Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 43/2021-46
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 47 715 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 715 Kč s úrokem z prodlení z částky 47 715 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 27. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 109 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 715 Kč s úrokem z prodlení z částky 47 715 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 27. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 109 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 47 715 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci dne 13. 1. 2020 uzavřeli Rámcovou smlouvu číslo na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne 13. 1. 2020 uzavřel žalovaný s žalobkyní příjmení číslo k Rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o poskytnutí kontokorentu - úvěru ve výši 50 000 Kč, který byl schválen dne 13. 1. 2020 a zároveň bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaný tyto neplnil, byl mu kontokorent zablokován a dne 17. 8. 2020 zesplatněn. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 50 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 2 791 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, ode dne 1. 5. 2020 naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tj. 16. 8. 2020. Po zesplatnění dne 20. 8. 2020 uhradil částku 2 285 Kč, která byla započtena na jistinu. Žalovaná částka tak sestává z nesplacené jistiny ve výši 47 715 Kč a nesplaceného smluvního úroku do dne zesplatnění ve výši 2 791 Kč.
K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že osobní údaje poskytl sám žalovaný, přičemž tyto byly ověřeny z jeho dokladů, z bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalovaný uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu 17 000 Kč, ze kterého žalobkyně vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru vycházela.
2. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému do vlastních rukou doručeny dne 17. 3. 2021).
3. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
7. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav:
Soud měl k dispozici Rámcovou smlouvou číslo ze dne 13. 1. 2020, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Dodatek číslo k rámcové smlouvě číslo. Obchodními podmínkami žalobkyně, podmínkami pro používání kontokorentu, výpisem z běžného účtu, přehledem plateb a výzvou ze dne 17. 8. 2020 - zesplatnění dluhu, bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému na základě shora citované Rámcové smlouvy zřídila běžný účet č. bankovní účet a dále pak mu poskytla úvěr v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaný sjednané smluvní podmínky porušil, proto žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 17. 8. 2020. Žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a odeslala mu upomínku.
Dle dat poskytnutých žalobkyní (aplikační data) činily výdaje žalovaného na domácnost:
bydlení 9 000 Kč, léky, jídlo a doprava 5 000 Kč a splátky ostatních členů 1 000 Kč. Příjmy žalovaného (zřejmě zaměstnavatel jméno jméno) činily 17 000 Kč a příjem ostatních členů domácnost (bez konkretizace osob) 15 000 Kč.
8. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze„ aplikační data“, uvedla že s ohledem na nízkou výši poskytnutého úvěru vycházela ohledně příjmů a výdajů žalovaného pouze z dat uvedených žalovaným bez jejich ověření. V případě žalovaného neměla pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 číslo, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 číslo, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU číslo – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 . Žádné příjmy ani výdaje žalovaného nebyly nikterak ověřovány, když nebyla předložena např. pracovní smlouva, nájemní smlouva, nebyl zjištěn osobní stav žalovaného, počet vyživovaných osob a pod. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradila 2 285 Kč, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 47 715 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. číslo Sb. od 27. 8. 2020 do zaplacení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).
9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. , neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 909 Kč + 2 x 100 Kč paušál (dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích, a to písemně ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.