Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 360/2020-35
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 999 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 7 999 Kč ve výši 9,00 % ročně za dobu od 30. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 1 Kč ve výši 9,00 % ročně za dobu od 2. 11. 2018 do zaplacení, a dále v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 7 999 Kč ve výši 9,00 % ročně za dobu od 2. 11. 2018 do 29. 5. 2020, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 999 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 7 999 Kč ve výši 9,00 % ročně za dobu od 30. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 1 Kč ve výši 9,00 % ročně za dobu od 2. 11. 2018 do zaplacení, a dále v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 7 999 Kč ve výši 9,00 % ročně za dobu od 2. 11. 2018 do 29. 5. 2020, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 25. 9. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 2. 11. 2018 do zaplacení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 2. 10. 2018 prostřednictvím webové stránky www.viasms.cz smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému částku 8 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena po zaplacení registračního poplatku ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalovaného a po prověření schopnosti žalovaného dluh splácet. Žalovaný byl povinen uhradit dluh nejpozději do 1. 11. 2018, zapůjčenou částku ale ve stanovené lhůtě nevrátil. Žalující společnost předmětnou pohledávku nabyla od společnosti právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020.
2. Žalovaný se k žalobnímu požadavku nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření, předvolání k jednání nařízenému na den 3. 6. 2021 a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v obec obec, ulice a číslo. Zásilka obsahující všechny uvedené listin y byla doručena žalovanému dne 17. 5. 2021, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 .
3. K ústnímu jednání nařízenému na den 3. 6. 2021 se předvolaní účastníci nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil dopisem ze dne 15. 4. 2021, žalovaný neúčast u jednání neomluvil. Soud za této situace jednal a rozhodl v nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. V daném řízení bylo prokázáno na základě obsahu smlouvy o úvěru ze dne 2. 10. 2018 číslo že mezi společností právnická osoba jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, podle které se úvěrující zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč bez poplatku a bez úroku na dobu 30 dnů, úvěr měl být poskytnut převodem na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet Smlouva, která byla předložena soudu, neobsahuje podpisy smluvních stran, žalobkyně ale předložila spolu se smlouvou také kopii občanského průkazu žalovaného, soud proto neměl při hodnocení věci pochybnosti o tom, že smlouva byla skutečně uzavřena ve znění, které bylo soudu předloženo, a že byla uzavřena mezi označenými smluvními stranami. Navíc z dalších důkazů vyplývá, že úvěr byl i ve skutečnosti čerpán podle podmínek uzavřené smlouvy.
5. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u právnická osoba za měsíc říjen 2018 bylo zjištěno, že dne 2. 10. 2018 byla převedena částka 8 000 Kč na účet č. bankovní účet. Podle zprávy právnická osoba ze dne 21. 5. 2021 je žalovaný od ledna 2016 majitelem a disponentem účtu číslo.
6. Z profilu uživatele bylo zjištěno, že žalovaný měl úvěrující společnosti prohlásit, že dosahuje příjmů ve výši 20 000 Kč měsíčně od zaměstnavatele právnická osoba a jeho výdaje činí 6 000 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu žalovaného za měsíce červenec a srpen 2018 bylo zjištěno, že mzda žalovaného dosáhla částek 13 424 Kč a 17 904 Kč, resp. v této výši byla mzda od uvedeného zaměstnavatele převedena na účet žalovaného. Kromě toho příjmy žalovaného, resp. příjmy na jeho účtu tvoří částka 7 600 každý měsíc jako rodičovský příplatek. Žalovaný zaplatil nájem ve výši 7 250 Kč v červenci 2018, zatímco v srpnu 2018 nebyla žádná částka výslovně určená na náklady bydlení vůbec zahrnuta do pohybu na účtu. příjmení zůstatky na jeho účtu za měsíce červen, červenec a srpen 2018 byly vždy v mínusu mezi - 8 000 Kč až - 15 000 Kč. Platba ve výši 19 000 Kč jméno příjmení. V červenci 2018, konkrétně dne 16. 7. 2018 byla na jeho účet připsána částka 100 000 Kč jako„ čerpání půjčky“, naopak dne 25. 7. 2018 žalovaný provedl výběr z automatu ve výši 40 000 Kč, kromě častých plateb kartou také velmi často vybíral z bankomatu hotovost od 400 Kč do 5 000 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 5. 2020 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, jejím předmětem byly pohledávky uvedené v seznamu, který obsahuje i předmětnou pohledávku za žalovaným.
8. Žaloba je částečně důvodná.
9. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původního věřitele společnosti právnická osoba V řízení bylo dále prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jakou úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Rovněž bylo prokázáno poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Smlouva sice nebyla podepsána žalovaným, ale žalobkyně předložila fotokopii občanského průkazu žalovaného a jím předložených výpisů z účtu, z čehož lze dovodit, že žalovaný s předchůdkyní žalobkyně jednal o uzavření smlouvy, a za situace, kdy nerozporoval obsah smlouvy o úvěru a netvrdil, že smlouva o úvěru byla uzavřena s jiným, pro něho výhodnějším obsahem, má soud za to, že smlouva byla uzavřena ve znění, které je zachyceno v soudu předložené listin ě.
10. Soud má však za to, že tato smlouva o úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Podle názoru soudu nebylo prokázáno, že by úvěrující dostála svým povinnostem uloženým jí v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťoval schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného s ohledem na obsah rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě.
11. V daném případě žalobkyně nedoložila žádný doklad o skutečném pracovním poměru žalovaného, potažmo o době, po kterou měl pracovní poměr trvat. Existence pracovního poměru vyplývá pouze z výpisů z účtu, které žalovaný předložil za měsíce červenec a srpen 2018, není možno ale dovodit, zda se skutečně jedná o hlavní pracovní poměr, nebo jde jen o pracovní činnost na základě uzavřené dohody, není možno ani dovodit, že tento pracovní poměr bude trvat déle, než byla ujednaná splatnost dluhu. Nakonec je také třeba vzít v úvahu, že výše mzdy od označeného zaměstnavatele právnická osoba podle doložených výpisů z účtu neodpovídá sumě, kterou žalobkyně uvedla v dokladu zobrazujícím profil uživatele. Další příjem žalovaného, a to rodičovský příspěvek, není v profilu uživatele vůbec uveden, navíc je nutno učinit závěr, že žalovaný má alespoň jednu vyživovací povinnost, která není nijak hodnocena, není vůbec uvedeno, s kým žalovaný žije ve společné domácnosti a s kým společně hospodaří. Pravidelné výdaje žalovaného také nebyly ničím doloženy, v jednom měsíci, podle předloženého výpisu z účtu, zaplatil nájemné ve výši, která výrazně přesahuje údaj uvedený v profilu uživatele, navíc jde pouze o platbu nájemného, není zřejmé, zda tato částka zahrnuje platbu za služby spojené s bydlením. Ve druhém měsíci, který byl žalovaným doložen výpisem z účtu, pak není platba za bydlení uvedena vůbec. Není zřejmé, jak právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila skutečnost, že zůstatek na účtu žalované je neustále v záporných číslech, ani to, jak hodnotila skutečnost, že žalovaný vyčerpal již jeden úvěr ve výši 100 000 Kč v červenci 2018. Schopnost žalovaného splatit předmětný spotřebitelský úvěr tak nebyla řádně zjišťována. Z tohoto důvodu soud považuje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou.
12. Za výše popsané situace soud hodnotil nárok uplatněný v tomto řízení jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku , kdy žalovanému bylo vyplaceno ze strany předchůdkyně žalobkyně 8 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaný netvrdil, že by cokoliv na tento úvěr uhradil. Bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor úvěrující společnosti, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, tak činí 7 999 Kč (s přihlédnutím k tvrzení, že žalovaný podle žalobních tvrzení žalobkyně uhradil předem částku 1 Kč jako verifikační platbu) a tuto částku byl žalovaný zavázán žalobkyni uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. platné k prvnímu dni prokázaného prodlení (8,25 % ročně), avšak až za dobu od 30. 5. 2020 do zaplacení v návaznosti na doručení žaloby žalovanému dne 29. 5. 2020. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl již dříve vyzván žalobkyní čí úvěrujícím k úhradě dlužné částky, soudu nebyla předložena ani předžalobní upomínka. Co do částky 1 Kč s úrokem z prodlení i ve zbylé části úroků z prodlení byla žaloba zamítnuta, jelikož se jednalo o nárok vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a úspěšnější žalobkyni byla přiznána jejich náhrada v plné výši, jelikož její procesní neúspěch byl nepatrný. Uvedená částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve výši celkem 600 Kč, a to po 200 Kč za každý úkon právní služby (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis předžalobní upomínky), 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 300 Kč, tj. po 100 Kč za každý uváděný provedený úkon právního zastoupení, tj. podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění a 4/ náhradu DPH ve výši 189 Kč jako 21 % ze součtu zmíněné odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 900 Kč, podle vyhlášky č. 618/2004 Sb. Soud v daném případě neshledal žádné předpoklady pro snížení či úpravu odměny za právní zastoupení ve smyslu ustanovení § 150 nebo ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , žádné takové okolnosti ani nebyly tvrzeny. Žalovaný byl k úhradě písemně vyzýván před podáním žaloby ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. o. s. ř. výzvou advokáta žalobkyně ze dne 20. 5. 2020, přesto dluh nesplnil. Nemůže pak jít k tíži žalobkyně, že jí v souvislosti se soudním vymáháním dluhu vznikly náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.