Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 14/2021-34

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 33 322 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 550 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 20 772 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 050,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 062,78 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 14 962,97 Kč od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020 a z částky 2 412,97 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení a 15 % úrok z částky 13 752,03 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací přeplatek soudního poplatku ve výši 60 Kč, který jí bude poukázán z účtu Okresního soudu v Opavě po právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 550 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 20 772 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 050,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 062,78 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 14 962,97 Kč od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020 a z částky 2 412,97 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení a 15 % úrok z částky 13 752,03 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyni se vrací přeplatek soudního poplatku ve výši 60 Kč, který jí bude poukázán z účtu Okresního soudu v Opavě po právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 33 322 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 2 050,02 Kč, kapitalizovaným úrokem v částce 3 062,78 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 13 752,03 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucím z částky 14 962,97 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení s odůvodněním, žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČO, jako právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit spolu s úrokem v pevné výši 1 444 Kč, dále paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru ve výši 6 750 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 378 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, tedy celkovou částku 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Splatnost poslední splátky přitom byla stanovena do 19. 5. 2019. Žalovaný však své závazky ze smlouvy nedodržel. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 7. 9. 2018 ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně práva na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru částku 13 752,03 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částku 1 210,94 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy částku 2 456,81 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částku 1 260,19 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky přímo v hotovosti v místě bydliště v částce 6 142,03 Kč. Následně již nebylo ze strany žalovaného na úvěr ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl ze strany žalovaného v plné výši uhrazen k 19. 5. 2019, úročí se neuhrazená jistiny ve výši 13 752,03 Kč od 20. 5. 2019 dále úrokem ve výši 15% ročně. Na poskytnutý úvěr uhradil žalovaný celkem částku 2 450 Kč (dne 20. 3. 2018 částku 1 950 Kč a 7. 9. 2018 částku 500 Kč). Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá zaplacení této pohledávky, která jí byla společností právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kdy toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. Žalovaný, ač před podáním ještě vyzván, žalobkyni již ničeho dalšího neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se nikdo z účastníků, ani právní zástupce žalobkyně, nedostavili. Neúčast žalobkyně a jejího právního zástupce byla písemně omluvena. Soud věc projednal a rozhodl po provedeném dokazování, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Přitom ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní ze dne datum a přílohy k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek, dopisu společnosti právnická osoba žalovanému ze dne 24.7. 2020, kterým mu tato společnost oznamuje postoupení pohledávky, jakož i z dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 23. 11. 2020 - předžalobní upomínky spolu s připojeným poštovním podacím lístkem ze dne 23. 11. 2020, žádosti o úvěr z 19. 3. 2018, přehledu transakcí, soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje.

5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a společnost právnická osoba mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s úhradou za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru, inkasním poplatkem, tj. celkem částku 27 272 Kč, v dohodnutých 14 splátkách po 1 948 Kč. Žalovaný dohodnuté splátky řádně nesplácel a na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku 2 450 Kč. Tato pohledávka pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky byla postoupena žalobkyni.

6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. a násl. , (dále jen „ “). Jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěryschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení tohoto zákona ze strany žalobkyně.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského zápůjčce v době přiměřené jeho možnostem.

10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěryschopnosti žalovaného v návrhu neuvedla žádná konkrétní fakta, ze kterých právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru vycházela (konkrétní výše příjmů žalovaného a jeho konkrétní výdaje). Až na výzvu soudu žalobkyně pouze uvedla, že společnost právnická osoba ověřila před uzavřením smlouvy o úvěru majetkovou situaci žalovaného tak, že vycházela z informací získaných od žalovaného a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány do žádosti o úvěr. Podle toho byl žalovaný zaměstnaný u právnická osoba anonymizováno s příjmem 15 792 Kč a disponoval příjmem manželky (? je svobodný) 14 400 Kč a měsíční výdaje činily 18 470 Kč, z čehož vycházel použitelný příjem 11 722 Kč. V žádosti o úvěr jsou jako doložené doklady zaškrtnuty„ výplatní pásky a pracovní smlouva“, aniž je zřejmé, o kolik výplatních pásek se jednalo a za jaké období, zda pouze od žalovaného či i od další osoby v domácnosti, která není ani řádně označena. Žádné z dokladů prokazující úvěryschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, však soudu, přes výzvu, žalobkyně k důkazu nepředložila. Mj. z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný má dosud nesplacený exekučně vymáhaný dluh ve výši 20 000 Kč, v žádosti je výše příjmu žalovaného přepisována, nesouhlasí ani počet vyživovacích povinností, když ke dni poskytnutí úvěru měl žalovaný již dvě vyživovací povinnosti, Žalobkyně proto o majetkové situaci žalovaného a jejím posouzení netvrdila vlastně ničeho a tím méně to pak i prokazovala. Její tvrzení, že úvěryschopnost žalovaného byla řádně přezkoumána, není tudíž ničím podloženo. Za té situace proto žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž uzavřená smlouva je neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěryschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli zápůjčce, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěryschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (MELZER Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/87, ECLI:EU:C: 1978). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. , který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje již také jen odkázat.

11. Bylo řečeno, že smlouva uzavřená se žalovaným jako platná neobstojí a k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti. Plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy poskytnuta částka 15 000 Kč, pak žalobkyně má tedy nárok na zaplacení této částky ponížené o to, co žalovaný z titulu neplatně uzavřené smlouvy žalobkyni či její právní předchůdkyni již vrátil (2 450 Kč), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Současně soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 12 550 Kč od 9. 12. 2020 v návaznosti na výzvu žalobkyně z 23. 11. 2020, v níž poskytla žalovanému lhůtu k úhradě do 8. 12. 2020. Jelikož žalovaný uvedenou částku neuhradil, dnem následujícím se ocitl v prodlení. Žalobkyně v řízení prokázala převod pohledávky ze právnická osoba anonymizována dvě slova na ni postoupením pohledávky ve smyslu ustanovení , tedy že je v řízení aktivně legitimována.

12. S ohledem na výše uvedené je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci je také již dále bezpředmětné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak případně byly žalobkyní dále tvrzeny a prokazovány.

13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který v řízení zaznamenal úspěch zjevně převažující nad úspěchem žalobkyně, dle obsahu spisu dosud v řízení žádné náklady, které by mu tudíž mohly být přiznány vůči žalobkyni k náhradě, nevznikly.

14. Soud dále rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku ve výši 60 Kč podle § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí.