Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
12 C 251/2020-50
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 18 525 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 18 525 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 10. 2019 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 18 525 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 10. 2019 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky 18 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení představující nesplacený revolvingový úvěr poskytnutý žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 26. 2. 2019. Dle žalobních tvrzení na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalované na účet částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit žalobci do 26. 10. 2019. Žalovaná úvěr neuhradila řádně a včas. Na své závazky žalovaná neuhradila ničeho. Kromě nesplacené jistiny požaduje žalobce po žalované zaplacení smluvní pokuty za prodlení se splácením revolvingového úvěru ve výši 3 525 Kč a zákonný úrok z prodlení.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Žalobce svůj nárok konstruuje jako právo na vrácení poskytnutého revolvingového úvěru. Tvrdí tedy, že došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a k poskytnutí finančních prostředků žalobcem žalované.
Žalobce prokazuje uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru mezi žalobcem a žalovanou dokumentem nazvaným Smlouva o revolvingovém úvěru. Soud z tohoto dokumentu zjistil, že tento není žalovanou ani odsouhlasen ani podepsán a dokument uzavření smlouvy neprokazuje. Nadto žalobce netvrdí ani neprokazuje, že řádně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění platném k datu uzavření smlouvy. Žalobce při sjednání úvěru nezkoumal ani příjmy žalované, ani její výdaje. Stejně tak není nikterak prokázán souhlas žalované s obchodními podmínkami žalobce.
Žalobce prokazuje poskytnutí finančních prostředků mezi ním a žalovanou potvrzením o provedené platbě z 26. 2. 2019. Soud z tohoto dokumentu zjistil, že potvrzuje provedení platby z účtu společnosti právnická osoba na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol, ale neobsahuje označení osoby, které tento účet patří, a dokument poskytnutí prostředků žalované tak neprokazuje. Stejně tak není žádným jiným hodnověrným důkazem prokázáno, že účet č. bankovní účet patří právě žalované.
Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalobce neoznačil žádné důkazy o tom, že by právě žalovaná uzavřela smlouvu s žalobcem. Stejně tak nebylo prokázáno poskytnutí jakéhokoli plnění ze strany žalobce právě žalované. Nejsou označeny žádné relevantní důkazy o uzavření smlouvy se žalovanou či o poskytnutí plnění právě žalované.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalobce neunesl důkazní břemeno ke svému tvrzení o uzavření smlouvy a poskytnutí revolvingového úvěru žalované, a soudu proto nezbývá než žalobu o smluvních nárocích (tj. vrácení poskytnutých prostředků žalované ve výši 15 000 Kč a zaplacení smluvní pokuty za prodlení se splácením ve výši 3 525 Kč) či bezdůvodném obohacení zamítnout, a to včetně příslušenství, neboť žalobce neprokázal existenci žalovaného nároku.
Ostatní navržené a provedené důkazy (platební informace k výběru žalované částky či standardní informace o spotřebitelském úvěru) nemohou mít na rozhodnutí soudu žádný vliv, a soud se jimi proto v odůvodnění tohoto rozsudku pro nadbytečnost nezabývá, neboť z důvodu neunesení výše uvedeného důkazního břemene žalobce je zcela nerozhodné, zda ostatní tvrzené skutečnosti byly či nebyly prokázány.
Žalobce omluvil svou neúčast na jednání a nežádal o odročení. Svou neúčastí na jednání žalobce zmařil poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 2 a 3 o.s.ř., když při jednání soud zjistil, že žalobce nenavrhl důkazy k prokázání svých tvrzení o uzavření smlouvy a poskytnutí plnění, a žalobce si zmařil také možnost být seznámen s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001).
In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobci poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaná nepřebírala soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť žalovaná měla plný úspěch ve věci, avšak žádné náklady jí nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím podepsaného soudu.