit, že žalobkyni úroky (tzv. cena peněz) náleží. Výše úroků se ale ve smyslu § 1802 o. z. bude odvíjet od obvyklých úroků poskytovaných bankami v daném místě a čase; přičemž jde o stejnou situaci, není-li výše úroků sjednána vůbec dle doslovného znění § 1802 nebo je-li sjednána neplatně. Úroková sazba u obdobných typů úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy, tj. v září 2015, činila 11,82 % ročně. Soud proto vyšel z toho, že žalovanému byla dne 29. 9. 2015 poskytnuta částka 14 000 Kč, která byla úročena sazbou 11,82 % ročně, pročež úrok za dobu trvání smlouvy, tj. do splatnosti poslední sjednané splátky (29. 10. 2016) činí 1 791,59 Kč.

15. Žalovaný tak měl právnímu předchůdci žalobkyně uhradit celkem částku 15 791,59 Kč. Vzhledem k tomu, že z dokazování vyplynulo, že žalovaný již uhradil částku 21 020 Kč, nedluží tak na jistině a úroku ničeho.

16. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení za dobu od 23. 10. 2016 do zaplacení, který za dobu do 20. 5. 2016 kapitalizovala částkou 1 990,25 Kč. Žalovaný však jistinu i úrok zcela zaplatil nejpozději dne 24. 10. 2017, a proto by žalobkyni náleželo právo na úrok z prodlení pouze za dobu od 23. 10. 2016 do 24. 10. 2017. Vzhledem k tomu, že žalovaný ke dni 23. 10. 2016 zaplatil 9 320 Kč, zbývalo mu tak k tomuto datu uhradit částku 6 471,59 Kč. Úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně za období od 23. 10. 2016 do 24. 10. 2017 tak po započtení jednotlivých plateb (viz transakční historie) činí částku 273,86 Kč. Jelikož žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku 21 020 Kč, z čehož částka 15 791,59 Kč byla započtena na jistinu a úrok, zbývá tak částka 5 228,41 Kč, která byla soudem započtena na dlužný úrok z prodlení. Žalovaný tak nedluží ničeho ani na úroku z prodlení.

17. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku ve výši 14,43 % ročně z částky 2 640 Kč za období od 21. 5. 2020 do zaplacení. Soud však požadovaný úrok nemohl žalobkyni přiznat, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (ve smyslu článku I. odst. 2 smlouvy).

18. Vzhledem k tomu, že žalovaný postupnými platbami již zcela uhradil jistinu, přiznaný úrok ze zápůjčky i úrok z prodlení, soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout.

19. Soud pak nadto uvádí, že žalobkyně vůbec netvrdila, ani neoznačila důkazy k prokázání toho, jakým způsobem její právní předchůdce ověřoval úvěruschopnost žalovaného, pročež by i z tohoto důvodu nebylo možno žalobě vyhovět, neboť taková smlouva by byla absolutně neplatná, a žalobkyně by tak měla pouze nárok na vrácení částky 14 000 Kč jakožto bezdůvodného obohacení žalovaného, přičemž částka 14 000 Kč již byla žalobkyni ze strany žalovaného uhrazena.

20. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, a proto by mu byla žalobkyně povinna podle § 142 odst. 1

plně nahradit náklady řízení. Jelikož však procesně nečinnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).