Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 77/2021-47
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 25 032 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení
částky 551,32 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 760 Kč s úrokem z prodlení
ve výši 8,25 % ročně z částky 3 760 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, a to
vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení
částky 20 720,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 968,77 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 288,08 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 128,81 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně
z částky 9 664,26 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, úroku z prodlení
ve výši 9,75 % ročně z částky 5 904,26 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení
a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 3 760 Kč za dobu od 9. 12. 2020
do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 551,32 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 760 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 720,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 968,77 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 288,08 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 128,81 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 664,26 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 904,26 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 3 760 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, a žalovaným byla dne 31. 1. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč a paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru sestávající z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 378 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč (celkem tedy částku ve výši 27 272 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 11 240 Kč. Žalovaná částka 25 032 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 9 128,81 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 535,45 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 3 967,01 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu
ve výši 813,93 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 586,80 Kč a smluvní pokutu ve výši 9 000 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 15 % p. a. z jistiny 9 128,81 Kč za dobu od 1. 4. 2019 do zaplacení, přičemž za dobu od 1. 4. 2019 do 20. 5. 2020 úrok kapitalizovala částkou 1 968,77 Kč, a úroku z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 9 664,26 Kč za dobu
od prodlení žalovaného do zaplacení, přičemž za dobu do 20. 5. 2020 tento úrok kapitalizovala částkou 1 288,08 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni.
2. Podáním ze dne 27. 4. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 551,32 Kč představující část smluvní pokuty. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. řízení v tomto rozsahu, tj. ohledně částky 551,32 Kč, částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy
se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti
podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, byla dne 31. 1. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 272 Kč sestávajícími z úroku ve výši 1 444 Kč, z úplaty (úhrady za poskytnutí úvěru) ve výši 6 750 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu
ve výši 1 378 Kč a z poplatku za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti (inkasní poplatek) ve výši 2 700 Kč (celkem tedy částku 27 272 Kč) splatit v 14 splátkách
ve výši 1 948 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, nedohodnou-li se strany písemně jinak. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru číslo). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně částku
ve výši 11 240 Kč právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 postoupila žalobkyni (smlouva
o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,
a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 31. 1. 2018 smlouvu o úvěru podle § 2395
a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové částce 27 272 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách
ve výši 1 948 Kč.
11. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci žalobních tvrzení neuvedla, jakým způsobem posuzoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného, byla proto vyzvána usnesením
č. j. 19 C 77/2021 -26 ze dne 10. 3. 2021, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že uvede, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet včetně uvedení toho, jaká konkrétní zjištění vypovídající o úvěruschopnosti žalovaného učinil,
na základě jakých důkazů (potvrzení, prohlášení, výpisů) a jak je vyhodnotil. Žalobkyně k výzvě uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 31. 1. 2018 a ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřeno“, konkrétně pracovní smlouvou, mzdovým výměrem, výplatními páskami a smlouvou
o nájmu bytu. V žádosti, kterou žalobkyně soudu předložila, je uvedeno, že žalovaný má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, bydlí v nájmu a je zaměstnán u společnosti právnická osoba, s průměrným měsíčním příjmem 18 132 Kč. Jeho výdaje činí 11 197 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení činí 2 750 Kč, výdaje na dopravu a jídlo 5 590 Kč a dále hradí měsíčně splátky stávajících půjček ve výši 2 857 Kč. Žalobkyně předložila pracovní smlouvu, dle níž byl žalovaný zaměstnán u společnosti právnická osoba na dobu určitou do 31. 5. 2018.
Dle mzdového výměru činila mzda žalovaného 100 Kč/hodina (78 Kč základní mzda a 22 Kč nenároková složka mzdy). Dle výplatní pásky za měsíc prosinec 2017 činila mzda žalovaného v tomto měsíci 14 008 Kč. V žádosti o úvěr však byl zaznamenán příjem žalovaného ve výši 18 132 Kč. Co se pak týče výdajů, žalobkyně sice předložila nájemní smlouvu, avšak pouze část, která neobsahovala dohodu a výši nájemného. Vzhledem k tomu, že byt se nachází ve obec, přičemž se jedná o byt 3 + 1, jehož podlahová plocha činí 72,20 m2, je nepravděpodobné, že by nájemné včetně záloh na služby činilo 2 750 Kč měsíčně. Další položka na straně výdajů představující splátky půjček pak právním předchůdcem žalobkyně nebyla ověřována vůbec.
Soud tak nemá v daném případě prokázané, jakým konkrétním způsobem si právní předchůdce žalobkyně schopnost splácet úvěr žalovaným ověřil, když příjmy žalovaného ověřil pouze co do částky 14 008 Kč a tvrzené výdaje pak neověřoval vůbec. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným.
13. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní
a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.
14. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.
15. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (viz smlouva o úvěru ze dne 31. 1. 2018). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni dosud uhradil částku 11 240 Kč, kterou soud započetl jako plnění
na jistinu. Na jistině tak zbývá uhradit částku 3 760 Kč (15 000 – 11 240), k jejíž úhradě soud žalovaného svým rozhodnutím zavázal.
16. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě
(např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
17. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 8. 12. 2020, a to výzvou
ze dne 23. 11. 2020, kterou žalovanému zaslala téhož dne. Splatnost dlužné částky tedy nastala 8. 12. 2020 a počínaje dnem 9. 12. 2020 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až
do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 %).
18. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení částky 3 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 760 Kč za dobu
od 9. 12. 2020 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl.
19. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 13 370,05 Kč (3 760 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 126,58 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 30 507,88 Kč (25 032 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 5 475,88 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 13 %. Úspěch žalovaného tak představuje 87 %, jemuž by tak svědčilo právo na náhradu 74 % (87 % - 13 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinného žalovaného nezjistil, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
20. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.