Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 109/2021-35
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 9 407 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 790,43 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 387,35 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 298,50 Kč,
s úrokem ve výši 10,35 % ročně z částky 1 790,43 Kč za dobu od 21. 1. 2020
do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 790,43 Kč
za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 616,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 818,97 Kč, úroku z prodlení ve výši 614,86 Kč, úroku ve výši 17,65 % ročně z částky 1 790,43 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 28 % ročně z částky 3 612,47 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 612,47 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 790,43 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 387,35 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 298,50 Kč, s úrokem ve výši 10,35 % ročně z částky 1 790,43 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 790,43 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 616,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 818,97 Kč, úroku z prodlení ve výši 614,86 Kč, úroku ve výši 17,65 % ročně z částky 1 790,43 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 28 % ročně z částky 3 612,47 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 612,47 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, a žalovanou byla dne 24. 10. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a zaplatit„ souhrnný“ poplatek ve výši 8 807 Kč (celkem tedy částku ve výši 18 807 Kč) v 60 týdenních splátkách ve výši 314 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo dne 18. 12. 2017 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla společností právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni. Žalovaná do postoupení uhradila částku 9 400 Kč. Žalobkyně kromě dlužné jistiny ve výši 5 402,90 Kč a dlužného poplatku ve výši 4 004,10 Kč požaduje dále kapitalizovaný úrok ve výši 3 206,32 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 913,36 Kč, úrok ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO, byla dne 24. 10. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 807 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 724 Kč, z částky za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 833 Kč (celkem tedy částku 18 807 Kč) splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 314 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. V případě, že byla u týdenního režimu sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 28 % p. a. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, přičemž dle článku 18 smlouvy účinnost smlouvy trvá ode dne podpisu smlouvy oběma stranami a trvá do dne splatnosti poslední splátky. V případě, že bude zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzala celou částku zápůjčky (smlouva o zápůjčce číslo). Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku 9 400 Kč (nezpochybněná tvrzení žalobkyně). právnická osoba, IČO, následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, seznam postoupených pohledávek). Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 20. 1. 2020 (oznámení o postoupení pohledávky).
5. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách České národní banky soud zjistil, že říjnu 2016 obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu (UK 2) činila 10,40 %, na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (UK 4) dosahovala 10,35 % (viz přehled ARAD).
6. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. právnická osoba, IČO, pohledávku za žalovanou ze smlouvy postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi právnická osoba, IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
9. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem byla uzavřena platná smlouva o zápůjčce podléhající režimu ust. § 2390 a následující o. z. Právní předchůdce žalobkyně splnil svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce a žalované poskytl hotovostní zápůjčku v sjednané výši 10 000 Kč. Žalované vznikla na základě této smlouvy povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit úroky, poplatek za zpracování a doručení a poplatek za komfortní a flexibilní splácení. Žalovaná zaplatila celkem částku 9 400 Kč.
12. Co se týče úroku, poplatku za zpracování a doručení a poplatku za komfortní a flexibilní splácení, soud všechny tyto dohodnuté platby právně kvalifikoval jako úrok, když všechny tyto platby svou povahou a účelem představují peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Dohodnutý smluvní úrok včetně administrativního poplatku a poplatku za komfortní a flexibilní splácení v celkové výši 8 807 Kč na 60 týdnů tak představuje úrok ve výši 76 % ročně, pročež ujednání ve smlouvě o úrocích je ujednáním, které je v rozporu s dobrými mravy, když tato sazba několikanásobně přesahuje obvyklé sazby bank u obdobných úvěrů sjednaných v rozhodném období. Taková výše úroků je zcela nepřiměřená – i při eventuálním zohlednění toho, že právní předchůdce žalobkyně coby nebankovní subjekt může nést vyšší riziko při poskytování úvěrů – lze říci excesivní; v zásadě lze mít za to, že by v rozporu s dobrými mravy byla i bez ohledu na to, je-li žalovaná spotřebitelem či nikoliv. Rozpor s dobrými mravy je dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření smlouvy (říjen 2016) činila podle statistiky České národní banky 10,35 % ročně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012). Občanský zákoník spočívá – dle § 3 odst. 2 písm. d) o. z. – na zásadě„ pacta sunt servanda“, jež ovšem není bezbřehá a její limitou je celá řada institutů – zejm. korektiv dobrých mravů jako soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97). Nepřiměřeně vysoké úroky jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o výši úroků z úvěru není tzv. nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z. (žalovaná byla s výší úroků seznámena přímo ve smlouvě), neboť zákon zde činí výjimku. To však nebrání poměřovat i takto z přezkumu nepřiměřených ujednání vyňatých částí smlouvy (týkajících se tedy předmětu či ceny plnění, kam úroky z úvěru spadají) korektivem dobrých mravů dle § 1 odst. 2 o. z., když smyslem a účelem tohoto korektivu je zabránit – byť i dobrovolně sjednaným – zjevným nespravedlnostem. Soud vyšel z úrokové sazby 10,35 % p. a., tedy UK 4 s přihlédnutím k § 13 o. z. (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 27 Co 12/2019). Právní předchůdce žalobkyně neposkytl žalované kreditní kartu, šlo o běžný spotřebitelský úvěr bez účelového určení, není tedy důvod vycházet při stanovení obvyklé úrokové sazby z hodnot, resp. úroků bank z kreditních karet. Užití vyšší úrokové sazby pak nelegitimizuje ani fakt, že právní předchůdce žalobkyně je nebankovní subjekt, v zásadě věřitel poslední instance, jenž tak poskytuje úvěry s vyšší mírou rizika, což kompenzuje vyšší úrokovou sazbou; jestliže by se úroková sazba pohybovala v obvyklé hladině či rozmezí sazeb úroků u úvěrů, nic by nebránilo žalobě vyhovět. Úrok dalece převyšující dokonce úrok z kreditních karet je pak zcela neakceptovatelný. Ujednání o úroku v řádech desítek procent pak nemůže soud vyhovět ani tehdy, pokud žalovaná k uzavření smlouvy přistoupila dobrovolně, na základě vlastní úvahy, přičemž měla všechny podstatné informace a v řízení zůstala procesně nečinná. Jeví-li se žalobkyni jako nespravedlivé krácení úroků, pak nelze přehlížet, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce měl a má k dispozici všechny dostupné informace, zná míru rizika a nic jej nenutí poskytovat úvěry za podmínek výrazně jiných než banky.
13. S ohledem na smluvní ujednání a znění § 2392 odst. 1 o. z., dle něhož lze sjednat při peněžité zápůjčce úroky, je však nutno dovodit, že žalobkyni úroky (tzv. cena peněz) náleží. Výše úroků se ale ve smyslu § 1802 o. z. bude odvíjet od obvyklých úroků poskytovaných bankami v daném místě a čase; přičemž jde o stejnou situaci, není-li výše úroků sjednána vůbec dle doslovného znění § 1802 o. z. nebo je-li sjednána neplatně. Úroková sazba u obdobných typů úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy, tj. v říjnu 2016, činila 10,35 % ročně. Soud proto vyšel z toho, že žalované byla dne 24. 10. 2016 poskytnuta částka 10 000 Kč, která byla úročena sazbou 10,35 % ročně, pročež úrok do splatnosti poslední sjednané splátky (18. 12. 2017) činil 1 190,43 Kč. V souladu se smluvním ujednáním pak soud platbu žalované ve výši 9 400 Kč započetl nejprve na úrok, pročež žalovaná na úroku již nedluží ničeho. Zbývající část 8 209,57 Kč pak započetl na jistinu, pročež na jistině žalovaná dluží 1 790,43 Kč (10 000 Kč mínus 8 209,57 Kč), k jejímuž zaplacení ji zavázal svým rozhodnutím soud.
14. Žalovaná měla úvěr splatit nejpozději 18. 12. 2017, přičemž pokud tak neučinila, svědčí žalobkyni také právo na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2017 do zaplacení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 402,90 Kč za dobu od 26. 12. 2017 do zaplacení, přičemž za dobu do 20. 1. 2020 jej kapitalizovala částkou 913,36 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyni byla na jistině přiznána částka pouze ve výši 1 790,43 Kč, soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně za jí požadované (kratší) období, avšak pouze z přiznané částky 1 790,43 Kč, přičemž za dobu do 20. 1. 2020 tento úrok kapitalizoval částkou 298,50 Kč.
15. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny 5 402,90 Kč za období od 19. 12. 2017 do zaplacení, přičemž za období od 19. 12. 2017 do 20. 1. 2020 požadovaný úrok kapitalizovala částkou 3 206,32 Kč. Vzhledem k tomu, že sazba úroků u úvěrů na spotřebu činila v době uzavření smlouvy podle statistiky České národní banky 10,35 % ročně, soud přiznal žalobkyni úrok v této výši, avšak pouze z přiznané jistiny, tj. z částky 1 790,43 Kč, přičemž za dobu do 20. 1. 2020 úrok kapitalizoval částkou 387,35 Kč.
16. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení částky 1 790,43 Kč (dlužná jistina), kapitalizovaného úroku ve výši 387,35 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 298,50 Kč, úroku ve výši 10,35 % ročně z částky 1 790,43 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 790,43 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).
17. Z hlediska nákladového výroku (výrok III.) soud podotýká, že ve věci byla úspěšnější žalovaná, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 2 905,95 Kč (1 790,43 Kč + úroky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 629,04 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 486,48 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 16 067,05 Kč (9 407 Kč + úroky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 5 179,42 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 1 480,63 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 18 %. Úspěch žalované tak představuje 82 %, jíž by tak svědčilo právo na náhradu 64 % (82 % - 18 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinné žalované nezjistil, a proto žádné z účastnic náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.).
18. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.