Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 49/2021-39
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 8 614 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 614 Kč
s úrokem v částce 1 715,75 Kč,
s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení,
s úrokem z prodlení ve výši 640,50 Kč,
s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do datum,
s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení,
s úrokem z prodlení ve výši 0,75% ročně z částky 4 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 614 Kč s úrokem v částce 1 715,75 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 640,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,75% ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 6 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 528,18 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 1 944,82 Kč, poplatek za životní pojištění 141 Kč, kapitalizované úroky z úvěru z částky 6 000 Kč ve výši 23,72% ročně za dobu od datum do datum a kapitalizované úroky z prodlení z částky 6 000 Kč ve výši 9% ročně za dobu od datum do datum a dále úroky z prodlení do zaplacení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum mezi právnická osoba, a žalovanou, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který žalovaná řádně a včas nehradila ve sjednaných 58 týdenních splátkách po 183 Kč a uhradila pouze
2 000 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána, byly zohledněny její příjmy i výdaje.
3. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
4. Žalovaná se nevyjádřila ve věci samé a k jednání se nedostavila.
5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.
6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením v části poskytnutí úvěru. Opačná situace nastala u posuzování úvěruschopnosti, kdy soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr v době, kdy vůči ní byly zahájeny tři exekuce v roce 2014, jedna v roce 2015, jedna v roce 2016 a jedna v roce 2017 (ani ne 5 měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy). Žalovaná v době poskytnutí úvěru byla na rodičovské dovolené a pobírala dávky ve výši něco málo přes částka, náklady na bydlení činily částka a měla dvě vyživovací povinnosti. Na exekuci zahájenou v roce 2017 nebylo dosud ničeho vymoženo.
7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
10. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
11. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela v rozhodné míře z tvrzení žalované, evidentně vůbec nevyužila veřejně dostupné databáze, zejména evidenci exekucí, aby zjistila, zda není vůči žalované vedena exekuce. Vůči žalované byly v době poskytnutí úvěru vedeny minimálně 3 exekuce, exekuce vůči žalované v době poskytnutí úvěru jednoznačně vylučují její úvěruschopnost. Předchůdkyně žalobkyně toto mohla snadno zjistit. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou. Tvrzené další příjmy žalované nebyly ničím prokázány.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že nebylo ověřeno vedení exekucí vůči žalované. Úvěrová smlouva byla soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované, když vůči ní byly v době poskytnutí úvěru vedeny exekuce, posouzena jako neplatná. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalované bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 6 000 Kč, uhradila pouze 2 000 Kč, žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 4 000 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalované ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalované nejpozději třetí den od odeslání, tedy dne datum, žalovaná se tak dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum, když třetí den jí musel být dopis doručen a následující den dluh neuhradila. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.
20. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 14 Co 36/2020 -63 ze dne 19.5.2020.
21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn.
I. ÚS 2717/08 zohlednil pro poměr úspěchu ve sporu i požadované příslušenství. Žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalované nevznikly pro pasivitu žádné náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.