Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 85/2021-24
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 2 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši
8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 10. 11. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V částce 500 Kč a v úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 11. 10. 2016 do 9. 11. 2018 se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 726,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 10. 11. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V částce 500 Kč a v úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 11. 10. 2016 do 9. 11. 2018 se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 726,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 500 Kč jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 15. 9. 2016, kterou uzavřela právnická osoba s.r.o., IČO (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) se žalovaným.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně řádně omluvila svoji nepřítomnost při jednání, soud proto věc posoudil a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), bez přítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Soudu předložená smlouva o zápůjčce číslo ze dne 15. 9. 2016 neobsahuje podpis ani jedné smluvní strany, tj. žalovaného a právní předchůdkyně žalobkyně. Vzhledem k tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že smlouva byla sjednávána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný na internetové stránce předchůdkyně žalobkyně podal žádost o poskytnutí zápůjčky. V souladu se smlouvou byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč jako potvrzení„ uzavření“ smlouvy. Dle smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyžadovala vrácení poskytnutých peněžních prostředků společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 500 Kč nejpozději do 10. 10. 2016. Právní předchůdkyně žalobkyně však od žalovaného ve lhůtě splatnosti poskytnutou částku s poplatkem neobdržela.
4. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným v celkové výši 2 500 Kč na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2016, o čemž byl žalovaný informován v rámci předžalobní upomínky ze dne 2. 11. 2018. V upomínce byl vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy, k čemuž došlo téhož dne, tj. 2. 11. 2018. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil, a žalobkyně se žalobou domáhá úhrady částky 2 500 Kč. Z tvrzení žalobkyně má soud rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy pouze ověřila, že žalovaný je osoba samostatně výdělečně činná a v den schválení zápůjčky na něj nebylo vedeno žádné insolvenční řízení.
5. Na základě stručného právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), resp. smlouva o spotřebitelském úvěru v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru. V souladu s ustanovením § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v elektronické podobě vyžaduje, aby toto právní jednání bylo jednajícími podepsáno způsobem upraveným zvláštním zákonem, kterým je zákon č. 227/2000 Sb. , o elektronickém podpisu. Smlouva o zápůjčce však na straně ani jedné smluvní strany žádný podpis neobsahuje, a smlouvu tak nelze považovat za platné právní jednání. S ohledem na uvedené je smlouva neplatná, když k neplatnosti soud přihlédl v souladu s § 588 o.z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný jako spotřebitel je slabší smluvní stranou a v závazkovém vztahu se vyžaduje vyšší míra ochrana jeho práv, jež v tomto případě nebyla zaručena.
6. Soud doplňuje, že i v případě řádného podpisu smlouvy oběma stranami by dospěl ke stejnému závěru, tj. k absolutní neplatnosti smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování zápůjčky vystupovala v postavení věřitele a žalovaný v postavení spotřebitele, aplikoval by se na jejich závazkový vztah zákon o spotřebitelském úvěru, který ve svém ustanovení § 9 odst. 1 vyžaduje ze strany věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; v opačném případě je smlouva neplatná. S přihlédnutím k ustálené judikatuře (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39) je věřitel při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr povinen vycházet především z informací poskytnutých spotřebitelem, nicméně musí postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. Nelze se proto spokojit s postupem uplatněným předchůdkyní žalobkyně, která pouze provedla lustraci v insolvenčním rejstříku a ověřila, že žalovaný pracuje jako OSVČ. S tímto postupem se nelze spokojit, neboť tak nelze zjistit skutečné osobní, majetkové, pracovní i jiné poměry žalovaného, které by mohly ovlivnit jeho způsobilost splácet poskytnutou zápůjčku. Smlouva by proto byla z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného v souladu s § 588 o.z. absolutně neplatná.
7. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Z důvodu výše vyslovené neplatnosti smlouvy tak v úvahu přichází vyhovění žaloby v rozsahu, ve kterém je žalovaný povinen v souladu s § 2991 o.z. vrátit vzniklé bezdůvodné obohacení, neboť peněžními prostředky disponoval bez platného právního důvodu.
8. Soud tak rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 2 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 2 000 Kč ode dne 10. 11. 2018 do zaplacení, neboť žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, která byla odeslána dne 2. 11. 2018. Výzva mohla být doručena nejdříve dne 7. 11. 2018 a žalovaný mohl svůj závazek splnit ve lhůtě do 7 dnů od odeslání výzvy, a tudíž od 10. 11. 2018 je žalovaný v prodlení.
9. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
10. Vzhledem k neplatnosti smlouvy ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání mezi stranami nelze uzavřít, že by byly platně sjednány jakékoliv další platby, jako poplatek za poskytnutí zápůjčky. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 500 Kč. Soud dále žalobu zamítl v části požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 2 000 Kč od 11. 10. 2016 do 9. 11. 2018.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 3 256,91 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 2 421,68 Kč, tj. z 74,36 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 835,23 Kč tj. ze 25,64 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 48,71 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 48,71 % Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ a. t.“) ve výši 200 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, kvalifikované výzvy k plnění), celkem tedy 600 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 11 C 256/2019 , 6 C 216/2019 , 8 C 143/2020 atd.), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Dále zástupci žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a. t. ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 189 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem tedy 1 489 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část ve výši 726,60 Kč (48,71 % z celkové výše náhrady nákladů řízení). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.