Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 221/2020-31
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 550 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 150 Kč od 27.12.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 150 Kč od 27.12.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 12 550 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo (dále jen„ Smlouva“), na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 17 400 Kč, jenž představuje jistinu ve výši 10 000 Kč a úrok ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 2 000 Kč. Dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31.12.2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 2.7.2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní došlo s účinností ke dni datum k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum, současně byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu do 10 dnů od obdržení dopisu. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 4 850 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného podle Karty zákazníka ve spojení s doklady, které žalovaný k tomu připojil. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného v předžalobní výzvě žalovaného o zaplacení dlužné částky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání nařízenému na datum se nedostavila žádná z procesních stran. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti procesních stran, když vycházel pouze z obsahu spisu a z provedených důkazů. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena. Na tomto nic nemění to, že žalobkyně v omluvě uvedla, že nebude-li považovat soud tvrzení a důkazy žalobkyně za dostatečné, že žalobkyně žádá, aby jí bylo umožněno napravit v dodatečné určené lhůtě vše potřebné na základě výzvy soudu.
4. Soud ve věci provedl dokazování na základě listinných důkazů označených žalobkyní a z listin provedených k důkazům, a to označených jako Smlouva o půjčce ze dne datum, Smluvní podmínky Smlouvy nazvané Smlouva o půjčce (otištěné na zadní straně Smlouvy), Karta zákazníka ze dne datum, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Příloha číslo Smlouvy o postoupení pohledávek – strana číslo ze Seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, Předžalobní výzva, a zjistil skutkový stav, tak jak byl popsán žalobkyní v žalobě, zejména pak to, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě označené smlouvy částku 10 000 Kč, a to v hotovosti dne datum a žalovaný dosud z této částky žalobkyni zaplatil 4 850 Kč. Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný má dvě děti, pracuje jako závozník s průměrným měsíčním příjmem 15 500 Kč, jeho výdaje představuje částka 7 200 Kč, výdaje domácnosti na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení představuje částka 6 000 Kč, spoření 500 Kč, splátky jiných úvěrů ve výši 2 000 Kč a ostatní náklady ve výši 1 000 Kč, tj. výdaje jsou v celkové výši 16 700 Kč, přičemž k příjmům blíže neurčeným uvedl žalovaný, že má ještě další příjmy ve výši 5 000 Kč a ostatní příjmy ve výši 5 000 Kč. Z čeho tyto další příjmy ve výši 10 000 Kč plynou nebylo doloženo, rovněž tak nebylo doloženo to, zda se právní předchůdkyně žalobkyně v rámci posouzen úvěruschopnosti žalovaného zabývala tím, zda žalovaný řádně hradí své jiné závazky deklarované žalovaným ve výši 2 000 Kč měsíčně, které měl mít u právnická osoba. K ověření finanční situace byly žalovaným právní předchůdkyni žalobkyně předloženy výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouva, nájemní smlouva a doklady SIPO. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena k doplnění tvrzení, případně důkazům k tomu, jakým konkrétním způsobem byly prověřovány příjmy žalovaného nad rámec čisté mzdy, tzn. příjmy nejméně v další výši 10 000 Kč, když tyto příjmy byly zásadní proto, aby vůbec žalovaný mohl mít volné zdroje ke splácení půjčky od právní předchůdkyně žalobkyně. Pokud by bylo vycházeno pouze z čisté mzdy ve výši 15 500 Kč, pak již nezbývaly žádné volné zdroje žalovanému ke splácení této zápůjčky, když jeho měsíční výdaje měly být nejméně ve výši 16 700 Kč. Rovněž by byla žalobkyně poučena k doplnění tvrzení a případně důkazům k těmto doplněným tvrzením, jak ověřovala její právní předchůdkyně výši výdajů, když je zřejmé ze zákaznické karty, že žalovaný měl dvě nezaopatřené děti a tyto se na výdajové stránce zřejmě vůbec neprojevují. Soud tedy nevzal za prokázané tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně s odbornou způsobilostí posoudila úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k další zápůjčce, kterou měl splácet měsíčně ve výši 1 200 Kč – 1 500 Kč.
5. Soud tak učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce ze dne datum půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 K, a to tak že tuto částku dne datum převzal žalovaný v hotovosti. Podle této listin y měl žalovaný vrátit žalobkyni nejen 10 000 Kč, ale i další částku ve výši 7 400 Kč, což představovalo součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za dobu trvání dluhu ve výši 1 400 Kč, částku 2 000 Kč za administrativní zpracování zápůjčky, a dále částku 4 000 Kč za hotovostní inkaso splátek, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně a včas, na uvedenou půjčku zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 4 850 Kč, dále pak již neplatil ničeho. Ohledně osobní, majetkové a příjmové situace žalovaného bylo zjištěno jen to, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 15 500 Kč a další blíže neurčené příjmy ve výši 10 000 Kč a výdaje ve výši 16 700 Kč, z čehož byly splátky úvěru ve výši 2 000 Kč. Žalovaný měl mít dvě děti, byl rozvedený a měl mít partnerku. Zda měl děti ve své péči, případně zda byl povinen hradit výživné na tyto děti, v jaké výši, nebylo vůbec zjišťováno. Rovněž nebylo zjišťováno, zda řádně a včas plnil své závazky z úvěru vůči právnická osoba.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. , není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze co do částky 5 150 Kč s úrokem z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o půjčce nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet zápůjčku. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku a tu mu poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaný ji bude schopen splácet.
11. Výše uvedená tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jsou nedostatečná zejména ohledně jeho konkrétní osobní, majetkové a příjmové situace před uzavřením smlouvy o zápůjčce v listopadu 2016, kdy právní předchůdkyně žalobkyně ani dotazem u žalovaného nezjišťovala tak podstatné údaje jako je to, zda žije ve společné domácnosti s dětmi, či zda jako rozvedený je povinen na ně platit nějaké výživné, a zda toto výživné platí, jak hradí své jiné závazky z úvěru u právnická osoba, odkud se berou jeho další deklarované příjmy mimo ty z pracovního poměru, a to ve výši dalších 10 000 Kč. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavření smlouvy o zápůjčce s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného, uplatní se ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. tj. má se za to, že žalobkyně svou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. nesplnila. Okresní soud tak nemohl dospět k jinému závěru, než že smlouva o zápůjčce ze dne datum je neplatná. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tím, že žalobkyně nedoložila, že by si všechny tvrzené údaje získané od žalovaného ověřila, když zejména žalobkyně vůbec nezjišťovala výdaje žalovaného, pokud jde o vyživované osoby, případně jeho jiné dluhy u jiných věřitelů, a také k jeho deklarovaným příjmům v další výši 5 000 Kč mimo hlavní pracovní poměr, nemohl soud dospět k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena. To, že řádně úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila, a že žalovaný skutečně nebyl schopen uvedenou částku splácet, svědčí i to, že žalovaný zaplatil pouze 4 850 Kč, a poté již na poskytnutou zápůjčku nehradil vůbec ničeho. Z tohoto pak soud dovozuje, že žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalovaného, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o zápůjčce hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. .
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné a žalobkyně to doložila smlouvou o půjčce, ve které žalovaný potvrdil svým podpisem, že v hotovosti převzal částku 10 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně, čímž žalovanému v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost čerpanou částku vrátit žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaný splnil jen částečně, když žalobkyni vrátil pouze 4 850 Kč. Žalovaný pak ani k výzvě žalobkyně, aby jí vrátil peněžní prostředky nejpozději do 10 dnů od obdržení výzvy k plnění, která byla žalovanému zaslána dne datum, částku ve výši 5 150 Kč nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalovaný na základě tohoto neplatného jednání (smlouvy o zápůjčce) převzal od žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinen vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2993 o.z.. Jelikož žalovaný tak dosud v části neučinil (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutou částkou a částkou již žalobkyni vrácenou, tj. 10 000 Kč – 4 850 Kč = 5 150 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaný v této výši, tj. o 5 150 Kč, obohatil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 5 150 Kč, a to i s úrokem z prodlení od doručení výzvy k plnění, tj. od 27.12.2019. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti pak žalobkyně požadovala úrok, a to výši 8,5 % ročně, proto byl úrok přiznán v této výši. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.
15. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
16. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 12 550 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. . Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl v daném případě žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.