Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 96/2021-20
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 5. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 8 050 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 465,69 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 175 Kč od 21. 5. 2020 do 4. 1. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 025 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4 150 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 10,31 % ročně z částky 5 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 5. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 8 050 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 465,69 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 175 Kč od 21. 5. 2020 do 4. 1. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 025 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4 150 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 10,31 % ročně z částky 5 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 200 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 465,69 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 175 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 10,31 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (s účinností ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa), uzavřela dne datum s žalovaným Smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Poskytovatel zápůjčky splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných o žalovaného před uzavřením smlouvy. Úvěr byl žalovanému poskytnut za úplatu, poplatky a úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 4 300 Kč. Celkovou částku ve výši 9 300 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 650 Kč. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobce úvěr ke dni datum zesplatnil. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 5 000 Kč od datum úrokem ve výši 10,31 % ročně odpovídající úrokové sazbě korunových úvěru poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření smlouvy. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 12 200 Kč (tj. jistina 5 000 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 175 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 1 350 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 925 Kč a smluvní pokuta 3 750 Kč). Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši z částky 6 175 Kč a úrok ve výši 10,64 % ročně počítaný z dlužné jistiny 5 000 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do postoupení pohledávky činí 465,69 Kč. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání dne datum se nedostavil žádný z účastníků. Žalobkyně svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř. “), v nepřítomnosti účastníků.
4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne datum uzavřel žalovaný se společností právnická osoba smlouvu o půjčce číslo. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem. Vedle adresy trvalého bydliště byla uvedena odlišná kontaktní adresa. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 4 300 Kč, tj. celkem 9 300 Kč, ve 14 měsíčních splátkách ve výši 650 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 20. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Poplatek za uzavření smlouvy činil 200 Kč, který byl splatný při podpisu smlouvy (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo ve spojení s Předpisem splátek ke smlouvě o úvěru číslo). Z Transakční historie soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem 850 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena společností právnická osoba na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany 26 Seznamu postoupených pohledávek a Dodatku číslo Potvrzením o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne datum oznámila společnost právnická osoba žalovanému postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek). Dne datum odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na korespondenční adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 13 332,89 Kč nejpozději do datum (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném název soudu, oddíl C, vložka číslo s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).
5. Z úřední činnosti je soudu známo, že ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec, IČO, zapsané v obchodním rejstříku vedeném název soudu, v oddílu C a vložce číslo, převedena na společnost právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném název soudu, v oddílu B a vložce číslo, a doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin.
6. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.
7. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou společností právnická osoba jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
8. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
12. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
13. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
14. Soud nevzal za prokázáno, že věřitel při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění žalobních tvrzení, zda věřitel dostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. , ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.
15. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
16. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že původní věřitel poskytnul žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný uhradil částku 850 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalovanému, byla předžalobní výzva, v níž byl vyzván k úhradě dlužné částky do datum (sobota).
17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalovanému byla poskytnuta bez prokázaného právního důvodu částka 5 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 850 Kč a zbytek neuhradil, a to ani po doručení předžalobní výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 4 150 Kč (nevrácené peněžní prostředky). V tomto ohledu soud nebyl vázán tím, že žalobkyně použila zaplacenou částku 225 Kč na úhradu úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částku 175 Kč na poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, částku 250 Kč na úhradu za poskytnutí úvěru a částku 200 Kč jako úhradu poplatku za uzavření smlouvy, neboť tato ujednání považuje za neplatná, a tudíž tyto nároky žalobkyni ani nevznikly, a proto na jejich úhradu nemohla použít žalovaným zaplacenou částku.
18. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od datum. Ohledně zbývajících dílčích nároků ve výši 8 050 Kč spolu kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 465,69 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 175 Kč od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 025 Kč od datum do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4 150 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 10,31 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzván. V okamžiku zesplatnění činil zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně, a proto soud žalovaného zavázal uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v této výši.
19. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
20. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. , když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.