Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 34/2021-47

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr Martinem Fedorko ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 14 576 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se do částky 10 376 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 4 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4 200 Kč od 31. 7. 2016 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se do částky 10 376 Kč s příslušenstvím zamítá. II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 4 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4 200 Kč od 31. 7. 2016 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně Friendly Finance s.r.o., IČ 24161306 (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 29. 6. 2016 prostřednictvím uživatelského účtu na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně www.pujckomat.cz smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 4 200 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit do 1. 7. 2016, svou povinnost vrátit celkovou částku 5 326 nesplnila, dostala se do prodlení a přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení nebylo žalovanou do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně se domnívá, že zákonem nebyl upraven konkrétní postup věřitele pro zjišťování úvěruschopnosti, domnívá se, že její právní předchůdkyně lustrovala žalovanou v databázích k posouzení úvěruschopnosti, domnívá se, že s ohledem na poskytnutí úvěru s kladným výsledkem úvěruschopnost byla zjišťována řádně. Smlouvou ze dne 8. 8. 2018 byla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena pohledávka za žalovanou. Dne 9. 1. 2020 byla s žalovanou uzavřena dohoda o uznání dluhu ve výši 17 176 Kč

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s  , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalované byla dne 29. 6. 2016 na číslo účtu bankovní účet na základě úvěrové smlouvy číslo uzavřené v souladu s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím internetu právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 4 200 Kč, kterou se zavázala žalovaná vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 126 Kč (smlouva o úvěru č.l. 35, čl. 2). RPSN činila 1 538,8 % a žalovaný byl povinen úvěr splatit do 30. 7. 2016 (smlouva o úvěru č.l. 36, čl. 4), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně mohla v případě prodlení mj. úvěr zesplatnit nebo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení (všeobecné podmínky č.l. 13). Žalovaná úvěr včas neuhradila. Dne 8. 8. 2018 uzavřela žalobkyně se svou právní předchůdkyní smlouvu o postoupení pohledávek (smlouva na č.l. -39), na základě které byla na žalobkyni převedena pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru. Žalobkyně uhradila úplatu za převod pohledávek dne 6. 9. 2018 (potvrzení na č.l. 38). Dne 21. 9. 2018 informovala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018, spolu s celkovou výší pohledávky 13 858 Kč (neuhrazená jistina, poplatek za zápůjčku, smluvní pokuta, úrok z prodlení, a účelně vynaložené náklady na vymáhání; oznámení na č.l. 40). Dne 9. 1. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Splátková dohoda (č.l. 43), v níž je uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně má vůči žalované pohledávku ze smlouvy číslo výše pohledávky činí k datu uzavření smlouvy 17 176 Kč, žalovaná se zavázala uhradit dluh v 7 splátkách po 1 300 Kč, dvou po 2 600 Kč a poslední ve výši 2 876 Kč. Dne 18. 8. 2020 žalobkyně dluh zesplatnila (oznámení na č.l. 44).

4. Podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Soud se nejprve zabýval uznáním dluhu žalovanou a dospěl k závěru, že uznání není dostatečně určité, obsahuje celkovou částku a jako důvod označuje úvěrovou smlouvu číslem odlišným od úvěrové smlouvy uzavřené v projednávané věci dne 29. 6. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, pokud by s žalovanou bylo uzavřeno více smluv o úvěru a smlouva označená v ě ze dne 9. 1. 2020 byla jen jednou z nich, i tak by uznání nebylo možno považovat za dostatečně určité právní jednání (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2019, sp.zn. ). Soud tedy nemohl dospět k závěru, že k 9. 1. 2020 dluh žalované vůči žalobkyni ve výši 17 176 Kč trval.

7. Dále zdejší soud připomíná, že Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- Finance s.r.o. v. GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

8. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo

i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci nebylo nijak doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalované, jmenovitě příjmy, výdaje či existenci a výši dalších závazků žalované (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná.

9. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 4 200 Kč poskytnutém právní předchůdkyní žalobkyně na základě neplatné smlouvy žalované jako úvěr. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Je tedy patrné, že žalobkyně má na základě postoupení pohledávky podle § 1879 o. z. jako ochuzená právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 200 Kč ze strany žalované, která na jistinu úvěru ničeho neuhradila. Soud proto rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 4 200 Kč a žalobu pro částku 10 376 Kč zamítl.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevydala bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitla se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle o. z. ve výši stanovené

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , když zcela úspěšná byla žalovaná, které však žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.