Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

70 C 264/2020-51

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Nekolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 48 430,72 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 124 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 28 124 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 20 306,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 13 895 Kč od datum do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 953 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 124 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 28 124 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 20 306,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 13 895 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 953 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 48 430,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o zápůjčce vyplatila žalovanému dne datum částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni částku celkem 90 003 Kč, skládající se z jistiny, obchodního úroku ve výši 40 803 Kč a administrativního poplatku ve výši 19 200 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách. Z důvodu prodlení žalovaného s hrazením závazků ze smlouvy žalobkyně v souladu se smlouvou dluh zesplatnila ke dni datum. Dlužná částka činí celkem 48 430,72 Kč a skládá se z dlužné jistiny 29 800 Kč, dlužných obchodních úroků do dne zesplatnění 8 669 Kč, dlužných administrativních poplatků 2 800 Kč, zákonného úroku z prodlení do data datum ve výši 932,50 Kč, smluvní pokuty ve výši celkem 5 479,22 Kč (jedná se o sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužných splátek za dobu do zesplatnění a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu po zesplatnění, a to za období do datum) a sjednaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 42 019 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný zaplatil částky 200 Kč, 1 276 Kč a 400 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl zcela pasivní.

3. Soud věc projednal dle (dále jen „ “) v nepřítomnosti žalovaného, když žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač byl soudem řádně předvolán.

4. Z y označené jako smlouva číslo (smlouva o zápůjčce) soud zjistil, že tato byla podepsána žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne datum. Vyplývá z ní, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč jakožto bezúčelový spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě zápůjčky. Zápůjčka měla být poskytnuta převodem na účet žalovaného č. bankovní účet. Zápůjčka je úročena pevnou úrokovou sazbou ve výši 51 % ročně, má být splácena ve 48 měsíčních splátkách, 47 splátek ve výši 1 876 Kč a poslední splátka ve výši 1 831 Kč vždy do 24. dne v měsíci. První splátka byla splatná dne datum a poslední splátka dne datum. Celková částka, kterou je potřeba zaplatit, činí 90 003 Kč. Bylo sjednáno, že pokud dlužník bude v prodlení s placením splátky, a byl vyzván písemně k zaplacení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů a neuhradil ji, má žalobkyně právo celou zbývající jistinu zesplatnit. Dále bylo sjednáno, že dlužník je povinen uhradit žalobkyni za každé jednotlivé porušení smlouvy smluvní pokutu ve výši dle sazebníku. Smluvní pokuta přitom může činit max. 50 % jistiny. V případě prodlení žalovaného má žalobkyně také nárok na zákonný úrok z prodlení. Ze sazebníku, který je součástí smlouvy, vyplývá, že žalobkyně je oprávněna účtovat měsíční poplatek za správu úvěru, náklady na vymáhání a smluvní pokuty v tam uvedené výši (konkrétní zjištění z této y nejsou pro věc, s ohledem na právní názor soudu, podstatná).

5. Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne datum vyplývá, že tohoto dne žalobkyně poukázala na účet č. bankovní účet částku 30 000 Kč pod variabilní symbol.

6. Z y označené jako vyčíslení pohledávky vyplývá, že žalovaný na zápůjčku uhradil celkem částku 1 876 Kč.

7. Z dopisu ze dne datum a ze dne datum vyplývá, že žalobkyně žalovaného 2x upomenula o zaplacení, posledním dopisem pak také zápůjčku zesplatnila pro prodlení žalovaného s placením a vyzvala ho k zaplacení celého dluhu.

8. Z dopisu ze dne datum vyplývá, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení do datum s tím, že v opačném případě bude věc řešena soudní cestou.

9. Z výpisu z rejstříku exekucí, kterýžto důkaz soud opatřil v souladu s ust. , když v řízení mělo být prokázáno, zda žalovaný byl v době uzavírání smlouvy schopen zápůjčku splácet, soud zjistil, že první exekuce byla na žalovaného zahájena dne datum a zapsána do rejstříku exekucí dne datum, druhá exekuce byla na žalovaného zahájena dne datum a zapsána do rejstříku exekucí dne datum a další exekuce následovaly.

10. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o úvěr (není podepsán žalovaným) soud zjistil, že žalobkyně v něm uvedla, že žalovaný je zaměstnán s měsíčním příjmem 23 000 Kč, má celkem výdaje 5 700 Kč měsíčně, bydlí v nájmu a je svobodný.

11. Z výpisu z účtu žalovaného za březen rok vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 31 001,01 Kč a konečný zůstatek na účtu činil 101,33 Kč. Na účet mu přišla dne datum částka 20 309 Kč od spol. anonymizována dvě slova (mzda), dne datum přišla částka 8 000 Kč od spol. právnická osoba (evidentně půjčka), dne datum odešla částka 541 Kč jako splátka úvěru spol. právnická osoba, dne datum přišla částka 7 370 Kč od spol. právnická osoba (evidentně půjčka), dne datum odešla částka 3 445 Kč jako splátka úvěru spol. anonymizována dvě slova označená jako prodloužení půjčky, dne datum přišla částka 7 473 Kč od spol. právnická osoba označená jako doplatek úvěru, zaznamenány jsou platby kartou a výběry z bankomatů.

12. Z výpisu z účtu žalovaného za duben rok vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 101,33 Kč a konečný zůstatek na účtu činil 31,56 Kč. Na účet mu přišla dne datum částka 35 640 Kč od spol. anonymizována dvě slova (mzda), dne datum odešla částka 1 081 Kč jako splátka úvěru spol. právnická osoba, zaznamenány jsou platby kartou a výběry z bankomatů.

13. Z výpisu z účtu žalovaného za květen rok vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 31,56 Kč a konečný zůstatek na účtu činil 2,55 Kč. Na účet mu přišla dne datum částka 3 000 Kč od spol. právnická osoba označená jako simple půjčka, dne datum přišla na účet částka 25 808 Kč od spol. anonymizována dvě slova (mzda), dne datum odešla částka 5 151,34 Kč označená jako úhrada aktuálního dluhu anonymizována dvě slova, dne datum přišla částka 9 000 Kč od spol. právnická osoba označená jako půjčka, dne datum přišla částka 5 000 Kč od spol. právnická osoba (evidentně půjčka), zaznamenány jsou platby kartou a výběry z bankomatů.

14. Z výplatní pásky žalovaného za leden rok vyplývá, že čistá mzda žalovaného činila 17 970 Kč.

15. Z výplatní pásky žalovaného za březen rok vyplývá, že čistá mzda žalovaného činila 33 382 Kč (výše je ovlivněna ročním zúčtováním daně).

16. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná odlišná skutková zjištění.

17. Na základě výše uvedeného lze učinit skutkový závěr, že žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník podepsali dne datum smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč na jeho účet dne datum. Žalovaný žalobkyni vrátil celkem částku 1 876 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala dne datum výzvu k zaplacení celého dluhu do datum s tím, že jinak věc bude řešena soudně. Na žalovaného bylo před poskytnutím zápůjčky vedeno (běžící) exekuční řízení. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl a žalobkyně ověřila, že žalovaný pracuje a má mzdu cca 18 000 Kč – 25 000 Kč měsíčně.

18. Z provedeného dokazování však nevyplývá, že žalobkyně provedla před poskytnutím zápůjčky řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného, resp. nevyplývá, že skutečnosti, které ohledně finančních možností žalovaného a souvisejících okolností zjistila nebo mohla zjistit (např. z výpisů z účtu žalovaného), správně vyhodnotila a učinila z nich správný závěr ohledně (ne) schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. Soud na tomto místě podotýká, že rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu, o kterém neměl pochybnosti, nebylo proto na místě poučení žalobkyně dle při jednání. Je tomu tak proto, že již samotná zjištěná skutečnost, že žalovaný byl před poskytnutím zápůjčky v exekuci, vede nutně k závěru, že mu žádná zápůjčka poskytnuta být neměla (viz citovaná judikatura níže). A dále též proto, že z výpisů z účtu žalovaného jednoznačně vyplynulo, že žalovaný má celou řadu závazků (zejména úvěrů a půjček).

19. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený smlouvou hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o zápůjčce dle , (dále jen„ OZ“) a příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016; srov. především a 2 a a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti, popř. v rámci samostatného výkonu svého povolání).

20. Podle ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).

26. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).

27. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovaným splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.

28. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle , o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

29. Nejvyšší soud ČR, v odůvodnění téhož rozsudku, také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

30. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , Nejvyšší soud ČR dovodil, že i v režimu úpravy dané ustanovením ve znění před novelou provedenou má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, tedy neplatnosti od samého počátku, které se spotřebitel nemusí nijak dovolávat.

31. Byť prostý gramatický výklad ustanovení § 86 a § 87 v rozhodné době (a dosud) platného a účinného zákona o spotřebitelském úvěru (ZSÚ) by mohl (zdánlivě) směřovat k závěru, že poskytovateli spotřebitelského úvěru k řádnému splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele postačí, pokud od něj zjistí a následně odborně vyhodnotí relevantní informace, soud je přesvědčen, že přijetí nové právní úpravy nic nezměnilo na povinnosti poskytovatele tyto informace ověřit způsobem popsaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku sp. zn. .

32. Povinnost ověřit informace získané od spotřebitele totiž lze dovodit logickým i teleologickým výkladem těchto ustanovení ZSÚ. Je-li poskytovatel povinen při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ) a má-li od spotřebitele získat spolehlivé informace, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZSÚ, nemůže se ověření informací, které mu spotřebitel sdělil, vyhnout. Ničím nepodložená důvěra v to, co spotřebitel poskytovateli při sjednávání úvěru sděluje, by byla postupem lehkovážným, nikoliv odborným. Informace, jež spotřebitel poskytovateli toliko sdělí (a nedoloží), nepochybně nelze považovat za informace spolehlivé, nýbrž pouze za informace tvrzené, nepodložené.

33. Nadto je namístě konstatovat, že účelem přijetí nové právní úpravy (obsažené v příslušných ustanoveních ZSÚ) jistě nebylo zmírnění povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, resp. výrazné usnadnění jejich postupu a fakticky (nevyhnutelně) zvýšení počtu spotřebitelských úvěrů sjednaných bez náležitého ověření, zda je spotřebitel schopen takový úvěr splácet (a splatit). Tedy nejen logický, ale také teleologický výklad ZSÚ vede k závěru, že na obsahu (rozsahu) dosavadní, rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR upřesněné povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před sjednáním spotřebitelského úvěru nic nezměnila ani současná právní úprava (§ 86 odst. 1 ZSÚ).

34. Konkrétně ve vztahu k této věci soud považuje za vhodné podotknout, že žalobkyně měla být o to (odborně) pečlivější, když z rejstříku exekucí vyplývá, že na žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy byla již vedena exekuce a žalovaný měl několik dalších úvěrů/půjček.

35. Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené ZSÚ, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky, když zcela zřejmě nezkoumala dostatečně schopnost žalovaného finanční prostředky splácet, nebo z případného zkoumání nevyvodila správný závěr o neschopnosti žalovaného úvěr splácet.

36. Přestože věta druhá ZSÚ stanoví, že námitku neplatnosti dle věty první tohoto ustanovení může uplatnit spotřebitel v tříleté promlčecí lhůtě, má soud za to, že je k této neplatnosti třeba přihlédnout i bez návrhu podle . Komunitární i vnitrostátní právní řád České republiky stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako ekonomicky slabší strany, konkretizované např. v  a násl. . Je-li tato zásada platnou součástí objektivního práva, musí být poskytnutá ochrana účinná, nikoliv jen formálně umožněná, nadto ve společenské realitě, která se vyznačuje vysokou pasivitou dlužníků sjednávajících (většinou nebankovní) úvěry tohoto typu a zároveň nízkou úrovní právního vědomí (a to již nejenom) na straně takových dlužníků, v jejímž důsledku ani v řízení aktivní dlužník zpravidla nevznese námitku neplatnosti úvěrové smlouvy. Obecné právní zásady„ bdělým náležejí práva“ a„ neznalost zákona neomlouvá“ ovšem v těchto případech musí ustoupit (ve své povaze zvláštní) zásadě ochrany spotřebitele - alespoň má-li tato ochrana být účinná a nikoliv pouze formálně deklarovaná. Ostatně právě neznalost práva může být příčinou (jednou z příčin) dlužnické pasivity.

37. Závěr soudu o povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru i bez námitky dlužníka (spotřebitele) také podporuje teleologický výklad nové právní úpravy (ZSÚ). Smyslem a účelem přijetí nové právní regulace totiž jistě nebylo ani zásadní snížení účinné (tj. fakticky uplatňované) ochrany spotřebitele. K tomu by však zjevně došlo, jestliže by na místo absolutní neplatnosti vskutku nastoupila neplatnost (ve své podstatě) relativní, neboť pokud té se spotřebitel nedovolá, bude taková smlouva považována za platnou (srov. ). Funkcí (účelem) povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele ovšem je rovněž ochrana společnosti jako celku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

38. Relativní neplatnost právního jednání vymezuje jako neplatnost stanovenou na ochranu zájmu určité osoby, která jediná ji může namítnout. Pod takové vymezení tudíž neplatnost spotřebitelského úvěru podle ZSÚ nelze podřadit, a to právě proto, že se nejedná o neplatnost, jež má chránit (toliko) zájem určité osoby.

39. V těchto souvislostech je třeba hodnotit § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ jako ustanovení svou povahou pořádkové, jež nic nemění na tom, že právní jednání spočívající v uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, je neplatné absolutně, tedy od samého počátku, přičemž k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (námitky spotřebitele).

40. V případě neplatnosti podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ).

41. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný - na základě neplatné smlouvy o zápůjčce - od žalobkyně přijal celkem 30 000 Kč a zaplatil celkem 1 876 Kč. Podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ je tudíž žalovaný povinen vrátit žalobkyni částku 28 124 Kč (30 000 Kč minus 1 876 Kč).

42. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaný tak byl povinen dle ust. splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán, resp. do data, který byl věřitelem v žádosti stanoven. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle ve výši dle Jelikož žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky výzvou ze dne datum s lhůtou k zaplacení do datum, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od data požadovaného v žalobě (datum).

43. Protože soud shledal uzavřenou smlouvu neplatnou z důvodů shora uvedených a nárok žalobkyně byl posuzován dle zásad bezdůvodného obohacení, nevznikl žalobkyni nárok na zbylé žalované částky a soudu nezbylo než žalobu co těchto částek výrokem II. zamítnout.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 953 Kč, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 938 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 430,72 Kč sestávající z částky 3 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání) a z částky 1 530 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v  a. t. (jednoduchá předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 658,04 Kč za 177 ujetých km v částce 1 058,04 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle při průměrné spotřebě 5,8 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle ) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 568,04 Kč ve výši 2 849,29 Kč.

45. Podle soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce.

46. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.