Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 59/2021-15
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 6 388 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o 4 638 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 638 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení a o 1 500 Kč a 1 750 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba o 4 638 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 638 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení a o 1 500 Kč a 1 750 Kč se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 6 388 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaný uzavřel dne datum s žalobcem smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. bankovní účet dne datum. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1 138 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 31.3.2019, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 0 Kč. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to příjmení, který právnická osoba zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Společnost anonymizována dvě slova má za to, že tento příjmení je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právnická osoba a žalovaným považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též: úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: 7.04. 2019, 14.04. 2019, 21.04. 2019). Celková výše dluhu žalovaného, kde dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobce požaduje, činí 6 138 Kč. Jistina + poplatek ve výši 4 638 Kč Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč Smluvní pokuta byla žalobcem vyčíslena na částku 1 750 Kč (S ohledem § 122 zákona č. 257/2016 Sb. zákon o spotřebitelském úvěru, a rozhodnutí žalobce nezatěžovat žalovaného neúměrnými náklady v souvislosti s jeho prodlením, žalobce vymáhá smluvní pokutu z prodlení pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru). Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne 14.10. 2020, žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil.“.
2. Žalovaný se k žalobkyní uplatněnému nároku nevyjádřil, a soud tudíž pravdivost shora citovaných žalobních tvrzení zjišťoval pouze z žalobkyní předložených důkazů. Pro zjištění skutkového stavu věci měl soud od žalobkyně k dispozici dokument označený jako Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba s.r.o. s údajem o jejich účinnosti od datum, v nichž byly definovány základní pojmy smluv, které žalobkyně uzavírala se svými klienty; dále zde byl uveden postup při uzavírání smlouvy, vymezen pojem zápůjčky, dále ustanovení o smluvní pokutě a nákladů věřitele za úkony učiněné v souvislosti s prodlením dlužníka, a další práva a povinnosti stran případné smlouvy. Zjevně k prokázání existence závazku popsaného v žalobě předložila žalobkyně dokument označený jako smlouva o zápůjčce, jejímiž stranami jsou právě žalobkyně a žalovaný, který je v záhlaví uvedeného dokumentu identifikován vedle svého jména dále bydlištěm, rodným číslem, číslem telefonu, e-mailovou adresou a doručovací adresou. V uvedené smlouvě se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi bezúčelovou zápůjčku ve výši 3 500 Kč, a ve smlouvě je oproti tomu zakotvená povinnost žalovaného tuto zápůjčku vrátit s poplatkem za její poskytnutí ve výši 1 138 Kč nejpozději do 26.12.2018. Uvedený dokument dále obsahuje ustanovení o tom, že převod zmíněné částky bude uskutečněn na účet klienta číslo bankovní účet, a to nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti této smlouvy. V závěru uvedené smlouvy v rubrice podpisy smlouvy je uvedeno, že žalovaný měl smlouvu podepsat prostřednictvím příjmení kódu: číslo, přičemž u věřitele je v této rubrice uvedená jeho firma a jména jednatelů s podpisy. Soud měl dále od žalobkyně k dispozici dokument, který byl jako příloha na vydání návrhu elektronického platebního rozkazu označen jako anonymizováno, v němž je uvedeno datum datum, poznámka, že se jedná o odchozí úhradu a dále je zde uvedeno jméno žalovaného, firma žalobkyně a číslo účtu 0 bankovní účet a záznam o odepsání částky 3 500 Kč. Soud podotýká, že je na první pohled zřejmé, že se může jednat o fragment výpisu z účtu, avšak s ohledem na anonymizaci tohoto dokumentu není zřejmé, u jaké banky by měl být tento účet případně veden a kdo je majitelem tohoto účtu, neboť všechny tyto údaje zůstaly záměrně skryty. Soud měl dále od žalobkyně k dispozici přípis ze dne 7.4.2019 obsahujícím výzvu k úhradě dluhu včetně smluvních poplatků, smluvních úroků z prodlení a nákladů spojených s vyhodnocením a odesláním této upomínky, ve výši 500 Kč, které se staly součástí dluhu a dále výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 14.10.2020, která byla žalovanému téhož dne odeslána prostřednictvím poštovní přepravy, jak vyplývá z příslušného podacího lístku.
3. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala důvodnost svého požadavku. Soud má za to, že především doklad, kterým hodlala žalobkyně prokázat v žalobě označenou transakci částky 3 500 Kč na účet, který měl být účtem žalovaného, není důkazem s potřebnou vypovídací hodnotou, byť si je soud vědom skutečnosti, že žalovaný zůstala v řízení pasivní a pravost ani správnost dokumentů předložených žalobkyní jinak nezpochybnil. I za tohoto stavu je však soud přesvědčen, že pro prokázání peněžní transakce, která má být základem pro vyhovění požadavku žalobkyně, existují určité standardy, které jsou pro účastníka sporu, který podobnou skutečnost hodlá prokázat, bez větších obtíží splnitelné, přičemž tento důkazní standard v tomto případně naplněn nebyl. Fragment z pravděpodobně existujícího výpisu z účtu (na jehož existenci však může soud za daného stavu pouze usuzovat) bez dalších doprovodných údajů pro prokázání tohoto sporného tvrzení soudu nepostačoval. Soud má dále za to, že žalobkyně neprokázala další své tvrzení, a to že žalovaný přistoupil ke smlouvě o obsahu tak, jak vyplývá z dokumentu označeného jako smlouva o zápůjčce, datovaného dnem datum. Soud nezpochybňuje způsob uzavírání smlouvy na dálku tak, jak je popsáno v žalobě, avšak žalobkyně nic nad rámec uvedené smlouvy nepředložila. Další důkazy, které byly k žalobě připojeny, sporná skutková zjištění neodstranily, v žalobě popsaný kontraktační proces tedy neprokázaly, a soud tak žalobu zamítl. Na závěr odůvodnění soud uvádí, že si je vědom důkazního návrhu žalobkyně, která ještě v návrhu na vydání platebního rozkazu pro případ dokazování soud vyzvala, aby pro případ, pokud by neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně soudu navrhla, aby si soud vyžádal„ vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce o tom, že žalované byl poskytnut úvěr v tvrzené výši“. Soud připouští, že pokud by požádal příslušnou banku o sdělení, zdali účet číslo bankovní účet je účtem, jehož majitelem je žalovaný a dále o sdělení, zdali na tomto účtu proběhla v žalobě popsaná transakce, mohl by případně získat informaci potvrzující tvrzení žalobkyně. K tomu však soud uvádí, že výsledkem tohoto zjišťování by byla skutečnost, že na účet žalovaného mohla být připsána v uvedený den částka 3 500 Kč. Proto, aby však soud mohl žalobě vyhovět, by se musel dále banky dotázat, z jakého účtu byla uvedená částka odepsána a kdo je majitelem zmíněného protiúčtu. Uvedený postup však soud považuje za porušení dispoziční zásady, neboť by v podstatě nahrazoval procesní aktivitu žalobkyně, která obecným způsobem uplatnila svůj požadavek a pouze pro všechny případy požádala soud, aby potřebné informace získal místo ní, aniž by uvedla, co jí bránilo v tom, tyto důkazy obstarat si sama, a nepřímo tak vyjádřila pochyby o dostatečné vypovídací hodnotě jí předloženého důkazy o sporné peněžní transakci. Soud je přesvědčen, že žalobkyně jako obchodník, jehož předmětem činnosti je poskytování spotřebitelských úvěrů, má k dispozici záznamy o transakcích, z nichž by bylo možné bez dalšího dovodit, kdo je majitelem příslušných účtů tak, aby v krajním případě mohlo být rozhodnuto o požadavku z titulu bezdůvodného obohacení. Z uvedeného důvodu soud dle požadavku žalobkyně na doplnění dokazování nepostupoval, a rozhodl pouze na základě skutkového stavu zjištěného z důkazu, které měl od žalobkyně ve spise v době vyhlášení rozsudku k dispozici.
4. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 o.s.ř., na základě kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však, jak vyplývá z obsahu spisu, žádné náklady nevznikly, a soud tak rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.